Tak už máme představu, kolik by to stálo

Německý Der Spiegel spočítal, jak by se požadavky hnutí Fridays for Future projevily v cenách zboží a služeb.

Hnutí „Fridays for Future“, sestávající se převážně ze školáků, kteří v pátek místo do školy chodí demonstrovat za redukci emisí CO2, předložilo nedávno svoje požadavky na politické změny. Kompletní seznam najdete na jejich stránkách. Nu, a jedním z těch požadavků je emisní daň ve výši 180 eur na tunu vypouštěného oxidu uhličitého.

Der Spiegel propočítal, co by to znamenalo z hlediska cen několika vybraných produktů a služeb. Jsou to zajímavá čísla. (Na Kč přepočteno aktuálním kurzem 25,6 Kč = 1 euro).

Začneme u cen energií.

Komentář MK: Cestování autem by tedy notně zdražilo – v zemi, jejíž exportní úspěch do značné míry stojí na automobilovém průmyslu.

Co se týče té elektřiny, nesmíte si to představovat na českých cenách. Německo má už teď nejdražší elektřinu v Evropě, samozřejmě kvůli podpoře obnovitelných energií; cena pro německé domácnosti je zhruba dvakrát vyšší než pro české (zpráva Evropské komise, PDF). Vezměte tedy svůj domácí účet, vynásobte dvěma … a pak přičtěte zhruba 700 Kč měsíčně. Docela slušná pálka, že?

(Další evropské srovnání cen za 1 MWh pro domácnosti, také z roku 2017, server elektrina.cz.)

Už slyším tu námitku, že v Německu mají vyšší platy. Ano, ale ne všude jsou tak vysoké jako třeba v Bavorsku, a také jim z nich užírá vyšší nájemné a vyšší ceny služeb. Navíc právě ta cena elektřiny bude stejná v blahobytném Bádensku a v postindustriálních regionech typu Gelsenkirchen nebo Lužice, kde je místní ekonomika slabá a platy tomu odpovídají.

Pojďme dále. Co potraviny?

Komentář MK: Aneb „my z vás ty vegetariány uděláme“.

V roce 2013 utrpěla strana Zelených drobnou P.R. katastrofu poté, co navrhla zavedení „vegetariánského dne“ ve veřejných vývařovnách. Zvlášť pravice to vzala jako symbol převychovávacího ducha zeleného hnutí. Z návrhu pochopitelně nic nebylo.

No, tak tímto způsobem by méně majetné vrstvy na maso musely zapomenout, aniž by bylo potřeba zavádět nějaký zákon o vegetariánství.

(Cynicky založení jedinci v těchto situacích obvykle připomínají, kdo byl ke konci svého života tím nejznámějším německým vegetariánem. Nicméně to je argumentačně tak trochu podpásovka, takže to zde uvádím jen jako historickou perličku.)

Dobrá, co cestování?

Komentář MK: Hm, tak to by to slavné berlínské letiště nemuseli ani otevírat. Dalo by se rovnou zkonvertovat na pěstírnu žampionů, po kterých by v novém zeleném Německu jistě byla větší poptávka než dosud.

Žerty stranou: právě produkce CO2 při létání je ekologickému hnutí trnem v oku a je to důvod, proč se bude pokoušet protlačit takové daně a omezení na celoevropské úrovni. Jinak je totiž Německo příliš malé na to, aby se daň z létání dala efektivně vybírat. Z každého velkého města SRN jste během pár hodin v cizině, u jiného mezinárodního letiště, a sousední státy by si velmi rády tuto klientelu převzaly. Potřebujete-li už někam do Sydney, můžete to klidně vzít i přes Prahu nebo Curych, aspoň si uděláte drobnou dovolenou.

Osobně si navíc myslím, že snaha tvrdě zdanit létání by pro integritu EU byla minimálně stejně nebezpečná jako snaha přerozdělovat dopluvší migranty. A to dokonce i tehdy, kdyby se neprosadila plošně, ale jen v několika bohatších a ekologičtěji orientovaných státech typu Švédska, Německa a Nizozemska.

Jižní země eurozóny – Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Kypr – jsou na tom už teď ekonomicky dost bídně a velmi živý turistický sektor je jedna z mála věcí, která je drží nad vodou. (Nesmíme zapomenout na to, že turistický ruch živí i značnou černou ekonomiku, která v tomto případě celkové životní úrovni jednoznačně pomáhá.) Hodně těch turistů přilétá právě ze zemí jako Švédsko, Německo, Nizozemsko.

Jenže jezdit na Kanárské ostrovy či na Santorini vlakem je … poněkud nepraktické. A pokud by cena letenek takto zásadně poskočila, počet lidí, kteří si v lezavé severské plískanici zajedou na zimní dovolenou, by šel razantně dolů. Co by asi tak volení politici z těchto zemí mohli říci Berlínu, Danke schön, wir schaffen das?

To je ostatně jeden z důvodů, proč možnost zvolení zeleného kancléře v Německu považuji soukromě za jednu ze tří největších hrozeb současné Evropy. Potom by totiž ten nátlak na ostatní evropské země, aby zavedly německé ekorecepty také, byl naprosto brutální. Němečtí Zelení to berou jako poslání, které dluží světu, ať se mu to líbí, nebo ne, a zrovna hnutí slečny Thunbergové je zezdola tlačí k ještě většímu radikalismu.

(O zbylých dvou hrozbách někdy jindy.)

Marná práce, taková ekologická daň by znamenala značný otřes pro životní úroveň střední třídy, a to i tehdy, pokud by byla kompenzována daňovými úlevami někde jinde. A ty by přitom zdaleka nepomohly každému; hůře placení zaměstnanci či důchodci zas tak moc daní neplatí, takže se jim nedá moc ulevit, ale elektřinu a maso by kupovali stejně draze jako bohatší obyvatelé vilkových čtvrtí obepínajících velká města. Už jenom z tohoto důvodu si myslím, že taková daň neprojde.

Ale můžu se mýlit. Ono to hnutí má určité pseudonáboženské prvky a možná si své požadavky prosadí čirou urputností. Ostatně, když mluvíme o pseudonáboženských prvcích: berlínský biskup Koch dnes přirovnal Gretu Thunbergovou k Ježíši.

Co na to mám říci? Svatý Atome, oroduj za nás. S tímhle postojem je těžké vést nějakou diskusi, to začíná připomínat ideový, nenásilný, ale argumentačně naprosto nezviklatelný džihád.