Že prezidentu Pavlovi zatím není co vytknout? Ale kdeže …

Při pročítání dnešních blogů na iDNES mě zaujal článek blogera Jiřího Turnera s výmluvným titulkem „Co bychom tak tomu Pavlovi vytkli?“ Pan Turner ve svém blogu, „netradičně“ vybraném na titulní stranu iDNES, útočí na ty, kteří si dovolili najít něco negativního na včerejší slavnostní inauguraci nového prezidenta Petra Pavla. Přičemž v souvislosti s těmito lidmi hned v perexu píše, že se „úporně snaží jeho počiny zpochybňovat, hledat chyby a nedostatky při inauguraci a kritizovat inaugurační projev a rozhovory.“

Tato slova mě vyhecovala k tomu, abych napsal blog, ve kterém se zmíním o některých chybách, kterých se hlava státu dopustila během včerejší inaugurace i dnešního první dne v prezidentském úřadě. Aniž bych totiž musel nějak úporně hledat, minimálně tři chyby tam z mého pohledu vidím. Pojďme tedy k nim.

Jako první chybu bych viděl to, že již během svého inauguračního projevu, který pronesl ve Vladislavském sále krátce po složení slibu, si nový prezident neodpustil určité vyřizování účtů se svými politickými protivníky, a to konkrétně slovy, adresovanými svým voličům: „Do volebních místností jste přišli, abyste řekli dost chaosu a otevřeli cestu vůli společně hledat řešení. Díky vám můžeme přispět k návratu hodnotové politiky. Díky vám pravda znovu zvítězila!“

Chtěl těmito slovy snad Petr Pavel naznačit, že každý, kdo ho ve druhém kole nevolil, si přál nastolení jakéhosi chaosu a je příznivcem „bezhodnotové“ politiky? Opravdu si pan Pavel nepřipouští, že ne každý, kdo se přiklonil k Andreji Babišovi nebo nešel ve druhém kole k volbám vůbec, nutně nemusí být nadšeným příznivcem předsedy hnutí ANO, ale prostě si nepřál v prezidentském úřadě člověka, který byl před rokem 1989 nejenom členem KSČ (což byl Babiš také), ale i důstojníkem Československé lidové armády, jejímž posláním bylo chránit komunistický režim před vnějšími i vnitřními nepřáteli? Nebo prostě měli někteří lidé obavu z toho, že v případě zvolení pana Pavla bude mít současná Fialova vláda, která se za mnohé své kroky zrovna velké oblibě netěší, svou oporu i na Pražském hradě?

Za druhou chybu považuji prezidentův určitý exhibicionismus s prezidentskou standartou, která byla v roce 2015 ukradena a částečným rozstříháním poškozena uměleckou skupinou Ztohoven na protest proti politice Pavlova předchůdce Miloše Zemana. Dle Pavlových slov mu ji recesisté vrátili, on ji nechal opravit a včera záhy po inauguraci ji za nadšeného aplausu některých přihlížejících vyvěsil na balkónu hradního nádvoří. Otázkou totiž je, že zda s něčím takovým neměl nový prezident počkat na později, případně zda vůbec tímto svým počinem měl dělat reklamu recesistické skupině, která ukradla a poškodila jeden ze státních symbolů.

Třetí chyba pak souvisí s prvním úkonem, který dnes Petr Pavel hned po nástupu do funkce vykonal: jmenování lidoveckého kandidáta Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Tedy politika, kterého Pavlův předchůdce Miloš Zeman odmítal jmenovat kvůli tomu, že Petr Hladík figuruje v mediálně známé kauze kupčení s brněnskými byty, a navíc zpochybňoval jeho odbornou způsobilost k řízení resortu životního prostředí. Nově nastupujícímu prezidentovi, který se s premiérem Fialou již dopředu dohodl na Hladíkově jmenování hned první den po nástupu do prezidentského úřadu, nejenom, že tyto věci nevadily, ale navíc prohlásil, že výhrady a dohady ohledně Hladíka byly podle něj „prázdné“ (viz odkaz zde).

Samozřejmě, že názory na to, zda pan Hladík měl či neměl být jmenován ministrem, mohou být různé. Ovšem Pavlova doprovodná slova působí tak, jako by se chtěl za každou cenu vymezit proti svému předchůdci na Pražském hradě. Faktem však je, že výhrady proti novému ministrovi, označovanému některými za „brněnského šíbra“, nemá zdaleka jenom Miloš Zeman.

Josef Nožička