Víte o tom, že existuje nová genderová identita – lesbický muž?

Jeden z posledních excesů záměrného genderového zmatení genderové ideologie nedávno demonstroval příklad padesátiletého malířského mistra z Porýní-Falce: Nyní dospěl k závěru, že je „lesbický muž“. To, co bývalo považováno za průhledný aprílový žert, je nyní groteskní realitou.

Tento vhled k němu přišel díky pozorování lesbického páru a jejich jednání se synem. Poté, co na internetu objevil otázku: „Existují muži, kteří mají rádi lesbické ženy?“, Pak zjistil: „Jsem lesbický muž.“ Rychle mu bylo jasné: „Toto je menšina menšiny.“ A teď najednou mu je všechno jasné.

Když se ohlédne zpět, interpretuje celý svůj život ve světle nově získaného osvícení: Už na základní škole prý dával přednost společnosti dívek. Jeho zájem o pánskou a dámskou módu, skutečnost, že dává přednost šumivému vínu před pivem, jeho obdiv k silným ženám a skutečnost, že jeho první přítelkyně nyní žije v lesbickém manželství – to vše mu nyní dává smysl. „Plakal jsem často a hodně. To už mi nevadí,“ pokračuje malíř. Kromě toho vždy rád sledoval ženskou televizi na WDR.  Přítel, který měl problémy se vztahy s jinými ženami, nadšeně zvolal: „Skvělé, teď jsi moje první přítelkyně.“

Navzdory všem těmto zásadně znepokojivým zjištěním se však stále cítí jako muž, pokud jde o pohlaví, a chce si to udržet i v novém partnerství! A samozřejmě se nyní cítí povolán být propagandistou pro toto údajné téma: „Možná je tam ještě člověk, který se cítí jako já. Přál bych si, aby nemusel čekat do 50 let, než se o tom dozví.“

Nemělo by také překvapovat, když najdeme statečného „lesbického“ malíře v nepříliš vzdálené budoucnosti u německých Zelených nebo socanů, kde pak bude požadovat „lesbickou mužskou kvótu“ a vstřícnější přijetí tak dlouho ignorovaného utrpení této „menšiny menšiny“ a bude chtít toto téma závazně ukotvit ve školních osnovách…