Všechna výročí února, nejen toho “vítězného”

Na rozdíl od Astona jsem byl v době „Velkého února 1948“ ještě na houbách a narodil jsem se až tři roky po tomto čase. Nicméně, důsledky komunistického převzetí absolutní moci nad československou společností jsem již prožíval tak, jako Aston. Rok 1968 byl samozřejmě pro mě jako dospívajícího člověka také přelomový, a uvolnění poměrů v našem státě se promítlo i do výuky – tehdy jsem chodil na průmyslovku. Doslova spontánně se uskutečnil studentský majáles, kde se rozhodně nejednalo o podporu politiky KSČ obecně, ale byla to reakce na uvolnění, které nastalo po nástupu Alexandra Dubčeka do čela KSČ. Po sovětské invazi se vše vrátilo do poúnorových kolejí a odstraněním Dubčeka to jenom začalo.

Vzpomínkou na rok 1968 Aston začíná a pokračuje: Byl ten závěr týdne ve znamení výročí, Ukrajina, únorový puč. Oběť Jana Zajíce kulaté výročí neměla, ale na den to klaplo. Zajímavé: všechna tři mají společného jmenovatele Rusko. Fascinuje mě, jak to pokračuje. Diskuse pod mými úvodníky z důvodů duševní hygieny nečtu, ale maily ano a udivuje mě, jak po tom všem, co se stalo a děje a zřejmě bude dít, jak po tom všem tolik lidí k Rusku tíhne. Ta přitažlivost trvá a politická síla se formuje. Zatím to nevypadá nijak hrozivě. Ale tak je to vždycky, do jistého momentu jsou ti Gottwaldové komické figury. Pak se něco stane a lidi se přestanou smát.

I já jsem zaregistroval, že překvapivé procento našich občanů fandí Rusku a přeje si jeho vítězství na Ukrajině. Je to hodně podobné tomu, co jsem zažil v roce 1990, když v prvních svobodných volbách po pádu bolševické diktatury, získala KSČ přes 13% hlasů, ačkoliv jí předvolební průzkumy věštily možná 5%. Ve volbách tehdy naprostá většina komunistů podpořila svou „rodnou stranu“, i když se většina členů KSČ své legitimace zřekla. 10 % občanů Česka pro vítězství Ruska je proto v této souvislosti vlastně nepřekvapující. Bolševická minulost tu je a je stále latentně přítomná.

Aston pak pokračuje takto: Proto s takovým neklidem vnímám patlácké počínání Fialovy vlády. Čekal bych, že v této situaci doslova existenciálního ohrožení si stanoví priority: bydlení; infrastruktura; energetika; školy; zdraví… řeší televizní radu, aby měla svého ředitele a změnu zákona valorizace penzí.

To, co aktuálně předvádí česká vláda, je skutečně „podivné“. Především se ukazuje, že vláda je slepencem mnoha proudů, v zásadě antibabišovských sil, které se právě kvůli Andreji Babišovi spojily (účelově) a jinak mají o představách vývoje naší společnosti různé představy. ODS, kdysi nejsilnější strana v Česku a jasným pravicovým programem, se prezentuje tou nejhorší možnou formou. Ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS chce „odstraňovat“ daňové výjimky, které údajně „znepřehledňují“ daňový systém , nicméně defacto tím snižuje příjem rodin s dětmi a z hlediska deficitu veřejných financí představují tyto quasiúspory doslova a do písmene „drobky“. Do toho se lidovci i ODS shodli na změně valorizace důchodů, což má ušetřit už desítky miliard korun, ale naštve zřejmě i voliče vládních stran. Žádná faktická reforma důchodového systému to ale není a motivací je opět jenom snížení výdajů státního rozpočtu.

A ještě jedna citace Astona: Proč nechala zrušit stavební zákon a jiný nenabídla? Proč musím držet účetní abych zaplatil DPH a ona musí třikrát ročně na školení, aby se coby profesionál v tom vyznala?

Protože stavební zákon byl výsledkem vlády ANO a dopadl tak stejně, jako zákon o důchodově reformě vlády Petra Nečase, který bez náhrady zrušila Sobotkova vláda po roce 2013. A k tomu ještě vláda uvažuje o zrušení tří sazeb DPH, aby se systém „zjednodušil“, opět ale tak, aby státní rozpočet dostal o pár miliard příjmových korun navíc.

A ještě poznámka k nešťastné Ukrajině. V době, kdy se podle médií největší boje odehrávají na Donbase a Ukrajina úspěšně odráží útoky Ruska, zbavil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj funkce vysokého velitele ukrajinských sil na Donbase bez udání důvodů. I takové mediální pokrytí války na Ukrajině nepřispívá k důvěryhodnosti zpráv o tom, jak se situace na frontě vyvíjí.

Žijeme v nenormální době a jakékoliv prognózy jsou minimálně velmi nejisté. Přesto musím konstatovat, že si česká vláda počíná nejen „podivně“, ale často naprosto nesmyslně a své postoje obhajuje mimo jiné i „nenormální dobou“. Obávám se, že „nenormální doba“ se protáhne a vládní cíle se nenaplní. Další volby do poslanecké sněmovny tak mohou být pro vládu smutným vysvědčením. Vláda totiž ztratila podstatnou část důvěry již v roce 2022 a důvěřuje jí dnes okolo 30% voličů. A „podivně“ česká vláda řeší i výměny ministrů, nyní ministra životního prostředí. I to je „patlácké“ počínání, jak o něm píše Aston.