29.8.2022
Redakce
5
Kategorie: Společnost

Totalitarismus a dnešní svět

Sdílejte článek:

MILOSLAV BEDNÁŘ

V současné demokratické části světa převládá nebezpečně pohodlné a krátkozraké mínění, podle nějž je éra totalitních diktatur a jejich ideologického vidění života a světa nezadržitelným dějinným pokrokem již v zásadě nadobro překonanou temnou minulostí, přestože je ale na místě před jejím opakováním varovat. Je tedy zřejmé, že takto podvojný pohled na fenomén totalitarismu je vnitřně značně rozporný. Proto je na místě jej dotázat.


Položme si otázku, zda jak v dnešním světě existují skutečnosti, jež lze právem označit jako totalitní. Ukazuje se, že rozhodně ano. V nynějším světě existují různorodé varianty prokazatelně totalitních diktatur: komunistická Čína, její trvalý chráněnec Severní Korea, Kuba, Vietnam, Laos, zčásti Rusko a Venezuela. Původně marxistické, zásadně intolerantní jádro jejich totalitních ideologií je na druhé straně i hlavním zdrojem rozmanitých totalitních doktrín, agresivně zahlcujících soudobý, již dávno nejen univerzitní, ale rovněž tak mediální, politické a společenské prostředí většiny západních demokracií. Demokratická civilizace současného světa tak zažívá i vnitřní otevřený a nesmlouvavý útok na svou samotnou podstatu, jíž je mravně založená svoboda lidských individuí, společností, národů a států. Proto není žádná náhoda, že se hlavní agresivní nápor dnešních neomarxistických hnutí, organizací a jimi manipulovaných státních i nadstátních struktur vede proti svobodě slova a z ní vyrůstající argumentované diskusi jako fenoménu, jenž vytváří živnou půdu demokratické civilizace jako takové. V takové debatě jak marxismus, tak jeho soudobé četné neomarxistické odnože jednoduše nemohou obstát.

Proč jsou tedy totalitní ideologie a i na nich postavené diktatury nyní opět tak lákavé? Hlavní příčina tohoto značně nebezpečného jevu je poměrně jednoduchá. Lidská zkušenost s realitou nynějšího světa ukazuje, že dnešní svět je tak složitý a nebezpečný, že výsledná mizivá schopnost se v něm orientovat a najít spolehlivé vlastní místo způsobuje ztrátu sebedůvěry. A právě zde je příznivá půda pro úspěšné oslovení totalitními ideologiemi, jež nabízejí snadná a doslova všem srozumitelná východiska k řešení tohoto palčivého jak individuálního, tak masového životního problému. Totalitní ideologie totiž jednoznačně, srozumitelně a údajně vědecky identifikují jeho zločinné kolektivní původce a nositele, a vyzývají k jejich zničení společným, domněle pokrokovým úsilím.

Jejich vyhlašovaným cílem po takto vyžadované likvidaci původců nespravedlnosti soudobého světa je nastolení jakéhosi kýženého ráje na zemi. Ten má mít objektivně nutnou závěrečnou podobu direktivní totalitní světovlády, kterou bude mít samozřejmě na starosti osvícená elita dějinně nanejvýš pokrokové totalitní organizace a jejího řízení všeho, co jest, a to podle striktně dogmatickou totalitní ideologií stanovených „železných zákonů dějin.“ Dosud náročný a málo přehledný svět se tak rázem mění v průzračně jasné a každému snadno srozumitelné prostředí, kde se jen stačí rozhodnout pro takto nabízenou, jedině správnou stranu barikády nesmiřitelného boje mezi dobrem a zlem, tak jako v každé správné pohádce. Riskantní a komplikovaný svět dospělých se náhle jakoby mávnutím kouzelného proutku každému pochopitelné totalitní ideologie proměňuje v onu kýženou rajskou přehlednost domněle ztraceného prvotního dětství, kde jen stačí se přimknout k vstřícnému teplu zaopatřovatelského domova, jím samozřejmě poskytovaných základních životních jistot a navždy odmítnout zlo pochyb, rizik, krizí a nesamozřejmé odpovědnosti, jež neodlučně patří ke skutečné svobodě. Bytostná nesamozřejmost, problematičnost reality světa a života tak jednou provždy mizí ze životního horizontu, neboť logicky viditelně patří na „smetiště dějin.“ Totalitní ideologie, hnutí a systémy vlády jsou principiální alternativou lidské existence k životu v zodpovědné, a proto riskantní svobodě. Zde je rozhodující důvod jejich trvalé přitažlivosti: jsou zásadním únikem před zodpovědností svobody.

Lidská touha po návratu do totálně zaopatřovaného dětského světa je určujícím původním zdrojem sklonu k příznivé odezvě na totalitní nabídku a výzvu. Proto lze konstatovat, že totalitarismus je trvalým stínem demokratické civilizace, obdobně jako je sofistika a její dnešní, tzv. postmoderní varianty trvalým stínem filosofie. Obojí se vydávají za něco, čím nemohou být. Jsou plytkou, ale do radikální krajnosti důsledně dovedenou nápodobou a zároveň neméně radikální polemickou alternativou, evidentním opakem svého protějšku, tedy filosofie v případě sofistiky s jejími dnešními variantami, a civilizace demokratických států v případě totalitarismu.

U komunistického totalitarismu je tato skutečnost názorně patrná v oficiálním názvosloví označujícím komunistické pseudostátní totalitní diktatury jako „lidové demokracie.“ Podle komunistické, marxisticky pojaté totalitní ideologie byly lidové proto, že oproti údajně třídně kapitalisticky vykořisťovatelským, a tedy principiálně nespravedlivým demokraciím, jež komunistická totalitní ideologie označuje jako „buržoazní,“ je tzv. diktaturou proletariátu třídní vykořisťování kapitalistickou třídou odstraněno, a „lid“ si údajně konečně v dějinách může sám vládnout. Skutečnost ale byla a je v komunistických totalitních diktaturách zásadně jiná.

Místem absolutní moci nad společností se stalo nejvyšší vedení komunistické strany, zpravidla prolnuté s vedením policejního represivního aparátu zaměřeného na rozmanité formy terorizování obyvatelstva a soustavným dohledem nad jeho myšlením, vyjadřováním, chováním a jednáním. Stát jako takový přestal fakticky existovat a místo něj nastoupil pružně se vyvíjející totalitní systém bezpodmínečné kontroly ovládání společnosti daného, kdysi státního území.

Dalším ukázkově demagogickým slovním spojením komunistické totalitní ideologie, jež ve skutečnosti představuje protiklad označení sebe sama, je tzv. „vědecký světový názor.“ Takto exkluzívně komunistická totalitní ideologie označuje marxistický a marxisticko-leninský výklad dějin a světa, koncipovaný na základě ideologie třídního boje. Uvedená ideologická doktrína zásadně odmítá věcnou odbornou kritiku, resp. kritické zkoumání sebe sama. Proto ji nelze pokládat za vědecky fundované, tedy průběžné odborné debatě otevřené, a takto vědecky verifikované stanovisko. Ve skutečnosti se tedy jedná o soustavu dogmaticky nekritizovatelných postulátů. Tedy o zjevnou náhražku náboženského ukotvení lidské existence vírou v dogmata údajně jediného možného vědeckého, a proto pokrokového názoru na život a svět.

Zde tkví podstata ideologie nyní šířeného neomarxistického tzv. progresivismu a wokismu jako nejnovějších verzí totalitní ideologie. Jejich nynějšímu agresivnímu náporu lze odolat jedině neústupným setrváním na zásadě svobody slova a z ní vyplývající svobodě argumentované diskuse jako základního prostředí demokratické civilizace.

 

Miloslav Bednář

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 3,90 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

5 komentářů
  1. Artur 06:43:06

    To zírám, na článek, jak … :wacko:

    • Nojo 07:27:10

      .. už jsme dva… zírající..

  2. Sputnik 07:55:43

    Dovolil bych si malou poznamku. Autor ac se v mnohem nemyli pri svem rozebirani nejak pozapomnel na prostou skutecnost ze zijeme ve 21. stoleti a ne ve stredoveku nebo na pocatku 19. stoleti. Zakladni lidake potreby jako jidlo svetlo teplo a v dnesni dobe i elektricka energie by mela byt naprostou samozrejmosti a za minimalni naklady. Ďale mi celkem vadi jak vsichni mluvi o ruzmych autoritarskych systemech. I demokracie je autoritarsky system jen v jinem rezimu. Proste kazdy system haji ave a potlacuje zmenu. Necjavam stranou otazku kdo skutecne vladne a kdo systemy napric planetou zavadi nici a podporuje. Mala poznamka – tolik opevovany Karel IV byl zly autoritarsky despota nebo osviceny demokrat?

    • REZ67 12:47:56

      pletete se vy, žijeme ve starověku

  3. pepa 10:03:45

    Co obnášela tak zvaná „TOTALITA“ ?, Všichni měli práci. • Zákony byly jednoduché, jasné a přísné, platily pro všechny. • Kdo pracoval, dostával pravidelně 2x do měsíce mzdu nebo plat. • Pojištění bylo skutečně pojištěním, smlouvy jednoduché, srozumitelné i laikovi. • Levné a všem dostupné úvěry. • Získání bytu s nízkým nájemným (v mnoha případech i získání podnikového bytu zdarma). • Všechny srážky šly automaticky ze mzdy nebo platu a byly vypočteny vždy tak, aby člověku zbylo na důstojné vyžití. • Skutečně bezplatná lékařská péče, značně preferovaná prevence a očkování. • Výdej léků a léčiv jen za symbolickou částku 1,- Kč. • Podpora mladých rodin, matek na mateřské, jakož i péče o zdravotně postižené,seniory a těžce nemocné.. • Bezplatné preventivní prohlídky a očkování dětí, mnohdy prováděné lékaři přímo ve školních zařízeních. • Rozsáhlá sociální síť se skutečnou pomocí, kde neexistovalo, že by někdo zůstal na ulici, bez domova, bez pomoci. • Byla přísně trestána šmelina a lichva, kupčení a spekulace. Tyto činy se vyskytovaly velmi vzácně, především ve velkých městech. • Bezplatné školství od jeslí, přes mateřské školky až po VŠ. Obrovská podpora učňovského školství, kdy již v průběhu učiliště učni získávali praxi a zkušenosti přímo v podnicích, do kterých pak po skončení učiliště a získání výučního listu nastupovali. • Lepší kulturní využití volného času, jak dětí, tak i dospělých. • Téměř neexistovaly drogy a narkomani a zcela žádné herny. • Učitelé ve školách, ale i mimo školy, měli přirozenou autoritu,respekt a úctu,měli větší možnosti v postihování přestupků žáků a rodiče s nimi skutečně spolupracovali. • Policisté (tehdy příslušníci veřejné bezpečnosti) byli respektováni,měli větší autoritu a velmi vysokou objasněnost trestných činů. • Soudy všech stupňů byly daleko pružnější a řešily každý případ kompletně,tj. pachatel byl odsouzen zcela automaticky k náhradě škody a ta mu byla ihned a samozřejmě srážena z platu kdekoliv, kam nastoupil do zaměstnání, dokud vše nezaplatil. • Velmi nízká kriminalita způsobená tím, že pachatel věděl dopředu, že bude dopaden a škodu bude muset splácet. Tehdejší věznice (-nápravné ústavy) nebyly jako dnes, kdy mnoho rodin nebydlí v takovém luxusu jako současní vězni v nich dnes. • Nízká kriminalita byla způsobená také tím, že v záznamech pachatelů jejich trestné činy byly uvedeny stále, a ačkoliv nebyly počítače a internet,přece jen o každém zločinci a jeho skutcích věděli všichni zainteresování ,a tudíž nebylo úniku do anonymity. • Existovaly funkční odbory, podnikové rekreace, dětské rekreační prázdninové tábory, zájezdy… • Mládež byla maximálně zapojována do mimoškolních aktivit. • Velmi nízké zatížení lidí státní byrokracií, většinu pracovních věcí řešila mzdová účtárna. • Relativně větší soukromí a svoboda (možná někdo namítne, že to není pravda, ale je třeba si , že díky dnešnímu zneužívání techniky např. mobilní telefony, kamerové systémy, internet, kreditní karty, účty v bankách,velké množství duplicitně vedených registrů, se kterými pracuje velké množství lidí, a děravým zákonům na ochranu osobních údajů, je sledovaní soukromí tehdy proti současnému sledování zanedbatelné). NEVÝHODY • Nebyly denně banány, mandarinky, pomeranče… • Dováželo se jen to, na co byly finance, tj. za peníze, které se utržily za vyvezené zboží. • Omezené cestování do zahraničí mimo tzv. NSZ, které bylo regulováno převážně z důvodu nedostatku zahraničních měn, kdy bylo preferováno dovážení zboží,které jsme neuměli vyrobit. • Strach z STB, z této složky bezpečnosti měli strach hlavně ti, kteří chtěli a nebo již škodili zájmu všech. Kdo pracoval a nekradl, ten většinou s nimi neměl problém.