Skandál s uplácením aktivistů nekončí

S touto informací přišel ve své placené verzi portál Welt am Sonntag, jehož redaktoři měli možnost nahlédnout do smluv, které uzavřela Evropská komise s jednotlivými ekologickými organizacemi. Zprávu pak vzápětí převzala i další německá média (zde nebo zde) a naše Echo24. Je to velmi zajímavé čtení. Smlouvy jsou totiž poměrně konkrétní a neobsahují tak pouze ujednání ve formě obecných formulací typu „lobbování za prosazení zelené agendy“, ale třeba i konkrétní částky, bližší specifikaci daného tématu a sjednaný rozsah služeb „dodávaných“ aktivisty, přičemž jsou někdy specifikovány až na úroveň „objednávky“ počtu schůzek a zveřejněných tweetů.

Klimatický aktivismus se vyplácí

Konkrétně například organizace HEAL – Health and Environment Alliance (Aliance pro zdraví a životní prostředí) dostala za lobování proti glykofosátům 700 tisíc eur. A jaké konkrétní protiplnění za to měla poskytnout? Stačilo jí se sejít se čtyřmi až šesti europoslanci a zveřejnit 50 až 80 tweetů týkajících se tohoto tématu. To je docela dost peněz za tak málo muziky. Z údajů není sice bohužel zřejmé, jaká částka připadá na konkrétní plnění, ale pokud by to bylo třeba půl na půl, tak by jedna lobbistická schůzka s europoslancem přišla daňové poplatníky na zhruba 70 tisíc eur (tedy asi 1,75 milionu korun) a jeden tweet na pět a půl tisíce euro (tedy asi 130 tisíc korun). No nekupte to…

Ale co dalšího si od klimatických aktivistů bruselská vrchnost koupila? Tak například u organizace ClientEarth žaloby na německé uhelné elektrárny. Cílem bylo „zvýšit finanční a právní riziko“ související s jejich vlastnictvím a provozem. Jinými slovy odradit investory cpát do nich peníze a urychlit tak jejich uzavření. Za to aktivisté dostali 350 tisíc eur.

Jiná organizace – Friends of Earth – měla zase napadat přípravu dohody mezi EU a jihoamerickým sdružením volného obchodu Mercosur. V tomto případě není známa částka, ale pouze rozsah plnění ze strany aktivistů. Mělo jít o tři schůzky s europoslanci a dvě s úředníky komise pro obchod. Pokud bychom na tyto záležitosti aplikovali výše odhadnuté sazby, znamenalo by to, že si Friends of Earth přišli na nějakých 300 tisíc eur. No a pak to byly další dohody s jinými organizacemi, které měly jedno společné – jejich cílem bylo zajistit si jejich lobbing před schvalováním různých regulatorních předpisů vztahujících se k „zelené transformaci“ v Evropském parlamentu.

Daňový poplatník okraden

Je to však nejspíš jenom část toho, co evropská vrchnost ekologickým aktivistům vyplácela, a je tedy otázkou, jak velký je ten zbytek. Nicméně i to málo stačí na to, aby bylo zřejmé, že být klimatickým aktivistou se vyplácí. Daleko závažnější je však zjištění, jakým způsobem jsou zneužívány peníze evropských daňových poplatníků a o jak netransparentní záležitost se jedná. Což ostatně před nedávnem konstatoval i Účetní dvůr EU.

Evropská komise zkrátka použila unijní peníze na prosazování své vlastní politiky. Což je skandální hned ze dvou důvodů. Jednak jde o úředníky, kteří tu nejsou od toho, aby prosazovali jakoukoliv politiku, ale dělali jen to, co se jim řekne. A navíc k tomu použili peníze, které jim nepatří. Vzhledem k výtkám Účetního dvora je totiž krajně nepravděpodobné, že by jim to třeba Evropská rada nebo Evropský parlament schválily. Úředníci Komise v čele s paní Ursulou se tedy opakovaně dopustili podobně závažného prohřešku, za jaký dostala Marine Le Penová flastr. A to už nespraví pouhý vyhazov.

To už je totiž na kriminál…