Za svobodu projevu

„Očekávali jsme útok na svobodu od pravicových radikálů, cenzura ale zasáhla celou kulturu, vznikla móda ostrakizovat (vylučovat) a veřejně dehonestovat (zostuzovat) za nepřijatelné názory a zužovat složité morální a politické problémy na zaslepenou jistotu. Místo reformy vedoucí našich institucí v panice couvají a vynáší zbrklé a neúměrné tresty.“ (Harper’s Magazine)

Popis je přesný, důvody naznačené, boj ideologické fronty totiž nastoupil z levého křídla a nakazil dnešní liberalismus a ti umírnění jen bezmocně požadují svobodu klasického liberalismu. Příčiny krize jsou pro levici velmi nepříjemné, museli by kálet do vlastního hnízda.

I naši komentátoři prozrazují bezradnost. Petr Fischer (Aktuálně.cz) viní internet.

„Tak dlouho jsme usedali k sociálním sítím a pouštěli se do velkých i malých kulturních válek, až jim s notným potěšením propadl celý západní svět. Jako by lidem chybělo místo, kde se mohou destruktivně vyřádit, a když konečně dostali k dispozici virtuální prostor, zjistili, že v něm je možné skoro všechno. A prakticky bez limitů. Nekonečné přestřelky o kulturní hodnoty a momentální i věčný smysl dějin se ale ze sítí rychle převalily zpět do fyzického světa. Padají sochy, upravují se filmy, přepisují knihy. A ničí kariéry i osobní životy. Slova bolí a zraňují, šíří se nenávist až za hrob.“

Jistěže v dávných tištěných novinách šéfredaktoři vyřazovali pomlouvačné nebo evidentně praštěné názory, ale že by nesmírná kakofonie názorů a sprosté výpady na internetu zavedly institucionální politicky korektní cenzuru?

I Petr Koubský (Deník N) mlží:

„Tolerance se nedá nařídit shora, ani vynutit povinným korektním vyjadřováním. Mladí lidé v aktivním věku, mileniálové, vyrostli na Západě ve společnosti, která dosáhla značných úspěchů hmotně, morálně, politicky. Tyto úspěchy pokládají za samozřejmé a chtějí jít dál, jako to chtěla každá generace před nimi. Starší lidé nechápou, jak může někdo tolik pohrdat tím, co oni vybojovali.

Těm nestačí mírný liberální pokrok v mezích zákona. Chtějí velkou změnu a chtějí ji hned. Chtějí jít zkratkou. A nechtějí další léta zdlouhavých diskusí, v nichž se na lékárnických vahách poměřuje, kdo má o chloupek pravdy víc. Proč vyvažovat, když je každému myslícímu člověku jasné, co je správné. Proč popřávat sluchu těm, kdo lžou a škodí, když víte, kde je pravda. A hlavně: proč ztrácet čas s detaily a výmluvami, když je na světě tolik nespravedlnosti, kterou je třeba napravit hned teď! Vždyť jde o životy. Nečekejme, pojďme do akce, maličkosti dořešíme potom.“

Takže generační konflikt a sytá generace materiálně a morálně úspěšné civilizace zuří a hlásá revoluci, hodlá zničit starý svět a vybudovat nový. Menšiny celého světa spojte se. Zničme legitimitu multietnického národa, zrušme minulost a kapitalismus od Marxe a Lenina ztotožňovaný se západní civilizací, pryč s náboženstvím a demokracií názorů.

Snad by neškodilo poučení z dějin. Existují dvě formy fašismu, nacionální socialismus a internacionální socialismus, ten po pádu Sovětů bohužel nezanikl a dnes opět zvedá hlavu, neboť lidé potřebují víru.

• Alexander Tomský