Stanjurův finanční krut na obzoru. Provizorium ukazuje díry v rozpočtu

Podle Aleny Schillerové už před Vánocemi přesáhl schodek rozpočtu 275 miliard českých korun. Hrozivé jsou především dvě věci. Za prvé existence původně naplánované sekery ve výši 241 miliard. To nikoho ovšem nepřekvapí, protože o skutečnosti, že se slibovaná konsolidace veřejných financí nekonala i přes zvýšení daní a vyšších příjmů státu kvůli neustálému zdražování už mnohokrát zdraženého, bylo napsáno mnohé. Mnohem horší je, že i když mohou ještě dodatečné příjmy, včetně případných peněz z EU schodek vylepšit, díru pravděpodobně nezalepí.

Do roku 2026 jsme vstoupili nejen v provizoriu, ale hlavně s výhledem, že se stát, tudíž všichni občané, zadluží ještě více. Provizorium je možné chápat jako nutné zlo poznané v důsledku faktu, že se odhalily miliardové díry v návrhu Fialovy vlády pro rok 2026. Doprava, zdravotnictví, zemědělství, práce a sociální věci atd.

Je ovšem lepší vědět, jak na tom opravdu jsme, transparentnost staronová ministryně financí slíbila také, než to dělat jako v minulosti, typu „přepůjčka“. Tento novotvar v roce 2024 zavedla Fialova vláda, která si opticky vylepšila rozpočet tím, že si půjčila za výhodný úrok od Evropské investiční banky (což je správné, pokud to byl úrok nejnižší, ale lepší by bylo si nepůjčovat vůbec).

Trik spočíval v tom, že následně tyto půjčené peníze ministerstvo financí „přepůjčilo“ fondu dopravní infrastruktury, který je měl v budoucnu vrátit, ale fakticky jej nezapočítala vláda do dluhu, protože financím dlužil fond dopravní infrastruktury, který je ovšem stejně financován státem. Podobných operací byla evidentně celá řada, a v příštích týdnech se vyplatí rozhrnout pěnu dní a soustředit se na to, kde a jak se podaří najít peníze a hlavně kam naše peníze zmizely, že schodek dále bobtná.

Státu evidentně finance dochází (může si dále půjčovat, ale tak to nejde do nekonečna), vždyť po odečtení všech povinných výdajů (mandatorní a kvazimandatorní) zbývá vládě mezi 350 až 400 miliardami, se kterými se dá operovat. Ideální využití by byl prorůstový impuls, jaký se povedlo například udělat nejen Spojeným státům v době velké krize, ale také například v poválečné době v Evropě. Firmy budující na základě investic státu zaměstnávají lidi, kteří mají peníze, kupují zboží, které vyrábí firmy, které zaměstnávají další lidi, a takto ve spirále dále k růstu.

Plán vydat státní dluhopisy, což je jistá investice pro ty, kdo mají peníze, může pomoci shromáždit peníze. Důsledné vybírání daní místo jejich zvyšování na hranici Lafferovy křivky (zjednodušeně bod, v němž stát i přes zvyšování daní nevybere více, protože přílišné zdanění podvazuje ekonomiku) může být další součást. Boj se šedou ekonomikou, tedy levněji, za hotové, tudíž nenutnost platit tolik daní, což byl logický výsledek inflace, je vhodný též.

Slíbeny jsou také snížené odvody živnostníků, růst rodičovské, zdravotní pojišťovny už první stabilizaci obdržely. První týdny a měsíce následujícího roku budou ve znamení boje, kde najít peníze, aniž by to bylo ve stylu slevy, která není zadarmo. Zdar v této činnosti by si měl přát každý, ať volil kohokoliv, protože na služby, které jsme si u státu daněmi předplatili, zdravotnictvím počínaje, silnicemi a školami konče, máme rozhodně nárok, ať už jsme volili kohokoliv.