![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Svatováclavská tradice
FRANTIŠEK SCHILDBERGER
Smysl svatováclavské tradice totiž není v tom, že Václav svým krátkým pozemským životem a následnou přítomností v celých dějinách národa představuje (a ne pouze „symbolizuje“) státnost – ale že představuje křesťanský ráz této státnosti!
To je důvod, proč se setkává s tak velikou nenávistí a takovou hustotou dezinterpretací. Nemá smysl je opakovat, nemá smysl smysl s nimi polemizovat. Ostatně i dnes jsou sociální sítě plné podobných příspěvků.
Cílem je trochu našeho národního světce pošpinit (ale raději spíš neurčitě, neboť jinak by se i špína by se musela doložit!) a trochu ho zpochybnit: prý o něm víme jen málo! Ale o nikom z 10. století nemáme doložený policejní spis se všemi ověřenými fakty. Vzhledem k době, ve které žil, toho víme o svatému Václavovi nadobyčejně mnoho. Legendy? Že nemůžeme bát vážně legendy? Legendy jsou historické spisy. To, že jsou křesťanské a píší o svatém Václavovi s úctou není přece pro soudného člověka důvod, proč jim nevěřit.
Svatý Václav byl křesťanský panovník, rozumný a soudný, se smyslem pro realitu i s velikou duchovní vizí. Muž zbožného a svatého života. Příklad pokory, čistoty a statečnosti. Bůh nám ho dal jako našeho svatého patrona a ochránce.
Co jsme to za národ, že říkáme místu na Václavském náměstí „u koně“ namísto „u Václava“ nebo „u knížete“?
Buď svatého Václava (opět) najdeme, nebo nenajdeme.
V tom případě jako národ nikdy nenalezneme sami sebe.