Sex nás možná nepřežije aneb Asexuální osamělost mládeže

V posledních dvou letech prudce poklesla evropská porodnost, všímají si nedávné statistiky. Některé vědecké teorie to svádějí na zdravotní následky covidu, tedy covidem způsobenou sníženou plodnost a oplodnitelnost. Jiné vědecké teorie (oficiálně označované jako dezinformace a konspirační teorie) z téhož viní anti-covidové vakcíny. Pravda bude možná prostší. Dnešní mládež neprovozuje sex.

Ale ono je to ještě horší. Mládež sex nejen neprovozuje, ona se o něj nezajímá v jakékoli podobě a formě, dokonce ani jako o literární a humorné téma. Zjistil jsem to ke své finanční újmě z posledního výčtu mizerného prodeje mé poslední humorné knížky o sexu zvané Sex nás všechny přežije. A nechlácholte mě, že se dnes špatně prodávají všechny knížky. Sex a humor přece vždycky táhly. Ale dnes asi holt jen ty starší generace, které ale už nemají kam dávat nové knížky, když už těmi nakoupenými tepelně izolovaly v regálech všechny stěny všech místností, jako příspěvek k řešení energetické krize.

xxx

Sexuální apatii dnešní mladé generace (od puberty do věku cirka třicátnického) potvrzují sondáže v několika zemích.

Francie, odedávna proslulá čilým sexuálním ruchem, zaznamenává historicky nebývalý sexuální útlum. Dočítáme se to ze starostlivých titulků sondážního institutu IFOP, podle nichž si v roce 2021 vůbec nešukly 43 procenta mládeže. Další 44 procenta si šukly za celý rok jen s jedním partnerem (kolikrát, průzkum zapomněl sondovat). Dobrou pověst Francie čiperných milovníků a náruživých milovnic se tedy snaží udržovat při životě pouhých 13 procent. To zní jako konec civilizace.

Podobné sondáže nedávno provedly třeba londýnská King´s College a portugalský Institut aplikované psychologie. Ta londýnská si vzala pro srovnání podobné sondáže z doby před třiceti lety. Tedy z generace dnešních zhruba padesátníků až šedesátníků. Těch se tehdy 50 procent hlásilo k pravidelnému sexu aspoň jednou týdně. Dnes je takových procent 19. Ti ostatní vnímají sex jako činnost neradostnou a nezábavnou, něco jako úklid, oprava záchodu nebo žehlení.

Sexuální útlum se promítá i do zvýšeného počtu umělých početí „in vitro“ čili ve zkumavkách a křivulích. Žadatelky jsou často svobodné ženy neschopné najít vhodného partnera. Též stoupl počet svobodných matek, které si z téhož důvodu jen vypůjčí nějakého muže na oplodnění. V Británii v roce 2021 počet novorozenců nemanželských poprvé v dějinách překročil počet dětí narozených v uzavřeném sňatku.

xxx

„Asexuální revoluce“ se tomu začíná říkat. Vykládá se to porůznu jako generační vzpoura proti přesexualizované kultuře, obrana proti riziku pohlavních chorob, nebo obavy z různých možných poškození křehké mladé psychiky. Uznává se to taky jako následek lockdownů, za nichž mnoho mladých ztratilo nebo ještě si nemohlo vypěstovat schopnost dvoření a flirtování tváří v tvář. A nahradilo ji internetem, pornografií, masturbací a pohroužením do vydělávání peněz. Samotné masturbace v různých sondážích přibylo až o třetinu – u žen víc než u mužů. Holt ten sex – jak slavně napsal Woody Allen – „s někým, kdo vás opravdu miluje“.

Za jednoho z hlavních viníků ztráty zájmu mladých dvojic o sex jsou pokládány sociální sítě. Potvrzuje to 67 procent přiznávajících, že na konci dne před usínáním je nejvíc potěší zabrouzdat si internetem v mobilu. Totéž hned po probuzení. Každodenní hroužení do všech těch Instagramů, Twitterů, TitToků a Facebooků ženám oslabuje libido a orgasmuschopnost, mužům chtíč a erekci. Obě pohlaví ztrácejí o sex celkový zájem. Že by se raději vzdali sexu než mobilu, přiznalo 39 procent žen a 19 procent mužů.

Má to už i vědecký název: smartphone addiction. Klasifikuje se to jako psychická porucha, jako každá jiná závislost: narkomanie, alkoholismus, kouření, workoholismus, kleptomanie nebo hazard.

Vědecký název má i touto závislostí poháněná činnost, potažmo nečinnost: phobbing. Složenina slov phone a snubbing. Odmítání intimního styku ve prospěch mobilového brouzdání. Ve společné posteli. To v těch lepších případech, kdy jste se už spolu do postele dostali. A místo sexu se mazlíte každý se svým mobilem. Ale těchto případů ubývá: většina se k posteli ani nepřiblíží. A hodně jich na ni ani nepomyslí.

xxx

Milan Kundera kdysi kdesi napsal, že většina poruch – ať už emočních, mentálních, společenských nebo politických – je „z nešoustání“. Jaké poruchy dnešní mládežnická asexualita dlouhodobě způsobí, nikdo zatím neví.

Ale proč vlastně nad tím kroutit hlavou? Historicky, kontrolovaný sex, sexuální zdrženlivost, sebeovládání, odpovědnost a určitá sexuální tabu patřily vždy k základním civilizačním principům. Mravnost se tomu kdysi říkávalo. Sex nezřízený, nevybíravý, nezodpovědný dostával nálepku nemravnost a při hojném provozování věštil civilizační úpadek. Rozlišování mezi mravností a nemravností se z dnešního světa vytratilo. Že by se s abstinující generací jen draly zpět podle nějakého kyvadlového pravidla?

Historické precedenty asexuality jako kněžské, mnišské a jeptišské celibáty se ukázaly být společensky neškodné. Byly také vždy činností (potažmo nečinností) menšinovou, uzavřenou v náboženských kruzích a nešířenou, nepropagovanou a nedoporučovanou široké veřejnosti.

Z dnešní mládežnické asexuality se však stává společenská identita sama sebe nazývající „asexuálové“ (zkratkou „ace“) a politické hnutí. Jeho členy je víc žen než mužů. To se teď přidružuje k armádě LGBTQ+ (teď tedy LGBTQA+) a rozjíždí boj za svá práva. Tedy hlavně právo nešoustat a nebýt šoustáni. Toto právo jim většinová kapitalistická toxicky maskulinní společnost bělošského patriarchátu upírá, neboť asexualitu jako sexuální identitu nechápe a bere ji jako terč politování nebo výsměchu. Jako kdysi nechápala homosexualitu a transsexualitu, dnes pevně zavedené jako politická hnutí.

xxx

Aby asexualita byla hodna členství v tak prestižním hnutí, jehož každá identita má řadu subidentit, pořídila si i ona subidentity, zatím dvě. Jsou jimi asexuálové ideologičtí, ale v praxi ještě nedokonalí. Asi tak podle modlitby Svatého Augustina „Bože, udělej mě světcem, ale nespěchej s tím.“

Demisexuálové čili polosexuálové jsou ideologicky asexuálové, kteří někdy chtějí a někdy nechtějí. Greysexuálové čili šedosexuálové jsou ideologicky asexuálové, kteří někdy nechtějí a někdy chtějí.

Konečně se tak otvírají zadní vrátka do prestižního hnutí normativním heterosexuálům (a pozor, nesmí se už říkat „normální“, neboť nic není nenormální). K členství, přinejmenším přidruženému, postačí, když budeme někdy chtít a jindy nechtít. Nebo někdy nechtít a jindy chtít.