
Síla vzdoru
JINDŘICH KULHAVÝ
Evropa se zmítá v problémech, její elity postrádají smysl pro realitu. Schované v honosných palácích či na veřejnosti za zády silných mužů z ochranek tvoří současnost a rády by ovlivňovaly budoucnost. Ovšem nikoliv ku prospěchu lidí v ní žijících, ale tak, jak je jim kázáno, či jak si sami představují, že by to pro ně samotné bylo nejlepší.
Všimněte si zásadního rozdílu mezi lidmi skutečně pracujícími a těmi, kterým je největším přítelem pero a jazyk. Většina lidí tvořících hmatatelné hodnoty nemá mnoho času na politiku. Je to logické. Přijdete li večer po náročném dni domů z dílny, ze stavby, pole či továrny, snažíte se načerpat síly na další den. Nemáte čas na sezení u internetu, místo toho jste rádi, když se pomazlíte s dětmi, pozdravíte jejich mámu a usnete jako špalek s tím, kolik práce Vás čeká zítra. Uvědomuje si vůbec někdo ten rozdíl mezi lidmi vydělávajícími prací a mezi dalšími, jejichž jedním z úkolů je komplikovat život všem. Nic ve zlém, ale množství málo pracujících a úředníků je způsobeno tím, že se u nás stále méně vyrábí, dokonce i jen montuje, pěstuje a chová?
Politiku netvoří občané spojení s realitou, vzniká především v kancelářských budovách a prostorech. Dokonce i úspěšný podnikatel má málo času a nedosahuje li jeho moc a množství peněz do nejvyšších pater, jako je tomu například u zbrojíře Strnada a jemu podobných, věnuje se především vlastní firmě a dopady mizerných rozhodnutí politiků a zcestného plnění nastavených povinností úředníky mu komplikují život. Co tím chci říct? Veškeré dění kolem nás mají v rukách lidé odtržení od reality. Ať už jsou to herci z politické scény, ti skuteční, dále úředníci, pracovníci v médiích a nepříliš pracující inteligence. Jen výjimečně se k vyjadřování názorů dostává zbytek, na němž však stojí schopnost státu vůbec existovat.
Za socialismu chodila většina lidí skutečně pracovat. Československo bylo průmyslovou zemí, zároveň její občany dokázali zemědělci vcelku obstojně zásobovat svými produkty. Ne, nebylo to vždy ideální, nicméně jsme byli dostatečně samostatnou republikou. Ne, že by tehdy nevládnuli politici, ale velká část z nich prošla praxí odspodu. Nebyli oblíbení, ale dokázali vnímat a pracovat s prostými lidmi. I proto se komunisté drželi tak dlouho u moci. Až časem začali ztrácet spojení s realitou, a nakonec je svrhnula ulice, byť už byly předpřipraveni jiní další vůdci. Ale i poté se mohl stát ministrem práce bývalý dělnický předák Miller. To už by se nyní stát nemohlo. I tak si stěžoval, že mu nesedí být mezi politiky a nebyl tam šťastný.
S končícím socialismem se přiblížil konec československé samostatnosti, průmyslu, a nakonec i zemědělství. Počet pracujících a hodnoty tu tvořících se mění, nesmyslnost nárůstu počtu vysokoškoláků, bankéřů, úředníků, obchodníků s čímkoliv, youtuberů a nakonec děvčat prezentujících se na Only Fans je pro ty, kteří si pamatují bývalé doly, kovárny, vysoké pece či budování státu zezdola, naprosto zjevná a fatální. Situace, do které nás dovedli pragmatičtí idealisté typu Havla a Schwarzenberga, ekonomové z bývalého Statistického úřadu a po nich už jen vyžírky schopné akorát tak rozprodat to, co vybudovali lidé před nimi, je tristní.
Neočekávejme po volbách zásadní změny. Tvrdě pracujících schopných se vzepřít je už málo. Úředníci to nikdy nedokážou, jsou změkčilí a žijí v jiném světě. Politici vědí, že k získání koryta musí využívat kompromisy. A ty nikdy nepovolí být radikální. Důležitou sílou by mohla být mládež, jenže ta současná je zmanipulovaná, genderem zženštilá a naprosto neschopná vzejít z historických poznatků. To proto, že minulost nezná. Základním úkolem liberalismu je obrousit hrany možného vzdoru. Podívejte se do Rumunska, kde byla změna na dosah. Přesto to eurohujeři zase dokázali. Je smutné, když jedinou alternativou, kde se skutečně snaží bojovat s liberalismem, je malé hnutí STAČILO, v němž v čele je komunistka (to neberte tentokrát hanlivě) Konečná, soukromý zemědělec Sterzik a zdravotní sestra Rédová. Tedy aspoň dva lidé, kteří opravdu donedávna pracovali rukama. Kolik dalších jim podobných v politice vidíte?
Pokud Vás zajímá, kdo jsem, že mám čas s Vámi sdílet své myšlenky, pak tedy odpovím. Své články píši v noci či velmi brzy ráno, po tvrdé práci nebo těsně před ní. Na stará kolena pracuji mnohem více a tvrději než před mnoha lety. Nebývám nemocný, za posledních čtyřicet let jsem v práci chyběl jen kvůli úrazům. Ano, zkusil jsem před časem proniknout do politiky, ale zhnusen jsem odešel. Mé ambice vládnout či být morálním vzorem se změnily ve snahu pomáhat v tom, aby lidé pochopili, že jsou sami o sobě nicotní, přesto jedineční. Schopnost lidí srocovat se je nyní narušena, ale až ji opět v sobě objeví, budou schopni se vzepřít úředníkům, obchodníkům, bankéřům a médiím. Teď všichni tito slouží zločinným konglomerátům. Jsem jen další idealista? Možná, ale spíše bojovník. Začněte přemýšlet. Bez práce a odhodlání ničeho nikdy nedosáhneme.


(21 votes, average: 4,43 out of 5)
„Důležitou sílou by mohla být mládež, jenže ta současná je zmanipulovaná, genderem zženštilá a naprosto neschopná vzejít z historických poznatků.“
Tohle bych neviděl zase tak černě. Ano, mladí jsou zmasírovaní agendou, co do nich natlačili globalčici – a není divu, mají to vymyšlené velmi dobře a plán byl uveden v chod ještě dávno předtím, než se řečení mladí vůbec narodili. Není fér jim to dávat za vinu.
Na západě už se probouzejí. Takový náctiletý Francouz, Němec či Holanďan už poznal na vlastní kůži, jaké to je, když je jeho spolužákem Mehmet al-Pozouní, a nelíbí se mu to.
A i mezi českými mladými se nachází více normálních, než by mnozí řekli. Jen nejsou moc slyšet – holt čím prázdnější sud, tím víc duní.
Prace a odhodlani – to se k mladym nehodi, snazsi je zamestnani (ne prace!) u nejake neziskovky a bydleni u rodicu.
Tupé ojroovce v kolonyjy czechyja už nemají ani pud sebezáchovy.
Kolonyjy czechyja není pomoci, protože vyměnit zdejší obyvatelstvo za jiné s IQ vyšším než 80 nelze.
Pane Kulhavý naprosto s vámi souhlasím, přesto si myslím, že s vašimi názory neprorazíte, zabedněnost lidí je už tak obrovská, že vás zavrhnou i když uvnitř vědí a cítí vaší pravdu, dnes je přímo módou být liberální, vstřícný ke všem nesmyslům padajícím na nás jako h.vna do záchodu, každý hýká dle scénáře té jediné ne/pravdy co kdyby ho někdo slyšel, že nejde s proudem, že není systémově ukotven.
Společnost se stala pokryteckou, pravda a láska je zadupána do země lží a nenávistí, lže se už zcela otevřeně uplně ve všem a kdo mluví pravdu, je hnedle podezřelej a nebezpečnej, svině určená na porážku, nám tady to lhaní nebude nikdo sabotovat, jasné holoto, jasné pane premiére, jasné naše nejlepší vládo v celém vesmíru.
Výsledkem mohou být nejdražší energie v galaxii, nebo jahody kilo za 790 kč ó my se máme.
Kdo ví, jak to na západě počítají, s těmi vysokoškoláky v populaci. Pokud se nepletu, tak v angličtině High school (otrocky přeloženo … vysoká škola) je jejich střední škola. Vědí to naši politici? ☺
Čest práci každé,která dobro plodí,pane Kulhavý
To se sice snadno napíše ale velice těžko prosadí
V časech kdy se lidské zdroje staly neužitečnou zátěží a plivátkem pro všechny ty, kterým svojí duševní či manuální prací po tisíciletí přinášeli zisk,vědění a slávu.
Jak chtít na našich potomcích uctu k našim šedinám a poctivé práci když je jim vládou médii školou ,neziskofkovými agitátory zkázy a zmaru a často i námi samotnými vtloukáno do hlavy že lidem užitečná a potřebná duševní a manuální práce je přece známkou mentálně opovrženíhodného postiženáho slabocha?
Když každý den vidí jak se zástupy cizopasníků vybavených VŠ tituly prapodivných oborů ještě prapodivnějších vysokých škol ,opatřených jen lejstrem a razítkem,se bezstarostně proflákávájí životem dobře zajištění nám narůstajícně kradenými prostředky?
Jedna každá partaj ve svých předvolebních šidítkách jim odhodlaně vyhrožuje brutální redukcí,aby jim po zahnízdění se u přetékajícího koryta snaživě zřidila nové pašalíky,ministersty ouřady a krmelce
Lhostejno zda levicová či pravicová,pánbíčkáři či komunisté,
Ano jsem přesvědčen že i současná KSČM paní Konečné neporuší tradici ,kterou spustila v časech své vlády její předchůdkyně KSČ.
Dlouho jsem se bránil být v tomto problému za pesimistu.
Ale dnes svoji snahu pokusit se změnit tuto situaci hodnotím rezignovaným mottem „MÁJE “ K.H,Máchy
„Dalekáť cesta má,marné volání ! „