Vox populi …
M. VOJTA 18|09|2014
O víkendu se mi na místní pouti podařilo potkat velké množství dlouho neviděných dlouholetých kamarádů a kamarádek. Využil jsem příležitost pro průzkum stavu ve společnosti v širokém vzorku v relativně radostné úvodní náladě.
[ad#hornisiroka]
Po začátečním zdvořilostním klábosení, jak se máš, co rodina, co práce, kdy se drží optimistická nálada z radosti setkání jsem se velice rychle (do 5. minut) ve všech případech dostal k jinému výrazu obličeje. Návrat do reality, deformace mezilidských vztahů, obtížnost ve vydělávání peněz (pokud vůbec je kde), všechno se zdražuje, teror z bank, teror z exekutorů. Vláda stále jen diskutuje, utrácí naše prachy, krade, všechno prodala cizákům, zadlužuje nás, kašle na nás, nechá nás zdechnout.
Skepse pokračuje s trendem vývoje směrem tam, kde slunce nesvítí. Že se do vlády pořád stahují pouze sociopati posedlí mocí a touhou po veřejných penězích a veřejném majetku. Zklamání z fungování parlamentní demokracie, která u nás maskuje oligarchii resp. plutokracii. Zklamání z neustálého upírání přímého vlivu občanů v podobě referend a občanských vet. 25 let od komoušů velmi neradostný výsledek.
Debata pokračuje v duchu, že televizi raději nesleduju, noviny nečtu, vždycky mě to vytočí, stejně s tím nejde nic dělat, je a bude to furt stejný… Potvrdilo se mi také velmi slabé občanské sebevědomí, devastované 40. lety komunismu a 25. lety provozování parlamentní demokracie. Občanské sebevědomí, důležité k prosazování vůle občana, základního stavebního kamene demokratických principů. Občan se smířil s rolí kolonizovaného dluhového otroka ve vlastní zemi a ze strany demokracie na pouhého vhazovače volebních lístků. Já z toho ale měl radost, nejsem sám, kdo to tak vidí, je nás hodně, sakra hodně.
Ale jak já říkám, hledáš-li spasitele, koukni se do zrcadla.
[ad#velkadolni]