Vstříc džihádistickému chalífátu

Imám Sheikh Abdul Salam Zoud z mešity Masjid As-Sunnah v Lakembě (předměstí Sydney) v Austrálii 9. února 2024 ve svém kázání živě vysílaném na internetu prohlásil:

“Jediným řešením je džihád trvající až do Soudného dne. Ani Prorok Mohamed ani Volení chalífové nedobyli svět mírovými prostředky. Dobyli ho prostřednictvím džihádu. Cílem džihádu ve jménu Alláha není zabíjet lidi a ovládnout jejich země. Cílem džihádu je odstranit překážky, které brání šíření a vládě islámu.”

Imámovo prohlášení se může zdát trochu neupřímné. Ačkoliv se zdá, že se veřejně vyhýbá říci přímo, že to znamená eliminaci nevěřících – tedy těch, kteří se džihádu neúčastní, včetně židů, křesťanů a vyznavačů všech ostatních náboženství – tak vysvětluje, že “dobýt svět” není možné jinak než prostřednictvím džihádu. Popisuje toto tažení jako “odstranění překážek”, což je eufemismus pro likvidaci těch, kdo jsou proti zřízení globálního islamistického chalífátu – “nizam Islami” (islámský řád) – řídícího se totalitním právem šaría. To se týká i vzdálené Austrálie a Nového Zélandu, kde se radikální islamisté chtějí podělit o dar své víry v Alláha, v případě potřeby i silou.

To, že po tomto džihádisté touží, je zřejmé od 10. října 2023, kdy v sydneyském přístavu proběhla divoká demonstrace na podporu džihádistické teroristické skupiny Hamás. Na této demonstraci bylo Židům bez milosti vyhrožováno smrtí a Izraeli zničením. Demonstrace odrážela přesvědčení imáma Sheikha Abdula Salama Zouda , že “tito lidé rozumí pouze jazyku síly.” Zdá se, že pro extremisty je náboženství silným motivačním faktorem, přesně tak, jak to imám vysvětlil:

“Smyslem našeho boje a vedení džihádu proti nepřátelům islámu je bránit Alláhovo náboženství, které bylo stvořeno k tomu, aby bylo všem ostatním náboženstvím nadřazené…”

Toto přání mnoha islamistů po globální nadvládě jejich náboženství prostřednictvím svaté války nelze vyjádřit jasněji. Popírání reality politickými a společenskými elitami nepochybně povede k otřesům, které již známe z Francie, Spojeného království, Německa, Švédska a dalších evropských zemí, o USA nemluvě. V tomto režimu a vzhledem k obecně pohodovému, a poněkud lhostejnému postoji těch, kteří žijí daleko v jižních končinách, je také zapotřebí velké probuzení. Radikální islamisté ohrožují nejen Židy, ale i křesťany a všechny “nevěřící”.

Ničivý útok provedený 7. října 2023 v Izraeli proti nevinným civilistům, zejména mladým dívkám, ženám, dětem a nemluvňatům, přitáhl pozornost mezinárodního společenství k džihádu a islamistickému plánu nastolit chalífát “konce dnů”. I když mezi západními politiky převládá vůči těmto genocidním plánům “pštrosí” mentalita, tak realita je zcela jiná: ideologie stojící za vražednými plány Hamásu je ilustrována “Hodinami soudného dne” umístěnými na Palestinském náměstí v Teheránu. Hodiny slavnostně uvedené do provozu v roce 2017 nejvyšším vůdcem Íránu ajatolláhem Alím Chameneím odpočítávají čas do okamžiku předpokládaného zničení Izraele v roce 2040, tedy za šestnáct let. Rakety a drony vypuštěné proti Izraeli 13. dubna 2024 byly podle všeho dalším krokem k naplnění tohoto ničivého záměru.

V první linii zamýšleného vyhlazení nejprve židovského národa a následně všech ostatních nevěřících má být Írán (zejména Íránské revoluční gardy) a jeho terorističtí proxy spojenci – Hizballáh, Hútíové, Hamás, Palestinský islámský džihád a další. I když Írán zůstává v zásadě odpovědný za činy svých agentů, tak dosud nenesl žádné následky, a to navzdory jeho přímému útoku na Izrael ve dnech 13. až 14. dubna. Írán plně využívá appeasement ze strany Bidenovy administrativy, nečelí žádným efektivním sankcím a ve vývoji jaderných zbraní postupuje vpřed mílovými kroky. Jeho jediným cílem je eliminovat z mapy světa nejdříve Izrael, poté Jordánsko a nakonec “Velkého Satana” Spojené státy americké.

Íránský expert na mezinárodní vztahy Abolfazl Bazargan 1. dubna 2024 vysvětlil: “…za účelem nastolení míru musíte získat schopnost jaderného odstrašení, i kdyby se mělo jednat jen o jedinou jadernou bombu.” Mírem však měl podle všeho na mysli okamžik “poté, co džihád porazí všechny nepřátele a nastolí islámský chalífát.” Tento cíl je formulován racionálně, aby ukonejšil západní mocnosti a jejich sympatizující vůdce, kteří si nejspíše myslí, že je spravedlivé a správné, aby Írán vlastnil jadernou bombu stejně jako Izrael, USA, Spojené království, Severní Korea a další státy. Džihádistická ideologie světové hegemonie je skryta pod nánosem racionalismu, férovosti, sociální spravedlnosti a brnkání na strunu soucitu s obětí.

Podle zprávy washingtonského Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (Institute for Science and International Security) z února 2024 došlo k vážné eskalaci íránského programu jaderných zbraní. Institut monitoruje íránský pokrok v této oblasti prostřednictvím virtuálního “Iran Threat Geiger Counter“, který v současnosti signalizuje “extrémní nebezpečí”. Tato kategorie je vysvětlována jako “hrozba národní bezpečnosti, kterou obvykle představuje kombinace nepřátelských záměrů a schopností.” Bývalý šéf Íránské organizace pro atomovou energii Ali-Akbar Salehi 11. února 2024 přiznal, že “Írán překonal všechny vědecké a technologické překážky nezbytné pro výrobu jaderné bomby.”

K obavám všech států se přidalo odhalení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) z 26. února 2024, že Írán staví jaderné zařízení, o kterém Západ dosud nevěděl. Se zařízením určeným k mírovým účelům by Írán tajnosti zřejmě nedělal.

Západ nečinně přihlíží a postrádá vůli jednat. Západní lídři možná spoléhají na to, stejně jako někdejší americký prezident Barack Obama, že k žádnému jadernému průlomu nedojde alespoň “za jejich vlády“. Írán své zlovolné úmysly proti “nepřátelům islámu” ovšem projevuje již dlouho – zejména proti “malému Satanovi” Izraeli a “Velkému Satanovi” Spojeným státům americkým. Írán je dobře zapsán v Rusku, kterému dodává smrtící zbraně a značně tak přispívá k možnosti porážky Ukrajiny. Přesto jsou západní státy, tyto pověstné bašty civilizace, vzhledem ke katastrofě, která jim hrozí, z velké části paralyzovány strachem, nedostatkem seriózní přípravy a nerozhodností.

Význam zkoumání historického pozadí džihádistického nepřátelství a jeho destruktivních cílů proti zemím Západu, zejména Izraeli a USA, je obecně přehlížen. Charta Hamásu z roku 1988 odráží islamistickou teorii posledních 1 400 let a uvádí, že okupovat ‘Palestinu’ a vládnout jí mohou pouze muslimové. Proto všichni nevěřící, nemají vůbec právo tam být a musí být vyhnáni. Charta (články 7–15) odhaluje apokalyptickou koncovou hru islamismu, parafrázovanou Jamesem Turnerem Johnsonem takto:

“Cíl eliminovat sionistickou entitu a všechny, kdo ji podporují, vyžaduje smrt všech Židů, a až toho bude dosaženo, tak nastane Konec dějin – poslední Soudný den – a celá Země pak bude na věky věků muslimská.”

Příkazy této charty jsou zřejmé, všichni vidíme útoky íránských proxy spojenců na Izrael, americké vojáky v Iráku a Sýrii a globální lodní dopravu v Rudém moři. Současný vojenský střet mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy je proto pouze jedním z mnoha kroků směřujících ke komplexní globální válce za vytvoření islamistického chalífátu řídícího se právem šaría. Stoupenci Islámského státu (ISIS) míří k chalífátu svou vlastní cestou, stejně jako další extremistické skupiny, například Al-Káida.

Analytička Ayelet Savyon 3. dubna 2024 vyjádřila názor, že Írán má v plánu svrhnout “režim v Jordánsku a zaútočit na Izrael z východu, zatímco bude Izrael zaneprázdněn bojem s íránskými proxy spojenci v Libanonu, Sýrii a Pásmu Gazy. “Cílem je zmařit “saúdsko-americký projekt normalizace vztahů s Izraelem”, vyhnání amerických sil z Iráku a “oslabení pozic Saúdského království a egyptského režimu.” Tato strategie, je podle Savyon, “aktualizovanou íránskou vizí islámské revoluce”, která povede k ustavení chalífátu. Je zřejmé, že zatímco bude izraelská armáda zaneprázdněna v Pásmu Gazy, Sýrii, Libanonu a Íránu, tak dalším bezprostředním cílem Íránu bude ovládnutí Jordánska, které hostí mnoho Palestinců a je proto obzvláště náchylné k fundamentalistické islámské revoluci.

Je důležité poznamenat, že Hamás i další fundamentalistické skupiny vycházejí z ideologického vlivu Muslimského bratrstva. Muslimské bratrstvo je mnohostranná entita podobající se bájné Hydře – mýtické obludě s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Muslimské bratrstvo bylo založeno v Egyptě v roce 1928 a dnes se těší podpoře Kataru, Íránu a Turecka. V prozápadních muslimských státech, jako jsou SAE, Bahrajn, Saúdská Arábie a Egypt, je naopak zakázáno a je klasifikováno jako teroristická organizace. Konečným cílem Muslimského bratrstva je vytvoření rajského chalífátu řídícího se právem šaría.

Muslimské bratrstvo údajně věří, že nejvyšším vládcem celého muslimského světa bude samotný chalífa, považovaný za mesiáše, učedníka a nástupce proroka Mohameda. Právě z ideologie Muslimského bratrstva čerpá Hamás své ideologické základy, které mu ovšem nebrání v hromadění peněz, vlivu a moci. Po porážce nepřátel islámu by mohlo dojít dokonce i ke sblížení sunnitské a šíitské džihádistické ideologie za účelem ustavení chalífátu – pokud ovšem nedojde k boji na život a na smrt. I když je něco takového hodně vzdálené, tak z podpory šíitského Íránu sunnitskému Hamásu i šíitskému Hizballáhu, je zřejmé, že to možné je. Jejich společným cílem je zničení Izraele a USA. Ostatní odštěpené teroristické skupiny usilují samozřejmě o totéž.

Džihádistická hnutí proto tvrdí, že jejich hlavní cíle jsou náboženského charakteru a že islám je jedinou pravou vírou – vírou, která je předurčena vládnout světu. Z toho vyplývá, že ti, kdo zpochybňují tento názor, jsou považováni za bezvěrce a zaslouží si smrt. Zvláštní pozornost je věnována Židům, které v kázání proneseném v dubnu 2002 popsal tehdejší nejvyšší duchovní sunnitského islámu velký imám mešity al-Azhar šejk Muhammad Sayyid Tantawi jako “nepřátele Alláha… spodinu lidské rasy, krysy, porušovatele paktů a dohod, vrahy proroků a potomky opic a prasat.”

Tantawi jednoduše opakoval určité verše z Koránu (2:65; 5:60; 7:166). Prominentní šíitští duchovní zastávají stejný názor. Koránští komentátoři aplikují tento popis na křesťany i na Židy. Islámští duchovní učí tento světonázor více než 1000 let a v důsledku toho je již dlouho zakořeněn v muslimské psychice.

V únoru 2024 expert na islamismus Idit Bar poznamenal:

“Izraelci často podceňují náboženské cítění v muslimských společnostech. Mainstreamová izraelská společnost je západně orientovaná, racionalistická a obecně nenáboženská, takže je to pro nás těžké pochopit.”

“Mnoho muslimů je poháněno mesiášskou ideologií, apokalyptickou vizí, že Izrael bude nakonec poražen islámem. Mnozí věří, že se to stane již velmi brzo – vzpomeňte si na hodiny na teheránském náměstí odpočítávající dny do zničení Izraele.”

“Nám Izraelcům to připadá směšné, ale pro mnoho muslimů to je jistota. Totéž platí o víře, že Židé jsou potomky ‘opic a prasat’, na základě kletby, kterou na ně podle tří koránských veršů uvalil Alláh.”

“Je to víra, která dobře vysvětluje dehumanizaci Židů: Pokud si myslíte, že Židé jsou opice a prasata, tak je pro vás mnohem snazší je mučit a zabíjet, jako to udělal Hamás 7. října 2023. Ale v intencích našeho západního racionálního způsobu myšlení je to nepochopitelné.”

Historie ukazuje, že racionalita není při konfrontaci s fanatickým náboženským zápalem relevantní. Samuel Huntington ve své klíčové knize Střet civilizací (The Clash of Civilizations), vydané poprvé v roce 1996, napsal:

“Dokud islám zůstane islámem (což zůstane) a Západ zůstane Západem (což tak jisté není), bude mezi těmito dvěma velkými civilizacemi zásadní konflikt. Způsob života i jejich vzájemné vztahy budou tímto konfliktem definovány i v budoucnosti, tak jako jím byly definovány posledních čtrnáct století.”

Huntington ve své knize vyzdvihl jako hlavní příčinu konfliktu kulturní a náboženské rozdíly. To je ironicky umocněno tím, co mají společného – židovsko-křesťanský i islámský náboženský systém chápou čas jako lineární a konečný, což neúprosně vede k apokalyptickému “Konci dnů”. V obou případech závisí příchod Mesiáše na určitých faktorech. V radikálním islámu je to zřízení chalífátu, ke kterému může dojít až po vyhnání Židů a křesťanů z regionu. Pro křesťany a Židy je příchod “času Jákobových strastí” ohlašován stejným “vichrem Hospodinovým”. V obou vyznáních byl tedy již zahájen dlouho očekávaný apokalyptický proces, ať už je to všeobecně plně pochopeno nebo ne. Tato agenda není žádným tajemstvím a Írán zcela otevřeně “líčí izraelsko-palestinský konflikt jako náboženský konflikt mezi islámem a judaismem a prezentuje tak svůj konkrétní cíl zničit Izrael jako panislámský.”

Zatímco Izrael bojuje proti islamistickým radikálům na mnoha frontách a snaží se přežít, hrají vůdci USA – světového garanta svobody a demokracie – politické hry s poskytováním naléhavě potřebné vojenské podpory Izraeli, čímž posilují nepřátele Izraele a podkopávají jeho válečné úsilí. A ještě hůře, USA se při svých strategických rozhodnutích snaží o mikromanagement a ignorují realitu na bojišti. Britský politický komentátor Douglas Murray v říjnu 2023 řekl:

“Zdá se, že Izrael je jedinou zemí na světě, které nikdy nebylo dovoleno konflikt vyhrát. Většinou je mu dovoleno bojovat jen do remízy, do svého úplného vítězství může bojovat jen zřídka. To je také jeden z důvodů, proč tam ty války neustále propukají nanovo.”

Odmítnutí přímé konfrontace s Íránem jako původcem teroru na Blízkém východě se rovná určité formě appeasementu. Při této příležitosti si nelze nevzpomenout na britského premiéra Nevilla Chamberlaina, který v roce 1938 v zájmu udržení míru podepsal s nacistickým Německem Mnichovskou dohodu. Důsledkem tohoto appeasementu bylo nezadržitelné obsazení sousedních zemí Hitlerem a vypuknutí 2. světové války. V podobném duchu nyní akolyté amerického prezidenta Joea Bidena uklidňují íránské ajatolláhy, což je přístup uplatňovaný již administrativou Baracka Obamy. Důsledky pro Západ i svět jako celek budou opět strašlivé.

Izrael “hoří” a díky milionům radikálních islamistů žijících v jeho středu zažije brzy velký vnitřní chaos i samotný Západ. Džihádistické útoky mohou od nesčetných domácích příznivců Palestinců očekávat i Spojené státy. Článek v deníku Wall Street Journal publikovaný 2. února 2024 pod titulkem “Vítejte v Dearbornu, hlavním městě amerického džihádu” uvádí, že “imámové a politici v tomto michiganském městě stojí na straně Hamásu proti Izraeli a na straně Íránu proti Americe.” Na podporu Hamásu, Hizballáhu a Íránu městem pochodovaly tisíce aktivistů s muslimským starostou Dearbornu v čele a skandovaly “Amerika je teroristický stát” a “Od řeky k moři, Palestina bude svobodná.” Íránská strategie infiltrace tajných agentů do USA je zlověstně úspěšná.

Totéž platí ještě více pro Evropu, Skandinávii a Spojené království, kde také často probíhají podobné masové protesty. V rozhovoru ze 4. února 2024 Douglas Murray komentoval odpor islamistických fanatiků vůči jeho očekávanému vystoupení v Londýně – které muselo být po výhrůžkách personálu přemístěno – takto:

“Já už Británii ani nepoznávám. Je plná islamistů pochodujících po ulicích a velebících teroristy a zbabělců na všech pozicích veřejného života. Když stačí zaměstnancům jen pohrozit, aby dostali strach a odmítli se dostavit do práce, tak máme všichni velký problém.”

Z pohledu Západu tvoří osu zla Írán a Rusko spolu s Čínou a Severní Koreou. Tyto země – uchazeči o vedoucí postavení ve světě – se snaží ustavit nový světový řád, který by odrážel jejich revoluční a totalitní ideály. Podmínkou dosažení tohoto cíle je oslabení USA jako přední globální velmoci, a vysvětluje to i jejich nepřátelství vůči spojencům Západu, jako je Izrael, Ukrajina a Tchaj-wan. Za součást Západu jsou považovány i Austrálie a Nový Zéland, a i když leží od Blízkého východu daleko, tak budou do konfliktu zapleteni. Lze očekávat scénář války na více frontách a takový střet západní mocnosti možná nebudou kvůli své nepřipravenosti schopny úspěšně zvládnout. Írán je se svou základní agendou šaríátského chalífátu iniciátorem světové revoluce, která začíná na Blízkém východě. Zatímco ve světě vzplanuly sváry Írán se nezadržitelně blíží k získání vlastní jaderné bomby a posílení svých ambic na ovládnutí světa.

Naděje na mír se snižuje s tím, jak rychle roste riziko další světové války, spojené s vnitřními sociálními nepokoji. Odmítání postavit se agresi Íránu jako původci teroru na Blízkém východě a spoléhání se na diplomatické “řešení konfliktu”, které umožňuje Íránu získat čas, představují určitou formu appeasementu. Dnes je ale nejlepším odstrašujícím prostředkem příprava na válku – zvláště za současných okolností pomýlené víry v “mírová jednání”. Winston Churchill s odkazem na klíčovou bitvu o Británii probíhající v roce 1940 řekl: “Šance jsme měli mizerné, rezervy minimální a šlo o všechno!”

A nakonec si připomeňme ponuré prohlášení izraelského prezidenta Isaaca Herzoga ze 14. ledna 2024, v němž jako představitel liberálně demokratického řádu na Blízkém východě, zachytil nebezpečnou situaci, která čeká všechny země Západu a zejména kanárka v uhelném dole – Izrael:

“Navzdory výzvám, které nás čekají, nepochybuji o tom, že vystoupíme ze stínu tohoto konfliktu silnější a odhodlanější než kdy jindy. Společně, jako jeden národ, překonáme temnotu, povstaneme z popela, zrekonstruujeme, znovu zasadíme a zasejeme. Připevněte si na dveře svých domovů mezuzy, proměňte každé peklo v ráj tak, jako jsme to udělali v minulosti mnohokrát… Duch lidu Izraele i tentokrát zvítězí.”

Vůdci všech západních států, od Norska a Kanady na severu po Nový Zéland a Austrálii na jihu, musí napodobit odhodlání Izraele v zájmu svých mírumilovných občanů, v zájmu jejich liberálně demokratických hodnot a svobod a budoucnosti jejich zemí.

Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association, National Association of Scholars a Academy of Philosophy and Letters. V důchodu se věnuje především politické teorii propojené se současným děním. Je držitelem titulu Ph.D. v teologii (apologetice). Dr. Haug je autorem knih ‘Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity’ (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity); a ‘Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.’ (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute, Jewish News Syndicate, Israel Hayom a dalších.