21.1.2019
Redakce
0
Kategorie: Kultura a tipy

Sjednocení Itálie bylo krvavé, dnes si ale rozpolcenou zemi neumíme představit

Sdílejte článek:

Tendence tu byly už od středověku, ve velkém se ale za nezávislost Apeninského poloostrova začalo bojovat v devatenáctém století. Karbonáři, Červencová revoluce, povstání takzvaně zdola aneb žádný úspěch. Chtělo to politickou oporu ve vyšších kruzích a ta přišla s osobou sardinského krále Viktora Emanuela, a především jeho ministerského předsedy Cavoura. Podporu zdola zajistila aktivita Giuseppe Garibaldiho, jenž se svou podporou povstání na Sicílii vstoupil do dějin a významně přispěl k sjednocení Itálie.

Soupeřící městské státy, velká role papeže

Ve středověku byl v Itálii trochu problém – vyznat se ve spleti městských států, bojujících doslova každý s každým – nebylo vůbec jednoduché. Benátky, Janov, Milán, Toskánsko, Papežské státy, a ještě k tomu poměrně odtržená Sicílie nebo Sardinie. Udělat z takového tavícího kotle jeden národ bylo v podobné době nemožné, ale devatenácté století a sílící národnostní hnutí nejen v českých zemích a Polsku, ale také právě Itálii, udělalo své. Risorgimento, tedy znovuzrození, se podařilo za cenu velkých obětí a snad i věčného nepřátelství s Rakušany.

Kdyby nepomohla v osobě Napoleona III. sama Francie, sjednocení Itálie by šlo jen velmi těžko. Krutá bitva u Solferina zaujala nejen světovou veřejnost, ale také vedla z pozdějšímu vycouvání Francouzů z války s Rakušany – mír ale přinesl Sardinskému království zisk Toskánska a Francie získala Savojsko. Garibaldi se později vypravil podpořit sicilské rolnické povstání a uspěl doslova na jedničku, moc v Neapoli a na Sicílii převzal král Viktor Emanuel, v roce 1861 bylo vyhlášeno Italské království. Centrum v Turíně nevydrželo dlouho, přeneslo se do Florencie a později, když se podařilo vyšachovat ze hry papeže, i do Říma. Piovi IX. zbyl jen Vatikán a nikdy se se ztrátou Papežských států ve prospěch moderní Itálie už nesmířil…

Tažení tisíce dopadlo úspěšně, ale co Garibaldi?

Osud veterána revoluce Giuseppe Garibaldiho byla válka až do konce. Ještě v roce 1866 bojoval jako italský voják s Rakušany, později byl zvolen za levicové uskupení do francouzského Národního shromáždění i pro své sympatie s tehdejší komunou. Umírá v roce 1882 na ostrově Caprera, kde mu pověstný výměnek zajistila italská vláda.

Mohla by být Itálie ještě větší? Hned poté, co se země znovuzrodila, začaly se ozývat hlasy, že je třeba podmanit si Terst, Dalmácii a další území. Podobné ozvěny se pak potkaly jen se střídavým úspěchem, protože zatímco v Romagně lidové hlasování rozhodlo o připojení k Itálii, v chorvatsky mluvící části pobřeží Jadranu by k tomu určitě jen tak nedošlo. A jaký bude další osud této země? Rozpůlí se na bohatý sever a chudý jih nebo zůstane pospolitá? To ukáží další desetiletí nebo staletí.

(PR)

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 3,67 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky