10.4.2026
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost161 přečtení

Studium klimatického žalu za vaše peníze

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ministr zahraničí, Petr Macinka, se včera u Xavera v XTV pořádně rozjel. Nejdříve rozdrtil úpornou snahu „presidenta odpracovatele“ vnutit se na summit NATO, aby tam vládu  naší země opět trošku podrazil a prestiži ČR zase maličko uškodil. Poté setřel ekoteroristy z Hnutí Duha a následně se jen tak na okraj zmínil o jedné speciální pražské líhni, v níž mají všelijací ekologičtí a jiní pošukové hlavní stan. O Fakultě humanitních studií UK.

Ano, to je ten ústav, na kterém se „vzdělával“ přinejmenším jeden z pardubických teroristů – Youssef Moursi. A není divu, že právě člověk jeho typu působil zrovna tam. Macinka včera uvedl příklad jednoho z předmětů, vyučovaných na této Alma mater. Jmenuje se „Úvod do klimatické krize“ a pro dokreslení, o co jde,  citoval z jeho anotace a z podmínek zakončení kurzu. Nejvíc ho zarazila část, kde se jako možné formy studentské práce objevují pojmy „trénink blokády“, „narušenie dopravy“ či „sabotáž toku fosilných energií“.

O to zajímavější je skutečnost, že dnes, po páně ministrově včerejším extempore, nelze k danému kurzu dohledat žádné podrobnosti. Předmět s názvem Úvod do klimatické krize (kód YBSC184) se na stránkách Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy (FHS UK) stále nachází. S informací, že ho vyučuje Mgr. Bohuslav Kuřík, Ph.D. Ale jinak nic! Každý ze zhruba stovky „povinně volitelných předmětů vyučovaných v letním semestru akademického roku 2025/2026,“ má nějaký abstrakt anebo stručnou charakteristiku o co jde. Úvod do klimatické krize (kód YBSC184), nemá nic. Zvláštní…

Oklikou, tedy pátráním v hlubinách Karlovy univerzity, se lze o zmíněném kurzu dozvědět zhruba toto – člověkem způsobená změna klimatu způsobuje megakrizi. Ta se dělí na krizi směřování planety, krizi klimatické vědy a politiky, krizi prosazování spravedlivých opatření či krizi subjektivity známé jako environmentální žal. Cílem zmíněného kurzu je popularizační formou tyto jednotlivé roviny rozplétat a uvést tak studující do problematiky klimatické krize. Takže klimatický žal. Za vaše peníze. Ať už přímo z daní ve státním příspěvku, anebo objížďkou, z grantů určených na školy, vědu a výzkum.

Ani zdaleka však nejde o jedinou zhůvěřilost, vyučovanou na Fakultě humanitních studií UK. Tady je malá ochutnávka: Gender a tělo, Gender a média, Gender a vzdělání, Gender v migračních studiích, Gender, rasa a reprodukce, Feministické mezinárodní vztahy, Feministická politická teorie, Úvod do klimatické krize, Sociologie nerůstu, Postkoloniální studia z genderové perspektivy, Postkoloniální studia v intersekcionální perspektivě… Asi stačí, že?

Na ukázku, o jakou „vědu“ se jedná, můžeme nahlédnout do dvou dizertačních prací absolventů Fakulty humanitních studií UK. Ta první nese název Diskursivní analýza mediální reprezentace environmentálního hnutí FFF a jeho činnosti po první studentské stávce za klima v ČR. Její autorkou je Klára Naimanová, vedoucí práce pak Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová. O co jde, je jasné už z názvu. Autorka píše: „Ve své bakalářské práci bych chtěla tato tři témata propojit – klimatickou krizi jakožto jedno z nejpalčivějších rizik ohrožujících současnou společnost, mediální diskurs jakožto most mezi vědou a veřejností a sociálních hnutí jakožto aktéra usilujícího o rozsáhlou společenskou změnu.“ O zapalování zbrojovek se tam sice nic nepraví, ale slovní spojení „sociální hnutí usilující o rozsáhlou společenskou změnu“ zní, se znalostí profilu některých absolventů, dostatečně hrozivě.

Ještě „zajímavější“ je práce další absolventky. Jmenuje se Dobrovolná bezdětnost jako odpověď na klimatickou krizi současného světa. Autorkou je Šárka Stříbrská, vedoucí práce Arnošt Novák, oponentkou pak Blanka Nyklová. Ve své práci „vědecky“ rozděluje dobrovolně bezdětné na kinovátory a antinatalisty. Píše: „… zažívají pocity hlubokého environmentálního žalu (Kevorkian, 2004) pramenící z vyznávaných hodnot antispeciesismu a na příčiny klimatické krize nahlížejí optikou antropocentrismu a na něj navázaných problémů, jako je přelidnění a jeho různá pojetí (viz např. Ehrlich, 1986 ve srov. s Haraway, 2016) či konzumerismus (Bell,2004). Dobrovolná bezdětnost je pro kinovátory primárně přijetím individuální odpovědnosti za mitigaci klimatické krize a prostředkem k zachování vlastní vnitřní integrity. Environmentální antinatalisté vnímají dobrovolnou bezdětnost jako způsob adaptace na klimatickou krizi…“ Jo, to by si Einstein, kdyby ještě žil, sedl na zadek a jen zíral!

Asi už stačí, že? Nicméně tahle dvojitá porce magorství, nebyla citována samoúčelně. Každému normálnímu, myslícímu člověku, totiž automaticky vnukne otázku o uplatnění podobných „akademiků“. Kde se asi tak člověk s podobnými znalostmi a postoji, jejichž osvojování věnoval roky života, může uplatnit? Jedno je jisté. U soukromníka a všude tam, kde se něco užitečného vyrábí, nemá podobný týpek šanci. Takže zbývají 3 možnosti: ve státní správě, v neziskovce, a ti nejlepší mohou po čase postoupit do nějakého velikého, nadnárodního korporátu, na pozice všelikých „ředitelů globální odpovědnosti“.

Na všech uvedených místech pak dělají totéž – škodí, škodí a škodí. Úřad, původně konstruovaný pro vyřizování záležitostí běžného člověka, promění v hnízdo aktivismu. V lokální citadelu odporu proti normálnímu životu a v buldozer, zaměřený na drcení potřeb „většinového“ občana a na jeho převýchovu. Pochopitelně, že na převýchovu proti občanově vůli, prováděnou za pěkný a fixní plat. O neziskovkách je zbytečné ztrácet slovo. No a ti, co se protlačili až do korporátu? Ti dostanou moc přidělovat miliony svým níže postaveným soudruhům, do neziskovek. De facto tak platit jejich boj. Stačí jen vymyslet názvy „projektů“, znějící dost vzletně a ušlechtile…

Je nám to zapotřebí? Podporovat „studium“ ujetých, a z větší části vyloženě společensky škodlivých pavěd? Z vašich daní? Ano, já vím… Co by se s tím tedy dalo udělat? Každý pokus o administrativní omezení narazí na „akademické svobody“. Že si vysoká škola může učit, co chce. A navíc v zahraničí, tedy v EU, to přece učí taky! Takže tudy, přímo a čelně proti spojené síle rektorů, aktivistů, neziskovek, nejrůznějších Nerudových a Bruselu, to nepůjde.

Řešením by mohlo být omezení financí. Například, že by se stát rozhodl, dávat škole v každoročním, státním příspěvku, částku sníženou o (řekněme) 50% toho, co škola vynaložila na „nepreferované obory“. Gender, vědecký feminismus, klimatický žal… Stačilo by, aby se ministr školství, případně jeho patnáctý náměstek, s červenou tužkou posadil k plánu výuky na příští rok. A bylo by vyřešeno. Jo, když chce někdo mermomocí studovat vědecký gender, má na to plné právo. Ale za své. S vlastním finančním přispěním.

Nebo vám přijde normální, aby si stát z vlastních peněz platil přípravu „profesionálů“, kteří budou sabotovat jeho dopravní politiku, rozvracet energetiku a plést hlavy nastupující generaci?

Redakce

Sdílejte článek:
161 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
1 komentář

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)