Stane se světovým náboženstvím Chrislám?

Z islámské strany zatím nepřišlo nic, co by dávalo naděje jiné, ani po papežových líbánkách s vrchním imámem univerzity Al-Azhar, obecně braným jako nevyšší současná islámská autorita. Pár měsíců po nich z mešity Al-Azhar zní do internetu optimistická kázání jako toto od palestinského šejka jménem Abu Hanifa Awda:

„Zde budou třepotat prapory chalífátu. Zde se sešikují vojenské konvoje a zde se shromáždí brigády pod svými prapory zvěstujícími nový úsvit – úsvit spravedlnosti – a zrození božského státu: Chalífátu následujícího vůdcovství Proroka. Odtud vyjdou armády dobývat svět – mocné armády islámu, se všemi jeho brigádami. Jedna brigáda osvobodí Palestinu. Druhá „zdevastuje domovy“ (jak je psáno v Koránu). Třetí „zničí vše, co jí padne do rukou“. Čtvrtá brigáda vykoná pomstu proti Bašaru al-Asádovi a Rusku.  Pátá brigáda osvobodí všechny drancované muslimské země. Šestá brigáda přepluje oceány a nepřítele zostudí. Sedmá brigáda oblehne Řím. Osmá brigáda promění Bílý dům v černý. Devátá brigáda nastolí daň džizia na Londýn. Desátá brigáda modlitbami překoná strach a nebezpečí na úpatích Skalistých hor a And.“

Ale ani tím se papež František nenechává od pokračujících líbánků s islámem odradit a jezuitským seminaristům káže o potřebě reformovat katolickou teologickou výuku tak, aby se studenti „učili dialogu s islámem, neboť katolíci a muslimové jsou bratři se společným posláním míru“ a „učili se kulturu, jazyk a myšlení muslimů, aby náš vztah lépe chápali a prožívali.“

A jestli jste dosud neslyšeli o fúzovém náboženském projektu „Chrislam“, zde špetka jeho historie. Zrodil se v 80. letech minulého století v Nigerii, kde se obě náboženství prolínají. Pokouší se je obě usmířit. Vzhledem k masakrům, jaké muslimové páchají na křesťanech, ale ne křesťané na muslimech, by se dal tamní Chrislám vykládat jako pověstné Ježíšovo „nastavování druhé tváře“ a „láska k nepříteli“. Nigerijští chrislámisté studují Bibli i Korán a snaží se v nich vyzdvihovat prvky společné a minimalizovat ty odlišné. Zatím toto náboženské hnutí v Nigérii nepřerostlo dimenze menšinové sekty, ale jeho semínka přelétla oceán a zapustila kořínky v Americe.

Jedním z jeho propagátorů je kalifornská „megacírkev“ kazatele Ricka Warrena, která míchá prvky křesťanství s prvky islámu. Warren sám se takovou fúzi snažil přednést i na islámské konferenci ve Washingtonu. A kolují domněnky, že jedním z významných ne-li stoupenců, tak přinejmenším sympatizátorů, je Barack Obama, který ve své inaugurační řeči uvedl Ježíšovo jméno v několika jazycích včetně arabštiny. Z toho vznikly veřejné akce a organizace zvané porůznu Faith Shared (víra sdílená), Interfaith Alliance (aliance vzájemné víry), Human Rights First (lidská práva na prvním místě). Ty už v roce 2011 pořádaly společnou bohoslužbu „Chrislam Sunday“, které se zúčastnili členové několika desítek křesťanských církví, s čteními z Bible i Koránu. Záznam mešity, jejíž imám by sloužil bohoslužbu chrislámskou a četl v ní z Bible, zatím není znám. Zatímco křesťanství se rozmělňuje v téměř cokoli, co je pohodlné a snadné, islám se fest drží své doktríny nadřazenosti, čirosti a neměnnosti. Spisovatel a religionista Bill Muehlenberg z magazinu Culture Watch tento mezináboženský dialog popisuje jako „kompromitování křesťanských evangelií, jejich rozmělnění, až z nich nezůstává nic poznatelného, roztřepení a znehodnocení základního učení křesťanství v zájmu rádoby sbližování nebo zmírňování napětí.“

A není divu, že Chrislám nachází fanoušky mezi liberály, socialisty, a vlažně věřícími křesťany, kteří za svou víru mají pocit viny a studu. A na slovutných, ale dnes už důkladně zlevicovělých univerzitách jako Yale pořádá křesťansko-islámské dialogy, které vždy končívají přesvědčováním křesťanů (nebo bezvěrců) o slastech a přednostech islámu a nikdy ne recipročně. Hosty se nesluší urážet, i kdyby vás přišli pohřbít

Dnes tedy Chrislám prosákl do katolické církve, s utopickým (nebo kacířským?) Františkem, který se tak rád přirovnává k Františkovi z Assisi. Ten přece taky vyjednával se sultány a imámy o společné víře. Letos je zrovna osmisté výročí jeho legendárního setkání s egyptským sultánem Malikem-al-Kamilem. I oni si vyprávěli o sblížení a míru. Poplkali, dojali se, poplácali se po zádech a rozešli se, jeden druhým poučen a ctěn. František doputoval zpět do Assisi se sultánovým darem slonovinové trumpety. Zůstalo tam po něm pár desítek tisíc křižáků, které sultán v zájmu sblížení nahnal pochcípat do rozvodněného Nilu.

Od té doby se mezi Evropou a islámem traduje ona příslovečná františkánská pohoda, láska a mír, občas narušované jen evropskými šovinisty, populisty a xenofoby.

Autor: Benjamin Kuras