2.5.2025
Redakce
0
Kategorie: Politika

Za katr patří Fiala – ne Popelka

Sdílejte článek:

MIROSLAV KELNAR

Možná, že již naši občané mají tu informaci, že Slávek Popelka měl v úterý 22. 4. 2025 soud u Okresního soudu v Břeclavi, kde soudce našel odvahu a propustil Slávka po odsezených 7 měsících podmínečně na svobodu. Asi není třeba opakovat, že Slávek Popelka byl politickým vězněm této vládní kamarily a svůj trest si „vysloužil“ za svoji snahu o odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea v Praze.

Nedávno naší společností rezonoval případ paní Šimůnkové, která ukončila svůj život na protest proti policejnímu lhaní. Já nebudu zapírat, že viním Vítka Rakušana jako nepřímo zodpovědného za smrt paní Šimůnkové. Pokud považuji Rakušanovo lhaní za příčinu dobrovolného odchodu ze života paní Šimůnkové, pak musím za první oběť Rakušanova lhaní považovat právě Slávka Popelku.

Když se vrátíme o dva roky zpět do března 2023, kdy po skončení demonstrace strany PRO na Václavském náměstí se část demonstrantů oddělila z rozcházejících se demonstrantů a přešla k Národnímu muzeu a tam se domáhala, aby byla sundána z této budovy ukrajinská vlajka. Protože jsem byl jedním z těch, kteří se taktéž vydali k Národnímu muzeu říci, že je mi odporná tato žlutomodrá hadra visící na této naší kulturní památce, tak tu dnes mohu o této věci zasvěceně hovořit.

Byl jsem dokonce jedním z těch, kteří byli zcela bezdůvodně policií sraženi na zem ve snaze vyprovokovat ty napadené k fyzické konfrontaci s policií. Byl to první pokus, jak mě „donutit“ k bitce s policií u Muzea, ale nebyl to poslední pokus. Ten druhý přišel o chvíli později a byl mnohem nebezpečnější, a to, když jsem stál zády ke svažujícímu se schodišti dolů a policista do mě vrazil tak, že jsem málem spadl temenem hlavy z těchto schodů dolů. Samozřejmě, že do mě narazil i podruhé úmyslně, a tento druhý útok tělem na moji tělesnou schránku mohl mít pro mě fatální následky. S velkým úsilím jsem tento pokus o sražení mě ze schodů ustál tím, že jsem o překot běžel ze schodů dolů snažíce se vyrovnat rovnováhu.

Mohu tedy zcela bez nejmenších pochybnosti zde prohlásit, že snahou policie bylo nás demonstranty vyprovokovat k fyzickým střetům. Každý, kdo chtěl znát pravdu, jak to tenkrát v březnu 2023 u Národního muzea bylo, tak tu možnost měl, a mohl si na netu vyhledat příslušná videa.

Nebyli jsme to my, demonstranti, kdo provokoval bitky, ale byla to policie, která dostala někde shora pokyn, aby tyto střety vyvolala. A kdo této provokaci policistů neodolal, a příslušníkovi jednu, jak se říká, natáhl za to, že ho například srazil na zem, tak ten šel k soudu za tzv. útok na příslušníka policie. Ti, co neodolali, pak odešli od soudu s nějakou podmínkou, a tím se naplnila ta čísla zatčených a údajně i zraněných. Těch zatčených bylo snad 19, pokud si správně pamatuji, tedy 19 demonstrantů neodolalo pokušení a na útok policistu nějak fyzicky zareagovalo.

Jen si představte, copak by šlo nazvat tuto naši akci u Národního muzea jako útok zdivočelé hordy na Národní muzeum a na všechny ty osoby uvnitř, kdyby nebyli žádní zatčení a zranění? Asi nešlo.

U Národního muzea se tenkrát shromáždilo odhaduji tak 250 lidí a ti pak skandovali „českou vlajku a sundejte ten hadr apod.“ A když se zkratka nic další dobu nedělo, jen se skandovalo, tak přišel pokyn od „někoho“ z vrchu a policie musela vzít iniciativu do svých vlastních rukou a ty střety vyprovokovat. Jen tak se daly věci posunout v tom žádoucím směru.

Na videích od Muzea bylo vidět, jak z budovy vychází ředitel krajské policie Praha Petr Matějček (dnes již povýšený generál), zřejmě poté, co dostal po telefonu příslušné instrukce a ukazuje rukou na místo, kde jsme stály tři osoby, a tři policisté vyrazili našim směrem. My dva, co jsme stáli na okraji, tak do nás s rozběhem ti vyfutrovaní těžkooděnci narazili ramenem a srazili nás tvrdě na zem a poté se začali věnovat tomu třetímu, co stál mezi námi. Skočili na něho a stáhli ho k zemi, pak si na něho klekli a snažili se mu svázat ruce dozadu řemínky. Jen podotýkám, že jsme všichni tři stáli a k tomuto útoku na nás jsme nezavdali žádnou příčinu. A minimálně ve třech případech došlo u Muzea k podobnému scénáři útoku na vybranou osobu z davu.

Z příslušných videí je naprosto zřejmé, že ne my jsme vyprovokovali jakékoliv střety s policií u Muzea, ale naopak policie chtěla vyprovokovat nás k individuálním soubojům. Kdyby bývalo nedošlo k těmto provokacím policistů vůči nám, tak bychom se vykřičeli a po půl hodině bychom šli domů. Jenže toto se Rakušanově policii nehodilo, oni z této nenadálé šance u Muzea chtěli vykřesat něco podobného, jako bylo třeba zapálení Říšského sněmu v Německu.

Okamžitě po této události začala masáž obyvatelstva ve sdělovacích prostředcích o tom, jak my, chtiví loupení, vypalování a snad i vraždění jsme zaútočili na Muzeum. Do této mediální žumpy přispěl i Petr Pavel, který řekl, že prý jsme k Muzeu přišli s cílem ničit. Zajímalo by mě, jak by tento člověk s IQ 107 prokázal, že jsme na tomto Muzeu rozbili alespoň jedno jediné okno.

Takže mainstream spustil lživou štvanici proti nám demonstrantům a samozřejmě, že s troškou špíny do mlýna přišla i Česká televize a ve zprofanovaném pořadu Nory Fridrichové „168 hodin“ podala Fridrichová zmanipulovaný průběh těchto událostí u Muzea, a to, ne podle pravdy, že policie napadala nás, ale obráceně, že my jsme údajně napadali policii.

Stěžoval jsem si na tento pořad Nory Fridrichové na Radu pro televizní vysílání a žádal jsem, aby se Fridrichová omluvila divákům za vědomou lež. A víte, jak moji stížnost Rada pro televizní vysílání vyřešila? Zeptala se písemně na Policejního prezidenta, jak proběhl zásah policie u Národního muzea a ti jim řekli svoji vylhanou verzi a tím byla na Radě moje stížnost „vyřízena“. A to jsem poslal na tu Radu i videozáznamy z provokací policie vůči nám, takže tam měli jasný důkaz o tom, kdo provokoval střety u Muzea.

Tím, kdo odpovídal na dotaz Rady pro televizní vysílání ohledně mé stížnosti, byl 1. náměstek Policejního prezidenta Tomáš Lerch.

A jakou úlohu sehrál Slávek Popelka v tomto nechutném představení? On samozřejmě ty lidi po skončení demonstrace zachytával na vrchním roku Václavského náměstí a přivedl je k Muzeu. Za co ale Slávek dostal u soudu ten trest 4 měsíce podmínečně s odkladem na 18 měsíců, je, že prý v průběhu demonstrace u Muzea vyzýval ke spáchání trestného činu. Je pravdou, že Slávek křičel u Muzea do megafonu: „Pojďte všichni do Muzea“, ale co je na tom trestného? On nevyzýval k násilí, on nabádal jen ke vstupu do Muzea.

Nikdo z nás do Muzea nevstoupil, nikdo z nás nic nerozbil, nikdo z nás se ani nepokusil násilím vstoupit do Muzea, a kdyby nebylo těch policejních provokací, tak se nikomu nic nestalo. A tvrdím, že kdyby tenkrát nezamořila tato „nesvatá trojice“: Rakušan, Vondrášek a Matějček mediální prostor vědomou lží, že jsme údajně chtěli ničit Národní muzeum, tak by nemohli soudci na soudu na Praze 1 Slávka odsoudit za slova „pojďte všichni do Muzea“.

Stěžoval jsem si na zásah policistů u Muzea na Parlamentní výbor pro bezpečnost a výbor tuto věc díky MUDr. Maškovi a paní Vildumetzové z ANO skutečně na dvou svých zasedáních řešil. Z těchto jednání pořídila záznam internetová televize KTV z Ostravy a bylo možno tedy shlédnout, jak kdo na této schůzi mluvil. Pětikoalice zopakovala stejný trik jako předtím Rada pro televizní vysílání a pozvali na jednání výboru Policejního prezidenta Martina Vondráška a ten tam na Výboru zazpíval stejnou písničku, jakou troubil do sdělovacích prostředků Vít Rakušan. Videa, která jsem dal k disposici na tento výbor, tam samozřejmě nebyla brána v potaz.

A poněvadž má Pětidemolice v tomto výboru více členů než oposice, tak tito koaliční dokázali větším počtem hlasů při hlasování celou věc zahrát do autu a Pětidemolici se takto podařilo ve Výboru zamítnout žádost oposičních členů, aby se věc zásahu těžkooděnců u Muzea proti demonstrantům dala prošetřit na GIBS.

A jak tento případ souvisí s paní Šimůnkovou? Paní Šimůnková tvrdila, že policie lhala kolem střelby u Filosofické Fakulty University Karlovy, a že ti, co lhali, to byla nakonec ta stejná nesvatá trojice, jako to tvrdím výše já ohledně sundávání ukrajinské vlajky z Národního muzea.

Jaký je tedy můj závěr? Ano, prošla jim ta lež u Národního muzea a prošla jim i ta lež u FF UK, až na tu paní Šimůnkovou, ta jim doufám neprojde. A aby jim tato lež jen tak neprošla, tak je třeba, aby se konečně zvedl odpor ve společnosti, aby konečně občané tohoto státu řekli silným hlasem, že nepřipustí, aby byla policie zneužívána k politickým hrátkám těch, co jsou u moci.

Je třeba však říci, že chtělo udělat přítrž tomuto lhaní již po událostech u Národního muzea a nemuselo takto dojít k tragickému osudu paní Šimůnkové, která tuto lež šířenou z Ministerstva vnitra a od Policejního prezidenta neunesla a skončila tragicky se svým životem.

Pokud tu někdo sleduje můj boj za vyšetření kauzy zkolabovaného projektu výstavby elektrárny Adularya, tak dne 15. 5. 2025 budu stát před Městským soudem Praha, kde se bude řešit moje odvolání proti odsuzujícímu rozsudku proti mé osobě vydanému Obvodním soudem na Praze 4. Je to jen další případ, kdy se politické zájmy této vládní sestavy přetavily v nepodložené stíhání jednoho českého občana.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Obliba EU roste?

    IVAN DAVID Češi prý doufají ve změnu EU, nevěří, že je nám prospěšná, ale chtějí v ní zůstat. Důležité

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)