29.3.2026
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika1311 přečtení

S takovými přáteli už žádného nepřítele nepotřebujeme

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ohlédneme-li se za událostmi posledního týdne, uvidíme věci veskrze neradostné. Američané „vítězí v Iránu“ a cena benzínu stoupla nad 41 Kč. Dorovnala tak dosud nejvyšší úroveň cen paliv v historii ČR. Tu z první poloviny roku 2022. Jednání Evropské rady o ETS „nedopadlo“. Bude se Grýndýlovat dál. No a náš statečný a milovaný president Ukrajiny nařídil přenést dronovou palbu na baltské přístavy v Leningradské oblasti, čímž zablokoval zhruba 40% ruského exportu uhlovodíků… Samé jobovky, a k tomu ze strany „přátel nejvěrnějších. Pojďme si je probrat.

První jsou na řadě Spojené státy. Maják demokracie, náš vzor a veliký přítel. Stát, který nám pomáhá už dlouho. Určitě si vzpomenete na Bidenův výrok o Nord streamu: „Pokud Rusko provede invazi – to znamená tanky nebo jednotky překračující hranici Ukrajiny – pak už nebude Nord Stream 2. Uděláme s ním konec,“ prohlásil Biden, stojíc vedle nového německého kancléře Olafa Scholze. Krátce nato vyletěl NS do luftu. Nebo, přesněji do vody. Je vcelku lhostejné, jestli tam nálože připevnili američtí mariňáci, nebo potápěči z Ukrajiny, jak zní oficiální verze. Bez svolení a aktivní pomoci USA by to nešlo. No a od té doby máme, s celou Evropou, energetický půst.

Po odchodu senilního Bidena nastoupil Trump a zavládla naděje na zlepšení. Zrušil USAID, hlavní peněženku našich „neziskových“, zařízl americké zelené třeštění a začal s vymítáním woke agendy, a to železným koštětem. Jenže… pak začal válčit v Iránu. Zcela nesmyslně a zbytečně. I kdyby tamější ajatolláhové skutečně dospěli k jaderné zbrani a dali dohromady bombu, nebo dvě, nebo třeba tucet, co by to změnilo na světové scéně? Ohrozili by s tím USA? Francii? Čínu? Rusko?? Nebo koho? Jo… Izrael, aha. Pardon. Takže se válčit musí. Ať to svět stojí, co stojí. Spojené státy mají ropu i plyn vlastní… a na ostatní víte co. Nejhůř to pochopitelně odskáčeme my, uprostřed Evropy, odděleni od zdrojů kordónem „přátelských“ států.

Pojďme dál. Kdo je naším druhým přítelem nejvěrnějším. Koho nemůžeme (a taky nesmíme) za žádnou cenu opustit? No přece EU! Tam se před týdnem a něco schylovalo k bitvě. Grýdnýlové šílenství už nakrklo a zruinovalo dostatek států na to, aby dali dohromady odbojovou skupinku v čele s Itálií. Za nás se docela snažil premier Babiš. Předložili návrh na přehodnocení (zaříznutí) emisních povolenek, které dusí a ničí náš průmysl. Na rozdíl od světové konkurence, která na uhlík v zásadě tentononc.

No, nedopadlo to. Vedoucí představitelé EU, tedy Leyenová a spol, v jednom šiku s šéfy Francie, Německa a Španělska, odmítli návrh italské vlády. Nic se nebude měnit! A víte, kdo stál v čele odporu proti navrhovaným změnám? No jasně, německý kancléř. Friedrich Merz byl kategorický – nepřipustí žádné strukturální zásahy na trhu, který „existuje již 20 let a je velmi úspěšný“. Němci jsou holt důslední a nikdy nedělají malé chyby. Navíc se proslýchá, že němečtí průmyslníci informovali Merze, že už do té „dekarbonizace“ nalili tolik peněz, že se to prostě nedá odepsat. Že by to mohlo položit finanční systém. Takže jedeme dál. Důležité je, aby Němec neměl problém. Ostatní ať si pořídí žebrácké hole.

Co tu máme dál? No přece NATO! Ochranu naši. Štít proti agresivnímu Rusku, Iránu a bůhvíkomu ještě. Skálu nejpevnější, o níž je jakákoli diskuse tabu… I tady to začíná skřípat. Před pár dny se americký president (který má v NATO zhruba takovou úlohu, jako šampion těžké váhy, vedoucí kroužek předškolního boxu) velmi nehezky vyjádřil o solidaritě v téhle organizaci. Nepomohli jste mi v Hormuzu, ani já vám nemusím pomoci! Dnes ještě přitvrdil. Prý zvažuje právo na rozhodování těch členů vojenské aliance kteří na obranu nedávají 5% výdajů. V praxi by to mohlo znamenat, že kdo dost nezaplatil, nebude moci ani aktivovat článek 5 o kolektivní obraně…

Pak tu máme Ukrajinu. Statečnou, úžasnou a demokratickou zemi, která bojuje za nás, za hodnoty a za Prahu… Alespoň tak to podávali představitelé minulé, Fialovy vlády. A přitom nalili do Kyjeva 91,3 miliardy Kč z našich daní, alespoň tedy podle veřejných údajů Czech trade. Zkrátka, cpali jsme jim vrchem spodem, podporovali je na světových fórech politicky (a platili za to vysokou cenu)… ale vděk se jaksi nedostavil.

Když začala válka v Zálivu a ropa s plynem šla nahoru, tak co udělala Ukrajina, aby svému příteli, mecenáši a donorovi ulehčila? Ano, přesně to, nač myslíte. Nejprve Zelenský (s vědomím Evropské komise) rozflákal ropovod Družba, aby zasolil Maďarovi před volbami. Poté zaútočil i na další citlivá místa „náhradní trasy“, South streamu. No a v posledním týdnu podnikl útoky na ropné terminály v přístavech Finského zálivu – na Usť-Lugu a Primorsk. Poté v noci z 25. na 26. března zaútočil na ropnou rafinerii Kirišiněfteorgsintez. Do toho ještě stihl prásknout po tureckém tankeru Altura, který cestou z Novorossijsku přepravoval 140 000 tun ruské ropy… Jinými slovy – ropa a plyn od Hormuzu neproudí – takže jak nám pomůže náš „přítel“ a hlavně dlužník? Ano, přesně, odřízne nás od posledního dostupného zdroje. Úžasná empatie a velkodušnost. O vděku nemluvě.

S takovými přáteli už žádného nepřítele opravdu nepotřebujeme. Nebyl by tedy nejvyšší čas, vážně se zamyslet, říznout do toho a začít přehodnocovat, s kým že to „chodíme na pivo“ a komu půjčujeme (darujeme) své těžce vydělané peníze? Jo a že by to jinde a s jinými mohlo být horší? V čem ještě, prosím vás?

Redakce

Sdílejte článek:
1311 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)