Ukrajina v roce 2024

V současném světě je otázka Ukrajiny největším problémem Evropy. Co se stane v roce 2024 je obtížné předvídat, ale jakýkoliv narativ o ukrajinském vítězství a obsazení Krymu, který jsme slyšeli v novoročním projevu prezidenta Zelenského, je jen propagandistický blábol na úrovni „totální války“ Goebbelse po kapitulaci 6. polní armády u Stalingradu.

Ukrajinská armáda je dnes ve velmi zuboženém stavu. Připomíná německý wehrmacht po operaci Bagration, která naprosto zničila armádní skupinu STŘED. Solidně vycvičené jádro ukrajinských ozbrojených sil je zničené a současní nově mobilizovaní vojáci jsou podobni německé domobraně v roce 1944 a 1945. Ukrajinský zbrojně výrobní komplex přestal existovat a není ho čím nahradit. A Západ sice může proklamovat podporu až za hrob, ale mimo inflačních dolarů a eur ji nemá čím podpořit. Proč? Ono totiž vyrobit sebesofistikovanější zbraň nemá význam, pokud ji nejste schopni vyrábět ve velkých sériích a pokud je složitá na obsluhu. I Hitler snil neustále o „wundewaffe“ (zázračné zbrani), která změní vývoj na bojišti. A skutečně německý vývoj v oblasti raketové, letecké a tankové techniky byl velmi vyspělý. Změnil však něco? Nikoliv, pouze mrhal velmi cennými zdroji, kterých byl nedostatek. My dnes žijeme v podobném duchu, neustále se posiluje propaganda o nadřazenosti západních zbraní nad ruskými. Opravdu? Vždyť i sami Ukrajinci měli raději zbraně sovětské provenience, dosáhli podstatně významnějších úspěchů pomocí modernizovaných tanků T64, T72 a T80 než s nemotornými a do těžkého terénu nevhodnými tanky Leopard nebo Challenger, Abrams raději ze strachu ani nenasadili, protože je tak poruchový, že ho musíte týden udržovat, aby pak mohl hodinu bojovat. Stejně tak dělostřelectvo. Daleko lepší výdrž dělostřeleckých systémů D20, D30, Gvozdika brzdí spíše nedostatek munice, kterou nikdo nevyrábí. On je totiž velký rozdíl mezi dělostřeleckým nábojem 122 mm za 500 USD nebo 152 mm za 800 USD a dělostřeleckým nábojem 155 mm za 8 800 USD. Jak velký rozdíl je mezi vyrobením jednoho Leopardu za 40 miliónů EUR a jednou T-90 Proryv III za 8 miliónů EUR? Konvenční válku nevyhrávají sofistikovanější zbraně a lepší propaganda. Válku vyhrává ten, kdo má víc zdrojů – surovinových, průmyslových, lidských.

Co je ale hlavní devízou Ruska? Schválně, kolik občanů ČR umí zacházet s blbuvzdorným samopalem vz. 58? Já bych si tipnul, že s výjimkou lidí 50+ nikdo. V Rusku a Číně dál funguje branná výchova, výchova k vlastenectví, základní vojenský výcvik. Jak prohlásil generál Hodges, britská armáda by se dnes vešla na fotbalový stadion. Mluvím o té Velké Británii, která má nejvelkohubější prohlášení na podporu Ukrajiny. EU a USA se zřejmě spoléhají na to, že až Rusové uvidí LGBTIQ+ jednotky, umřou smíchy. Ne, my si nemůžeme dovolit být nepřítelem Číny a Ruska, protože oni mají lidský potenciál schopný bojovat, mají lidský potenciál na výrobu všeho potřebného pro válku, a to včetně personálu pro výrobu zbraní. Evropa a USA to nemají, proto jejich harašení zbraněmi je nesmyslné a vyvolává spíše trpký úsměv. Euroatlantická civilizace ztratila pud sebezáchovy, neumí bojovat o přežití, zapomněli vyrábět, jsou zhýčkaní luxusem a dostatkem. Je to Evropa a USA, kteří likvidují pomocí školství jakékoliv dovednosti a um svého obyvatelstva, kdo likvidují dovednostní a vzdělanostní třídu. Proto nejsme schopni vyrábět více zbraní a munice, i proto můžeme Rusko porazit jen stěží.

Ukrajina je zemí dvou tváří – průmyslového východu, který je obydlen ruskojazyčným obyvatelstvem a dnes je do značné míry pod správou Ruska, a neschopného západu, který byl po staletí pod vlivem Rakousko-Uherska a Pruska, následně pod vlivem Polska a Hitlera. Nikdy nedokázali nic podstatného pro Ukrajinu, ale vždy nejvíce řvali protibolševická hesla. A to přesto, že za SSSR byla Ukrajina prominentním územím, které bylo protěžováno, a které mělo řadu svých občanů v čele nenáviděného SSSR. V roce 1991 vyhlásila Ukrajina nezávislost a v ústavě deklarovala neutralitu. Byla to země, kterou obývalo 52 miliónů lidí, měla nulový státní dluh, disponovala vyspělým zemědělstvím, měla nejlepší průmyslovou základnu ze všech postsovětských republik, disponovala slušnými zásobami nerostného bohatství. Na jejím území se – jako jedné ze tří zemí na světě – vyráběla slitina pro výrobu jaderných reaktorů, měla vlastní vývoj a výrobu proudových motorů, měla gigantický ocelářský průmysl, měla nádherná letoviska pro turistiku, její úrodná černozem se mohla stát obilnicí Evropy, produktovody na jejím území ji přinášeli miliardové přepravní zisky. Jenže stejně jako v ostatních postkomunistických zemích proběhla divoká privatizace, která stvořila oligarchii ovládající nejen průmysl a zemědělství, ale i státní správu. A podle toho to dopadlo. Stala se z ní nejvydrancovanější země Evropy, korupce je třetí největší ve světě (horší než v řadě afrických a latinskoamerických zemích), její obyvatelstvo neskutečně zchudlo a země těžce strádala. Počet obyvatel se od roku 1991 do roku 2014 smrsknul z 52 na 41 miliónů. Od roku 2012 byla fakticky v bankrotu a nad vodou ji drželi jen lichvářské půjčky MMF. Přišel Majdan – krvavý státní převrat financovaný US administrativou. Hlavní roli sehráli pohrobci glorifikovaných nacistů, kteří byli desetiletí vydržováni a připravováni v USA a Kanadě. Ať si kdo chce, co chce říká, Bandera a Šuchevyč, kterým dnešní režim vytváří pomníky a muzea a oslavuje je jako národní hrdiny, nebyli nic jiného než bestiální sprostí vrazi, na jejichž rukou lpí krev statisíců nevinných lidí. Ona se však těžce fašizuje celá Evropa, proto není divu, že tleskáme náckům a najednou nevadí nacistické pozdravy, symboly. Koneckonců jsme i na „slavné“ České televizi mohli vidět české zbraně na Ukrajině značené trámovým křížem wehrmachtu.

Ukrajinští vojáci prokázali houževnatost a odolnost, kterých by byl schopný jen málokterý Evropan, jenže realita je proti nim. A zaplatili obrovskou daň, těžce vykrváceli a dnes už nemají lidi ani výzbroj, nesmyslně trpí za cizí zájmy. I ukrajinský web Strana.uk (často využívaný Vlkem) přiznává, že průměrný věk frontového vojáka se dnes blíží 45 letům. To samozřejmě znamená, že v armádě je velmi mnoho vojáků ve věku 50-60 let, tedy lidí, kteří rozhodně nemohou disponovat fyzickými i psychickými parametry solidně vycvičeného vojáka 20-30 let. Znamená to také, že ztráty ukrajinské armády jsou strašlivé a lidské zdroje jsou vyčerpány. To koneckonců potvrzujei skutečnost, že Zelenský požaduje od evropských zemí, aby odchytli a repatriovali všechny uprchlíky ve vojenském věku. A nyní hrozí i konec finanční a vojenské pomoci z Evropy a zejména USA.

Za co a za koho vlastně Ukrajinci bojují? 8 let terorizovali vlastní obyvatelstvo v ruskojazyčných regionech. Putin je údajně slušný šachista. A dobrý šachista přemýšlí na několik tahů dopředu. Přestože udělal na začátku partie chyby, poučil se z nich a nyní má poziční převahu. Nabídl přátelskou ruku každé zemi, která odmítla být loutkou kolektivního Západu. A řada zemí dala přednost vlastním zájmům před zájmy USA. Kdo sleduje trochu geopolitiku, vidí jak Čína, Indie, Vietnam, Írán, Brazílie, Mexiko (abych jmenoval nejvýznamnější země) začali odmítat vyděračskou politiku USA. Ne, oficiálně (možná s výjimkou Iránu) nepodpořili Rusko ve speciální operaci, ale stali se významným faktorem znemožňujícím ekonomickou blokádu Ruska a bezpochyby mu pomáhají dodávkami sankcionovaného zboží. Sankce se tak obrátili proti Západu samotnému. Pokud se USA a EU rozhodnou přivlastnit si aktiva ruské federace ve svůj prospěch, dopad pro ně bude dlouhodobě katastrofou, protože většina zemí světa si velice rozmyslí investovat do amerických a evropských dluhopisů. Ty se totiž mohou během minuty pro ně stát cárem papíru s nulovou hodnotou. Stačí sebemenší nespokojenost „velkého bratra“.

Řada lidí dnes kritizuje demokraty, řada republikány. Je naprosto lhostejné, kdo sedí v Bílém domě, Senátu či Sněmovně reprezentantů. Důležitější je, čí zájmy zastupují. Rozhodně ne zájmy občanů USA. Během Covid-19 fungoval americký department ve prospěch farmaceutické lobby, nyní už dva roky funguje v zájmech zbrojní oligarchie. Ta získala zakázky na desetiletí dopředu z celé Evropy ovládané Washingtonem a rovněž armády USA. Zaplatí to daňoví poplatníci, kterým spadne životní úroveň, kterým se zhorší či dokonce stane nedostupným školství, zdravotnictví, sociální služby.

A sledujeme, že bankéři už pomalu ochabují v investicích do Ukrajiny, proto republikáni vetovali finanční balíček pro Ukrajinu. Bankéři si umějí dobře spočítat, kdy je jejich „investice“ návratná, a kdy už je riziko neúměrné zisku. To bude zlom i pro Ukrajinu.

Už dnes sledujeme velké napětí mezi vojenským a politickým vedením země. A když slyším bývalého poradce Zelenského Arestoviče, kterak mluví o kandidatuře na prezidenta a společné žalobě s Ruskem na kolektivní Západ, nestačím se divit.

Vloni v dubnu mohli uhrát Ukrajinci maximum možného. Britové a USA to stopli. Nyní to bude podstatně složitější a zločinecké struktury uvnitř vedení země to ještě zhoršují. Když velitel SBU Budanov vydal rozkaz k bombardování civilního obyvatelstva v Bělgorodu kazetovou municí, byl si velice dobře vědom následků. Jaké budou? To jsme viděli na Nový rok a následující den. Ruské nálety byli prý mimořádně úspěšné. Na ukrajinském kanálu „Legitimní“ a v tureckém tisku se objevilo předběžné shrnutí těchto raketových a dronových útoků. Nelze je ověřit, protože se tím Západ přirozeně nebude chlubit. Pro českého človíčka se objevila v tomto souhrnu jedna zajímavá informace – „V Oděse byly zasažené sklady paliva a maziv. Byli zlikvidováni čtyři aktivní příslušníci BND a sedm důstojníků české armády. Byli zničené dva radary francouzské výroby“. (Mimochodem by bylo zajímavé zeptat se gaučového seladona Řehky, co je na tom pravdy a co tam dělali čeští důstojníci.)

Putin a velení ruské armády si musí být vědomo, jaké nebezpečí jim hrozí z oděského a charkovského regionu, proto bude jen velmi obtížné jednat o jakémkoliv příměří. Co by následovalo? Pokud se nezmění vedení Kyjeva v Rusku přátelskou vládu, budou následovat další teroristické útoky s následným obviňováním z obou stran.

Já dokážu pochopit, pokud zaútočí Ukrajinci na ruské území, ruskou infrastrukturu nebo vojenské cíle. To je legitimní. Zaútočit však kazetovou municí na centrum městské aglomerace, kde není žádná vojenská technika, továrna nebo energetický zdroj, považuji za teroristický čin. Osobně jsem přesvědčen, že rok 2024 Ukrajina v současném území nepřežije. Rusko dnes považuje za své ohrožení všechny oblasti Ukrajiny na hranici Ruské federace a také stále militantnější Kišiněv, který chce zpět získat Podněstří. Proto bude Charkov a Oděsa cílem ruské ofenzívy. Pro Ukrajinu to bude katastrofa, protože by se tím stala vnitrozemským státem.

Netěší mě to, nemám z toho radost, je mi líto obyčejných Ukrajinců, ale takto dopadá každý „přítel“ USA. Být nepřítelem USA je velmi nebezpečné, být přítelem USA je sebevražda. Ukrajina a koneckonců i my jsme si vybrali sebevraždu – bohužel!