Skončila už u nás parlamentní demokracie?

Ten se jaksi liberálně demokraticky progresivně zpolitizoval a začal více tlačit politickou agendu. Když na to měl zdroje, proč by netlačil. Tak se začaly měnit zprvu bohulibé záměry. Když do něčeho s nějakým záměrem dáte peníze, obvykle chcete získat zpět víc peněz, nadšenci a idealisté začnou odpadat a více se budou prosazovat snaživci, kteří za velké peníze budou velmi poslušní, nebo si vyberete osoby, které můžete něčím vydírat a donutit je tak k poslušnosti.

To se stalo bez nějakého velkého povšimnutí většinové společnosti. Jenže u nás máme určitou tradici kacířství, které slouží proti dogmatismu, naše nebojovnost a ohebnost vč. smyslu pro humor a švejkování nám v minulosti dobře posloužily k přežití, což nám dává nějakou naději i dnes. Tato část společnosti je ale pod tlakem, protože trvá stav, kdy se kritika a pochybnost považuje za nepřátelství a nenávist. Ale vychází z toho spíše zocelena, protože platí, co tě nezabije, to tě posílí.

Nicméně globální korporace si svými penězi a vlivem omotaly domácí slouhy, kteří dostali moc a jdou jim na ruku, a za „třicet stříbrných“ prodají národ. Jdou v podstatě proti zájmům lidí, které mají vést. Lidé se však bouří a snaží se volit jinak. Tak máme dnes jinou vládu, která se sice snaží vládnout, ale moc ve svých rukou až tak úplně nedrží. Proto nemůže postupovat razantněji a vypadá to, že udělá dva kroky vpřed a krok vzad.

Tu moc drží především nadnárodní korporace, které si píší zákony k obrazu svému a z nás se stala periferie EU a kolonie Německa. A jsou tu mocné vlivové skupiny a instituce, kterým to vyhovuje a nějakou změnu nechtějí připustit.

Svým způsobem je humorné, jak se bývalá vládnoucí klika (do čehož musíme počítat nejen prezidenta a Ústavní soud) zesměšňuje a ztrapňuje, ale ten hlavní problém je, že se berou moc vážně, chtějí si udržet vliv a znovu získat v podstatě absolutní moc, což se jim trochu v minulých parlamentních volbách vymklo a překvapivě byly tyto skupiny poraženy.

S porážkou se ovšem demokraticky nesmířily a nechtějí přijít ani o peníze. Další problém je v tom, že se vydařilo vymývání mozků a manipulace strachem. Jak pyšná, chamtivá a líná populace hloupne, je jakýsi odpor téměř nemožný a marný.

Člověk nevidí do zákulisí, do hry, která se hraje za oponou, zda se různé vlivové skupiny perou mezi sebou. Přece jen kost už je dost ohlodaná a perpetuum mobile stálého zvyšování dluhu už nemusí dlouho fungovat. Vidíme jen to, co se dostane na povrch a o čem se píše a mluví.

Jede se válečná rétorika, zbrojaři vydělávají, přesto voják minulosti je jiný než v současnosti. Dříve to musel být člověk fyzicky zdatný, psychicky odolný, odborně vycvičený, schopný se osobně postavit nepříteli a poslouchat rozkazy velitele. Na vojně žádná demokracie neexistuje. Není chybou, že máme prezidenta vojáka? Nebo je to naopak promyšlený záměr?

Dnes si spíš představuju jako vojáka obtloustlého a obrýleného mladíka, který hraje počítačové bojovky a stane se operátorem dronů, které posílá z místa hlubokého týlu neosobně zabíjet dehumanizované nepřátele. K tomu pojídá hambáč a popíjí colu. Naopak ženy vojákyně budou dnes osvalené, emancipované, ideálně bezdětné a krutější než muži. Klidně se přihlásí do první linie.

Kam jsme se to dostali? Umíme ještě zařadit zpátečku? Nebo si musíme jako tolikrát v historii nabít hubu, abychom začali uvažovat většinově jinak? Nebo ti, kteří menšinově už dávno uvažují jinak, posílí natolik, že se společnost promění a vyhneme se tomu?

Odradí některé lidi od podpory prezidenta jeho umanuté lpění na účasti summitu NATO? Po roli českého Chucka Norrise přišla role žalobníčka. Aktivistický Ústavní soud také asi nepřispěje k důvěryhodnosti justice, jako k důvěryhodnosti nepřispívají další instituce, např. (nejen veřejnoprávní) média a státní a veřejné úřady vč. tajných služeb.

Pokud nadšení služebníci odpadají a jejich loajalita (k liberálně demokratickému režimu) je udržována především strachem, pak je naděje na změnu. Můžeme být individuálně jakkoliv vědomí a moudří, ale pokud se vyšším směrem nepohne tzv. kolektivní vědomí, nic moc se nezmění. Navíc násilí a války posunují, resp. udržují kolektivní vědomí níže a tam ho mocní chtějí mít, protože v úrovni vyššího kolektivního vědomí by už nebylo tak snadné lidi rozdělovat, panovat nad nimi, a ještě žít na jejich úkor.

Žijme sami láskou a radostí, se stoickým klidem v duši, tím tomu pomůžeme určitě víc než nějakým marným bojem. Přestaňme tomu dávat energii.