27.2.2021
Kategorie: Ekonomika

V této zemi, prolezlé závistí, leností, neschopností (tedy ryzím socanským bolševismem), nikdy lépe nebude

Sdílejte článek:

LEO ŠVANČARA

Dnes jsem byl ve městě v centru, kde jsme 35 let bydleli. A jak je mým zvykem, v těchto lokalitách vždy zůstávám sedět v autě. Eva zajde něco pokoupit a honem zas z toho města hrůzy a děsu pryč…


A tu vidím, jak stěhuje jeden letitý známý živnostník svůj krám. Slyšel jsem, že skončil, skrze sanitární diktaturu této vlády, ale když jsem ho po těch dlouhých třiceti letech v této ulici dnes viděl, jak u toho konce jeho živnosti vypadá, ani jsem nenašel odvahu vystoupit z auta a pozdravit ho. 

Vzpomněl jsem si totiž na jednu, dnes již také už mrtvou naši sousedku, která podnikala naproti němu a která mívala cukrárnu. Jak vyprávěla o neustálých buzeracích co čtvrt roku, o svých zbytečných investicích do nesmyslných baterií, záchodů pro invalidy, stěn v pekárně mezi pracovními stoly, do instalací a dalších pitomostí, kterými ji úřady s patřičnými pokutami pronásledovaly celých 25 roků.

Nakonec pod tíhou té buzerace skonala na rakovinu – ještě jí tehdy nebylo ani padesát.

A dnes vidím tohoto dalšího živnostníka, jak se belhá se svými věcmi do své otřískané dodávky z krámu, kde strávil skoro třicet let.

A jak jsem měl stočené okno u auta, pojednou slyším vedle sebe na chodníku dvě – hadry a respirátory jak mumie – omotané báby: „Vida, ten zloděj konečně zkrachoval!“.

Ne, v této zemi, prolezlé závistí, leností, neschopností (tedy ryzím socanským bolševismem), nikdy lépe nebude.

Nikdy!

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 4,41 out of 5)
Loading...