Věrchuška EU dostala kartáč

Na páteční konferenci v Mnichově promluvil US vicepresident Vance. Jasně a jednoznačně pojmenoval problémy EU a to, jak tato organizace výrazně odstoupila od demokratických hodnot, které nyní v USA zažívají renesanci. Reakcí bylo šílené zděšení a odmítání reality.

Projev

Projev pana J. D. Vance najdeme na mnoha médiích, spíše ovšem „alternativních“ a „desinformačních“. Mainstreamová média přinesla jen útržky, vytržené z kontextu a doplněné kýbly špíny. Celý najdete zde včetně míst, která simultánní překladatelka přeskočila nebo pozměnila jejich smysl.

Vance jasně pojmenoval problém EU: její neschopnost se zapojit do jakéhokoli smysluplného boje a současně i klesající popularitu, a to až na úroveň, kdy se politici bojí vlastních voličů. Uvedl řadu příkladů umlčování občanů, trestání za šíření pravdivých informací, projevy selhání imigrační politiky a další.

Ostatně, jeden z projevů selhání migrační politiky EU se v Mnichově odehrál krátce před zahájením konference. Vytkl také snahu o popření výsledků demokratických voleb a o jmenování „zástupců“ občanů nikým nevolenými úředníky, jak se stalo v Rumunsku a jak je tím samým vyhrožováno i v dalších státech EU, včetně ČR.

Důsledky

Velmi důležitá jsou jeho slova, že pokud se evropští politici bojí vlastních voličů, nemohou počítat s pomocí od USA. Poněkud to připomíná dobu před Velkou Sametovou, kdy se soudruzi z UV KSČ snažili získat podporu střední skupiny vojsk, rozmístěných na našem území, proti občanskému hnutí a dostalo se jim odpovědi „Eto vaše dělo“ (to je vaše věc), což v podstatě předznamenalo úspěch „Velké Sametové“, protože centrální orgány KSČ, když ztratily naději na zásah Rudé armády, neměly žádnou „pretoriánskou gardu“, která by byla s to revoluční hnutí občanů potlačit. Sice povolaly do Prahy Lidové Milice z menších měst, v nichž informovanost o tom, co se vlastně děje, byla malá, ale pražští milicionáři je vrátili zpět.

Podobně vyznělo i Vanceho varování věrchušce EU. USA sice mají v mnoha státech základny s početnými a dobře ozbrojenými vojáky, nicméně ti se do boje proti případným občanským vzpourám prostě nezapojí, natož aby došlo k příletu či vylodění dalších jednotek.

Samy státy EU, snad s výjimkou Polska, nemají nějaké velké armády, a to, co mají, sdílí ty stejné negativní zkušenosti s politikou těchto států i EU. I manželky a dcery vojáků jsou ohrožovány násilím ze strany ilegálních imigrantů, i jejich rodinám hrozí v rámci „boje za klima“ bída a hlad. I rodiny těchto vojáků mají své mrtvé, zabité pseudovakcinami proti COVID. I oni se setkávají se stále tužší cenzurou. Je opravdu otázka, ke komu se by tyto síly přidaly. U mobilizovaných občanů (pokud by někdo dostal nápad občany navléct do mundůrů, dát jim kvéry a hnát na Ukrajinu) lze očekávat míru loajality ještě nižší.

Šance?

EU by musela zlikvidovat Green Deal do všech důsledků, od vypnutí podpory Občasných Zdrojů Energie přes zrušení emisních povolenek, zrušení zákazů pálení uhlí a plynu až po nesmysly a šílenosti, kterými se Green Deal promítá do zemědělství a lesnictví.

Musela by zajistit výběr na klíčové posty ve všech organizacích, státních i nestátních, podle kvality, a ne podle rasy a „genderu“. Musela by také přiznat, že jsou jen dvě pohlaví a žádné „gendery“ se reálně nekonají.

Podobně by musel být revidován vztah k migraci a kriminalitě migrantů.

Neobešlo by se to bez pádu cenzury a otevření se pravdivým informacím, protože jinak by předchozí opatření v podstatě neměla jakékoli oficiální opodstatnění.

A, samozřejmě, znamenalo by to návrat k demokracii.

Bez takovýchto změn není sebemenší šance, že by EU dokázala zasáhnout ve prospěch Ukrajiny natolik účinně, aby to zvrátilo současný, pro ni stále nepříznivější, trend.

Takovéto změny ovšem nejsou kompatibilní s „držením linie“, které vyhlásily hned po skončení konference eurounijní „autority“.

Je dobré si uvědomit, že v době vpádu Ruska na Ukrajinu byla v čele EU Česká republika. Nejlépe ihned po tomto vpádu, nejpozději však v momentě, kdy válka přešla do podoby poněkud připomínající západní frontu první světové války, měl být skrečován či alespoň pozastaven Green Deal, jakožto cosi naprosto neslučitelného s úspěšným angažováním se v tomto konfliktu. Což se nestalo a důsledky toho odnáší hlavně Ukrajina, ale zprostředkovaně jdou i na naše hlavy.

Takže můžeme panu premiérovi poděkovat také za současnou vojenskou a hospodářskou impotenci státu i EU, která v podstatě znemožňuje provést na tomto poli cokoli skutečně účinného.

Pokud se USA s Ruskem dohodnou, nebude mít EU ani takovou šanci, jakou by bývala měla ČSR, pokud by odmítla Mnichov a bojovala.

Co dalšího by se muselo udělat?

Je třeba si uvědomit, že jít do konfliktu s Ruskem by znamenalo nutnost obrovských opatření v zázemí.

Musel by nastat jakýsi návrat do padesátých a raných šedesátých let, kdy byly s občanskou zástavbou běžně budovány kryty, které by na periferii větších měst dokázaly přežít i zásah městského centra bombou hirošimské ráže, a možná i o něco vyšší.

Tyto kryty by umožnily přežití na úrovni desítek hodin, což postačuje pro následný převoz zde skrytých osob zabezpečenými dopravními prostředky do nějakého odmořovacího a jinak pečujícího centra mimo zasaženou oblast. Většina radioaktivity po výbuchu jaderné nálože je totiž dána izotopy s velmi krátkými poločasy rozpadu, které se velice rychle, v minutách až hodinách, prakticky zcela rozpadnou. Proto radioaktivita krátce po jaderném úderu velice strmě, v podstatě z minuty na minutu, klesá. Muselo by se jít i do takových detailů, jako byla u starších typů autobusů MHD možnost náhrady sedadel závěsy na nosítka (tři nad sebou), která se do autobusu vnášela a z něj vynášela odmontovanou zádí. Tedy, musela by se provést přestavba současných autobusů na prostředky stejně použitelné.

Pochopitelně, vedle krytů s dostatečnou kapacitou (třeba u nákupních středisek, na sídlištích, ve školách a na dalších místech shromažďování velkých počtů lidí) by se muselo zajistit i mnoho dalšího. Patrně by musely být zajištěny obrovské a často nesmyslné skleněné plochy na „moderních“ budovách, alespoň dobře ukotvenými drátěnými sítěmi (a musela by se obnovit výroba oceli, abychom měli z čeho ty sítě vyrobit).

Dovoluji si upozornit na realističtější válečné filmy, ukazující, jak byly všechny větší tabulky v oknech křížově přelepeny papírovou lepící páskou. Tu v podstatě nemáme, protože tuto pásku jsme po vstupu do EU přestali vyrábět a plastová páska je k ničemu, protože se po pár desítkách hodin osvitu plným sluncem prostě rozsype. Jistěže dnes máme třeba speciální fólie, které jsou schopny okno zodolnit i proti úderu kladivem (rozbije se, ale útočník ho i tak neprorazí), ale máme jich dost, abychom jimi pokryli všechna okna alespoň ve městských zástavbách?

Zcela jistě by se podobně musely zajistit i fotovoltaické panely jak v intravilánu tak i ve fotovoltaických elektrárnách, z nichž by střepy po výbuchu mohly doletět až do zástavby (tj. skoro všech).

Prvorepubliční domy mají sklepní prostory, které za války sloužily jako kryty. Mj. byly také před všemi okny do sklepa postaveny zídky, které měly bránit jejich rozbití tlakovou vlnou a střepinami při blízkém dopadu bomby. Máme vůbec cihly na něco takového? A znamenalo by to, pochopitelně, obnovení těchto krytů, včetně zesílení stropů trámy, které bylo po válce prakticky všude odstraněno (máme dost stavebního dříví?).

Máme ochranné masky pro všechny občany, schopné sloužit jak při útoku chemickými nebo biologickými zbraněmi, tak i v případě jaderného výbuchu a následného spadu?

Zcela jistě jsem nepokryl ani polovinu oněch „velkých maličkostí“ které by bylo třeba zajistit, pokud by se mělo jít do nějaké války, v jejímž rámci by se dala očekávat případná odvetná opatření. Jen jsem chtěl upozornit na to, že sbalit vojáky a vyrazit je až to poslední, a začít něčím takovým je totální hazardérství, jaké si nedovolil ani Hitler.

Prostě nestačí sedět v křesle pro invalidy, mávat berlou a volat „Na Bělehrad!“ (či spíš „Na Moskvu!“) jako jistá literární postava, ale mít pro to tažení zajištěnu logistiku, vč. zázemí.

Hodnoty

Jsme svědky kvilu, že EU hájí jakési „evropské hodnoty“, a že v těch šíleně zlých USA jsou tyto hodnoty potlačovány.

Pochopitelně, pravý opak je pravdou:

Lidské a občanské svobody a práva jsou výdobytkem dlouhodobého kulturního a politického vývoje evropského prostoru od antiky až po současnost. Pro Evropu, stejně jako pro USA, platí, že se lidé rodí rovni a s rovnými právy.

Byla to EU, která začala, podobně jako v USA Demokratická strana, tato práva nejrůznějším způsobem omezovat a křivit. Celý problém je v tom, že Evropská civilizace je postavena na rovných příležitostech, zatímco EU znásilňuje populaci povinnými rovnými výsledky. Ostatně tento stav v totalitním státě, který popisuje Ray Bradbury v románu 457 stupňů Farenheita, jeden z hrdinů tohoto románu charakterizuje slovy: „lidé si nejsou rovni, oni jsou srovnáni“.

Z výše uvedeného potom plynou ty desítky kvót na „gendery“, barvu pleti a podobné znaky, jimiž jsou občané determinováni prakticky stejně jako např. obyvatelstvo amerického Jihu před občanskou válkou. Dovoluji si přitom připomenout, že evropská civilizace od antiky nebyla a není primárně rasistická (nedůvěra k lidem jiné rasy byla dána v podstatě jen tím, pokud bojovali za nepřátelský stát). Podíváme-li se třeba do lupanaria v Pompejích, vidíme zde běžně obrázky „různorasových párů“, a to jak v kombinaci tmavý muž a běloška, nebo běloch a žena tmavé pleti (ti tmaví nemuseli být jen černoši).

Lupanarium tedy nabízelo „obsluhu“ ženami různých ras a rovněž nemělo žádná rasová kritéria na své zákazníky. Obrázky z něj by ještě před sto lety v některých státech USA byly nepřípustné a jejich držení (či dokonce malování nebo tvoření fotoaparátem) by bylo trestným činem. Ostatně, rasově smíšený pár byli i Othello a Desdemona, byť Othello patrně nebyl černoch ale spíš Maur v benátských službách, takže neexistuje sebemenší důvod proč by ho měli hrát černošští herci, nebo dokonce jen oni.

Byla to EU, která zavedla na svém území „starý dobrý“ rasismus, v podstatě po vzoru nacistického Německa. A začala křivit i další tradiční pozitivní evropské civilizační hodnoty. Pokud padne, nestane se žádná katastrofa, nýbrž se naopak vrátíme do světa bez rasismu. genderismu a podobných, s demokracií neslučitelných, „-smů“. Takže její pád, který nastane, pokud neprojde nějakou velmi drastickou reformou (což podle reakcí na Vanceho projev rozhodně nehrozí), bude jen návratem ke tradičním pozitivním hodnotám evropské kultury a společnosti.

EU si tedy sama může za svou ekonomickou a vojenskou impotenci, i za to, že ji stále více obyvatel nenávidí. Není spojena se žádnými pozitivními hodnotami, naopak, pozitivní hodnoty evropské civilizace v podstatě na svém území potlačuje s cílem jejich likvidace. Kartáč, který její činitelé dostali od zástupce presidenta Trumpa a jeho pravděpodobného nástupce (nestane-li se něco mimořádného), je naprosto oprávněný a reakce těchto lidí jen ukazuje, jak moc se dostali ve svých palácích mimo realitu.