Rozmanitost v praxi: Války, rozpadlé státy a genocidy

KAREL MARTEL

Současný progresivistický systém opakuje jako svoji mantru „rozmanitost je naše síla“ a vnímá rozmanitost jako pozitivní hodnotu, kterou je třeba uměle za každou vytvořit i tam, kde není. Pojďme se však podívat, co znamená rozmanitost v praxi. Konkrétní ukázku rozmanitosti a nahrazení původních obyvatel si můžete přečíst na příkladu Francie v mém předchozím článku Podrobná analýza a statistiky islamizace Francie.

Trojuhelník rozmanitost – svoboda – stabilita

Ze situace v různých oblastech lze vyvodit trojuhelník rozmanitosti (en. diversity trilemma), které říká, že ze stavů rozmanitost, svoboda a stabilita můžeme mít maximálně dva. Odpovídá to jak současnosti, tak minulosti. Více svobodné a demokratické společnosti se vyvinuly právě v homogenních společnostech, kde drtivá většina populace patří ke stejnému etniku (řecké polis, fénické městské státy, Římská republika, Kartágo, italské republiky, Švýcarská konfederace, Spojené provincie nizozemské, Anglie či Norsko a Švédsko). Tyto systémy se od většiny systémů své doby lišily demokratickými volbami či absencí roboty a poddanství. Některé systémy nebyly zcela homogenní, ale menšiny žily převážně v okrajových oblastech (keltské národy v Británii, Finové ve Švédsku) či se jednalo o ovládaná území právně neintegrovaná do státu (Irsko do 1801, švédské Estonsko a Livonsko). Římská republika přestala fungovat právě poté, co anektovala větší množství území obydlených jinými národy, než Italiky.

Přirozeně svoboda a demokracie lépe funguje v homogenním společnostech, jelikož lidé mají společné základní hodnoty, společný jazyk a stát má méně důvodů se obávat povstání. V homogenní společnosti nejsou početné skupiny, které se snaží všem vnutit své vzorce chování (např. muslimové) či výrazně chudší etnické skupiny, které by chtěly přerozdělení soukromého vlastnictví nebo minimálně financování dávek a dotací pro svou skupiny z daní placených převážně původní populací. V homogenních společnostech jsou některé otázky samozřejmé a nemusí se o nich diskutovat, jelikož se jedná o hodnoty sdílené drtivou většinou společnosti (v homogenní evropské zemi se nemusí diskutovat o tom, že mít za manželku svou devítiletou neteř je špatné, protože všichni máme sdílenou hodnotu, že manželství s devítiletou neteří je špatné, ale jakmile přijdou muslimové, tak se to nejdříve neoficiálně začne praktikovat a časem se to uzákonní). V rozmanitých státech existuje více potenciálních třecích ploch pro občanskou válku. Některé skupiny se snaží své území od státu odtrhnout, jiné se snaží celý stát ovládnout a všem vnutit svůj pohled na život. Rozmanitý stát je tak preventivně autoritářský, aby tomu zabránil.

Dnes lze za nejsvobodnější a nejdemokratičtější země na světě označit Švýcarsko a Lichtenštejnsko díky systému přímé demokracie. Švýcarsko je specifické rozsáhlou decentralizací. Masový příchod cizinců je věcí teprve nedávnou a donedávna byl každý kanton homogenní, přičemž mluvčí čtyřech švýcarských jazyků měli jasné jazykové hranice na hranicích kantonů. Lichtenštejnsko je dokonce tak liberální, že obyvatelé mají ústavní právo v referendu změnit státní zřízení a každá obec má právo se od Lichtenštejnska odtrhnout, přičemž nikdo nepředpokládá, že by o to někdy měla populace zájem.

Ještě k problematičtější situaci dochází, když se podíl výrazně odlišných skupin v populaci mění imigrací a rozdílem v plodnosti, což je případ Evropy, kde muslimové mají výrazně vyšší plodnost, než původní populace, a další přicházejí. Jedná se o populační obdobu Thúkydidovy pasti. Jedna skupina (v originální terorii jeden stát) cítí, že se stává silnější, a tak chce udeřit a podmanit si ty další, zatímco druhá skupina cítí, že slábne, tak chce udeřit, dokud má šanci zvítězit.

Dalším problémem je, že když je jedna skupina bohatší, ať již díky vyššímu IQ či tím, že má na daném území předky po generace, tak autoritáři mohou snadno získat hlasy nově příchozích skupin tím, že přímo či nepřímo (vysoká dědická daň) zruší soukromé vlastnictví, zejména nemovitostí.

Uzavřené etnické skupiny, zejména ty kolektivistické s velmi pevnými klanovými vazbami, jsou také snadným podhoubím ke vzniku organizovaných zločineckých skupin i etnických nik v legální ekonomice, kdy jedna skupina ovládne určité odvětví ekonomiky (např. motely v USA vlastní většinou Indové, zejména Gudžarátci, či pekárny ve Francií provozují většinou Tunisané) a odmítá zaměstnávat lidi z původní populace.

Teorie rozmanitosti a civilizační okruhy

Není rozmanitost, jako rozmanitost. Je třeba rozlišit několik zcela odlišných forem rozmanitosti:

• Rozmanitost územní: V územní rozmanitosti je pro menšinovou skupinu typické nějaké souvislé území, na němž mnohdy tvoří většinu, a které je její domovinou. Jedná se typicky o skupiny, které na daném území žijí dlouhodobě, stovky či tisíce let. Sem lze zařadit původní evropské menšiny (např. Baskové, Velšané či Lužičtí Srbové). Tato území jsou většinou periferní a součástí současného státu se stala většinou tak, že je kdysi dobyl (Baskové, Velšané, Lužičtí Srbové, Tibeťané, Kurdové, Hmongové), připojil dynastickým sňatkem (Skotové, Katalánci) či naopak menšina dobyla větší stát (Mandžuové). Výjimkou jsou Katalánci, kteří obývají jádrové území. V Africe a jižní Asii je územní rozmanitost většinou výsledkem koloniálních hranic, které většinou podporovali při dekolonizaci panafrikanisté, což je případ většiny afrických států, ale někdy se jedná i o předkoloniální dobytí (Etiopie, Barma, Turecko, Írán).
• Rozmanitost roztříštěná: Opak územní rozmanitosti. Skupina je roztříštěna po území daného státu, jelikož tam přišla později. Nemá vlastní rozsáhlá souvislá území, ale např. vlastní čtvrtě. Historickými příklady v Evropě jsou Židé a Romové. V Americe se jedná o jednotlivé rasové skupiny. Právě tato rozmanitost v posledních desetiletích přichází do Evropy, kdy se neevropské obyvatelstvo masově usazuje v evropských městech a zcela mění evropské státy, a nakonec patrně povede k úplné konci Evropy. Tato rozmanitost vzhledem k územní rozmanitosti nevede k odtržení území, ale spíše k permanentní nízkoúrovňové válce a obrovské míře násilné kriminality (Mexiko, Brazílie) a v případě Evropy povede k ovládnutí Evropy islámem. Do této skupiny lze zařadit také rwandskou genocidu.
• Rozmanitost podobných etnik: Rozmanitost podobných etnik je méně problematická, než rozmanitost odlišných etnik. Zejména pokud se jedná o rozmanitost roztříštěnou, tak se nová populace většinou bez konfliktu začlení do původní populace a splyne s ní a pozmění pouze statistiku příjmení a kuchyni. Historickými příklady může být emigrace českých protestantů či hugenotů, polská a italská migrace do Francie na přelomu 19. a 20. století, vnitroevropská migrace od druhé světové války dodnes probíhající z východu na západ (např. Poláci v Německu, Ukrajinci v Česku) či migrace Němců, Irů, Čechů či Italů do USA. I taková migrace může být vysoce problematická, ale spíše ve specifických případech, pokud je míra velmi vysoká a původní národ velmi malý (Island, Malta), kdy může ohrozit existenci místního jazyka. Dnes již potomci Poláků, kteří přišli do Francie před 120 lety, nejsou Poláci. Němci v USA za druhé světové války nerozpoutali prohitlerovskou občanskou válku. Územní rozmanitost podobných etnik může přirozeně vést k válkám za nezávislost, což jsme v Evropě nedávno zažily např. v Irsku či Jugoslávii, a také způsobuje velmi konfliktní otázku jazykové politiky.
• Rozmanitost odlišných etnik/civilizačních okruhů: Zde se jedná o to, že jeden stát obývá větší počet lidí nejen z jiného etnika, ale ze zcela jiného civilizačního okruhu. Zatímco v případě rozmanitosti etnické většinou nedochází k třenicích, pokud je roztříštěná, tak v případě rozmanitosti civilizačních okruhů je soužití velmi složité a nemožné a k asimilaci nedochází z důvodu zcela odlišných společenských a hodnotových norem i odlišného fyzického vzhledu. Zatímco v případě etnické rozmanitosti jde většinou jen o jazyk či o odtržení menšinového území, zde jde o všechno, o způsob života a pohled na svět. Zatímco stát může dobře fungovat, když má imigrační menšinu podobného národa, tak nemůže fungovat, když má imigrační menšinu z jiného civilizačního okruhu. Soužití lidí z různých civilizačních okruhů vede k válkám a masakrům. Lidé z různých civilizačních okruhů nesdílí a nikdy nebudou sdílet společnou identitu. Mají zcela jiný pohled na základní otázky a přináší na území původní populace něco pro ni zcela nemyslitelného a neznámého a demokracie nemůže fungovat. Mají zcela jiné zvyklosti, mentalitu, vzorce rodinného a manželského systému a pohled na to, co je správné a co nikoli. Aktivnější a mladší skupina se snaží prosadit svou dominanci nad těmi ostatními. Toto je to, co se v současnosti děje v Evropě. Lidé z islámského, afrického a indického civilizačního okruhu osidlují území evropského civilizačního okruhu a neumí a nechtějí se začlenit do naší společnosti a dováží pro nás zcela cizí vzorce chování (právo šaríja, nucené sňatky, příbuzenské sňatky, segregace pohlaví, zahalování žen, klany, krevní msty, skupinové znásilnění, kasty, etnický a klanový klientelismus a snahy o přerozdělení majetku původních obytel). Obzvláště problematická je rozmanitost v případě islámu, jehož vyznavači chtějí všem vnutit své vzorce chování. Míra sňatků cizinců s původními obyvateli je nízká, a to zejména u muslimů (dokonce i u Turků v Německu jen 1%). U muslimů si výrazně častěji bere muslim bělošku, než naopak, přesně podle islámských pravidel, a jejich děti jsou takřka vždy vychovávány jako muslimové.

   

Rozmanité státy v praxi = válka

Rozmanitost, zejména když se jedná o odlišné civilizační okruhy, nebo i když jde jen o různá etnika, se svým souvislým územím a mladou populací, zpravidla vede k občanské válce. V Evropě sice ještě k plné válce nedošlo, ale je to již jen otázka času, kterou zřejmě odkládají obrovské sociální dávky, které muslimům a černochům jsou běloši svými systémy nuceni platit.

Analýzy o blížící se válce (některé však korektně nezmiňují skutečnou příčinu):

• Civil War Comes to the West
• Is civil war coming to the West?
• Is Civil War Coming to Europe?
• Civil War in France Coming?
• Is civil war coming for France? The Republic can’t escape colonialism
• France Civil War Risk Score & Political Unrest Forecast – 2025
• The Threat of Civil War in Europe
• Is Civil War Coming to Europe?
• Apparently, We Are Headed for Civil War
• Europe ‘On the Path to Civil War,’ Parliament Told
• Viewpoint with Andrew Brown: Is civil war coming to UK?
• Europe on brink of ‘civil war’ as Germany urges EU to punish 1 country
• Civil War Comes to the West, Part II: Strategic Realities
• ‘Once whispered, now discussed’: the rise of dubious claims of civil war in the UK
• Former British Army officer warns of future possibility of civil war in Europe
• Anger as ex-generals warn of ‘deadly civil war’ in France
• Emmanuel Macron says France at risk of civil war. Is it true?
• Britain is lurching towards civil war, and nobody knows how to stop it

Války jsou sociálními vědci rozděleny do čtyřech skupin:

• Velké války (10 000+ mrtvých ročně)
• Menší války (1 000+ mrtvých ročně)
• Konflikty (100 + mrtvých ročně)
• Střety (méně než 100 mrtvých ročně)
• Ač v odkazovaném článku na Wikipedii není válka s islamisty v západní Evropě (patrně z ideologických důvodů) uvedena, tak řada evropských zemí se jednoznačně nachází v kategorii střety, přičemž Francie za rok 2015 dokonce v kategorii konflikty. Ukázkou popírání zániku evropské civilizace v důsledku islámské imigrace je, že v seznamu válek na Wikipedii je uvedeno povstání v Paraguaji, které si za 20 let vyžádalo 166 mrtvých, zatímco islámský terorismus ve Francii, který si v tomto století vyžádal 280 životů (viz můj článek Podrobná analýza a statistiky islamizace Francie), tam uveden není.

Konkrétním událostem z upadajících evropských států bych se chtěl věnovat spíše v jiných článcích. Zde uvedu, jaké války probíhají v různých rozmanitých státech v Africe a Asii.

Konkrétní války

Teď se podíváme na to, jak bude vypadat i naše budoucnost vzhledem k již patrně neodvratné islamizaci západní Evropy v důsledku imigrace a porodnosti a skutečnosti, že nikým nevolený Evropský soud pro lidská práva a Soudní dvůr EU prakticky zakazují deportace džihádistů. Bohužel většina lidí si uvědomí, že v důsledku sluníčkářské politiky budou naši potomci znát jen válku, až bude příliš pozdě.

Libanon

Libanon obývají tři skupiny obyvatel: křesťané, sunnité a šiité. V letech 1975–1990 došlo k občanské válce. Volby zde probíhají na základě náboženských skupin, z nichž si každá volí své zástupce. Prezidentem je maronitský křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou sněmovny šiítský muslim. Drúzové žádnou významnou pozici nemají. Sice mluví stejným jazykem, ale islám a křesťanství jsou prostě odlišné. Stát nefunguje, protože jednotlivé skupiny se spolu prostě nedomluví a to ani na střídání času, takže jednu dobu měla každá náboženská skupina jiný čas. Jih je kontrolován šiitskou organizací Hizballáh, íránskou proxy, a stát s tím nic neudělá, protože šiité ve vládě by zásah vetovali. Obyvatelstvo je tak teritoriálně promíchané, že rozdělení dle náboženských hranic na samostatné státy není možné.

Barma

Barma existuje již od 11. století a podobné hranice jako dnes má od konce 18. století. Barmánci tvoří 68%, muslimové 4,3% (Rohingové, západní pobřeží) a zbytek tvoří další buddhistické národy žijící zejména v severovýchodní části země. Zatímco za britské nadvlády měly nebarmánské národy značnou nezávislost, od nezávislosti v roce 1948 se Barma snaží získat kontrolu nad jejich územím, což se vládě dlouhodobě nedaří. V Barmě probíhá válka mezi Barmánci a menšinami prakticky nepřetržitě od roku 1948. Konflikt se ještě zintenzivnil pučem 25. března 2021, kdy vedle etnického boje za nezávislost začala také válka mezi pučisty a příznivci předchozí vlády, přičemž jednotlivé etnické a regionální armády stojí buď na straně původní vlády či jsou neutrální a jedná se o defacto nezávislé země.

Etiopie

Etiopie existuje od 11. (Zagwe)/13. (Šalomounovci) století, kdy se nacházela v severní a střední části současné Etiopie (Amharové a Tigrajci), načež došlo ke ztrátě jižního území při expanzi Oromů. V 2. polovině 19. století Etiopie ovládla celé území dnešní Etiopie, čímž se pod nadvládu křesťanského státu dostaly miliony muslimů. Historické jádro patří k etiopské orientální církvi tewehedo, východní a střední území obývají muslimové a jihozápadní pohané, z nichž někteří v poslední době přijali protestantismus. Většina území je islámská, ale křesťanů je více, jelikož křesťanské oblasti jsou husteji zalidněné. I bez náboženství mají jednotlivá etiopská etnika silnou národní identitu a některá jsou částečně islámská a částečně křesťanská (Oromové, Tigrajci).

Totální válka: 1974–1991, přes půl milionu mrtvých

Somálská povstání: 1963-1970, 1977-1978, 1982, 1995-2008

Tigrajské povstání: 2020-2022 (stovky tisíc mrtvých), Tigrajsko se chtělo odtrhnout z národnostních důvodů (v Etiopii mají jednotlivá etnika silnou národní identitu pro svou skupinu, část Tigrajců jsou křesťané a část muslimové), skončilo příměřím. V tigrajské válce proběhla řada masakrů na etnickém základě. Např. ve dnech 9.–10. listopadu 2020 Tigrajci zavraždili kolem tisíce amharských civilistů ve vesnici Mai Kadra či eritrejská armáda bojující na straně etiopské vlády zavraždila v Aksúmu na počátku prosince 2020 přibližně 500 tigrajských civilistů.

Amharské povstání: 2023-?, vede organizace Fano, nižší intenzita než předchozí tigrajské povstání. Je historickým paradoxem, že právě Amharové Etiopii vytvořili a vládli v ní jako císaři 700 let, ale teď jejich část bojuje za odtržení Amharska.

Středoafrická republika: Narozdíl od Etiopie nemá žádnou předkoloniální tradici. Žije zde řada etnických skupin. Z hlediska náboženství tvoří 73.2% křesťanství, 13.9% islám a 12.0% pohanství. Od roku 2012 zde probíhá nepřetržitá občanská válka. Po většinu války vláda držela kontrolu jen nad oblastí obývanou etnikem Gbaja, ale v posledních letech dobyla území některých dalších etnik. Jde o čistě etnickou válku na základě etnických hranic.

Demokratická republika Kongo

Obrovský pohansko-křesťanský umělý stát obývaný 250 etnickými skupinami. Kongo má dvě hustě zalidněná centra. Jednak dolní tok Konga s hlavním městem Kinshasa, odkud je země ovládána, a druhak Kivu na východě země u jezer. Mezi těmito oblastmi neexistuje pořádně dopravní spojení, a tak vláda dlouhodobě není schopna plně kontrolovat Kivu, jehož obyvatelé přirozeně nemají kulturní ani ekonomický zájem být ovládani z 1 500 km vzdálené Kinshasy, když za jezerem jsou bohatší a kulturně podobnější země. Kongo se od nezávislosti nachází v permanentní válce tím, že se vláda marně snaží získat kontrolu nad východní částí země a občas někdo z východní části země vezme armádu, dobyje Kinshasu a pak se proti němu jeho původní území zase vzbouří. Mnohonásobně větší, ale homogennější, Rwanda dokáže skrze spřízněné ozbrojené skupiny (např. M23) ovládat oblast Kivu, což se ukázalo zejména v lednu 2025, kdy skupina M23 dobyla město Goma s cca 700 000 obyvateli. Celostátní obrovské občanské války, v nichž okolní, i mnohem menší státy, dosazovaly spřátelené skupiny, proběhly v letech 1996–1997 a 1998–2003. Na přelomu let 2002 a 2003 v oblasti Ituri u hranic s Ugandou spáchaly ozbrojené skupiny s opravdu přiléhavými názvy Hnutí pro osvobození Konga a Shromáždění pro konžskou demokracii genocidu pygmejského kmene Mbuti. Tyto skupiny zavraždily mezi 60 000 až 70 000 Pygmeji, tedy 40% pygmejské populace na východě Konga.

Nigérie

Opět stát bez historické návaznosti. Existuje zde 389 jazyků, přičemž u větších etnických skupin (Igbové, Jorubové, Hausové) existuje celkem silná národní (etnická) identita. Jih Nigérie je křesťanský, většinově gramotný a s těžbou a základy průmyslu, zatímco sever je islámský, většinově negramotný, extrémně chudý a život se zde od středověku moc nezměnil. Sever má výrazně vyšší plodnost než jih. Jedná se o federaci a v severních státech platí přísně právo šaríja i v trestním právu. Centrální vláda a armáda příliš nefunguje, protože její křesťanští a islámští členové mají jiné zájmy a muslimové znemožňují zásahy proti džihádistům. Džihádisté z Boko Haram, patřící k etnikům Hausů a Fulanů, terorizují sever Nigérie a vyvražďují křesťany a stát s tím není schopen nic udělat. Kromě náboženství jde i o typickou sahelskou válku o půdu mezi pastevci (muslimové, zejména Fulané) a usedlými zemědělci (křesťané, ale i někteří Hausové). Vzhledem k výrazně vyšší plodnosti muslimů v budoucnu hrozí, že severní pastevečtí muslimové dobyjou celou zemi a vyhladí křesťany.

1967-1970: Povstání Igbů, republika Biafra, nejkrvavější africká válka vůbec, miliony mrtvých

2003-?: Konflikt v deltě Nigeru, méně intenzivní povstání Igbů

2009-?: Povstání Boko Haram, džihádisté, před pár lety ovládali severovýchod země, brutální masakry desítek tisíc křesťanů.

Jemen

Sice celý arabský, ale nábožensky rozmanitý, hustě zalidněný severozápad obývají šíitští Hútiové, zatímco zbytek země sunnité. Hútijská oblast se narozdíl od té sunnitské nikdy nenacházela pod ani částečnou britskou kontrolou. Krvavá válka zde probíhá od roku 2014. Obě válčící strany mají za spojence velkou zemi své konfese (Írán vs. Saúdská Arábie). Kromě toho mezi sunnity došlo k řadě vnitřních konfliktů o moc a válce mezi umírněnějšími a džihádisty. Válka si vyžádala přes 300 000 obětí a hladomory

Sýrie

Většinu země obývají Arabové, ale severovýchod Kurdové. Většina arabsky hovořících jsou sunnité, ale na západě země žijí také Alávité, křesťané, šiité a Drúzové. Vládnoucí alávitská prezidentská dynastie Asadů se opírala o ne-sunnity. Povstalci, včetně tzv. umírněné opozici, byli v realitě džihádisti. V prosinci 2024 džihádisti ovládli celou zemi a střídavě masakrují všechny ne-sunnity, přičemž pouze na Drúzy si netroufnou, protože jsou pod vzdušnou ochranou Izraele. Právě jen v oblasti Latákie, kde žijí Alávité, mezi které patří Asadové, nedošlo po celou dobu Asadovy vlády k žádnému povstání.

Někteří Kurdové jsou Jezídové, přičemž Islámský stát v sousedním Iráku letech 2014 až 2017 spáchal jejich genocidu a přeživší ženy prodal do sexuálního otroctví. Jen díky tomu, že většina Jezídů uprchla na horu Sindžár a pešmerga s mezinárodní pomocí ji uchránila, se většině jezídů podařilo přežít. V samotném městě Sindžár a v okolí džihádisté zavraždili 5 000 jezídů, kteří nestihli urchnout na stejnojmennou horu.

Rwanda

Stará monarchie, která se dodnes nachází přibližně v předkoloniálních hranicích. Čistě negroidní Hutuové tvoří cca 85% populace a za monarchie se jednalo o rolníky, zatímco částě etiopoidní a inteligentnější Tutsiové představovali vládnoucí vrstvu. I přes odlišný původ byly obě skupiny křesťanské a mluvily rwandsky. V roce 1962 se dostali k moci Hutuové a v roce 1994 zavraždili 662 000 Tutsiů, 10 000 příslušníků pygmejského kmene Twa a 30 000 Hutuů, kteří se odmítli účastnit genocidy. Po svržení genocidního režimu se dostal k moci tutsijský prezident Kagame, který vládne schopně a tvrdou rukou, slova Hutu a Tutsi se nesmí ani vyslovit a všichni zdraví lidé musí jeden den v týdnu uklízet odpadky (trojuhelník rozmanitost-svoboda-stabilita) a země bohatne a je schopna skrze spojené milice ovládat východ mnohem většího Konga.

Mali

Islámská země, úrodný jih obývají černoši, zatímco vyprahlý sever světlejší a nábožensky striktnější kočovní Berbeři a Fulané. Vzhledem k hustotě zalidnění jsou černoši ve většině a Berbeři nechtějí být, a defacto ani nejsou, pod jejich vládou. Již od 2012 se sever a východ země nachází mimo vládní kontrolu i přes dříve francouzskou a od roku 2021 ruskou pomoc vládě. Severovýchod země ovládají berberští nacionalisté, severozápad džihádistické skupiny a východ dokonce Islámský stát.

Súdán

Spolu s ruskou invazí na Ukrajinu je občanská válka v Súdánu největší právě probíhající válkou. Většinu obyvatel Súdánu tvoří Arabové, z nichž někteří jsou na arabské poměry tmaví. Afroasijskou menšinou na pobřeží Rudého moře jsou Bedžové. V oblasti dolního povodí Nilu žijí vedle sebe Arabové a nilotští Núbijci. V oblastech Dáfrúr, jižní Kordofán, Modrý Nil a Bílý Nil na jihozápadě země se střetávají pastevečtí Baggárští Arabové a usedlí zemědělští Niloti (velmi černí a vysocí lidé). Pastevečtí Baggárští Arabové a usedlí Niloti jsou již desítky let v permanentní válce v níž mají Arabové navrch a pravidělně páchají genocidy Nilotů. Různé války v Súdánu probíhají již od jeho nezávislosti (velké války v letech 1955–1972, 1983–2005 a válka v Dárfúru v letech 2003 až 2020). Při genocidě v letech 2003–2008 převážně místní Arabové zavraždili s tichým souhlasem diktátora Bašíra 300 000 Nilotů. Jedná se o součást tisíce let trvající války pastevců a zemědělců o půdu, na které zemědělci chtějí pěstovat plodiny a pastevci pást svá stáda.

Současná válka vypukla 15. dubna 2023 kvůli sporu o moc mezi pučisty z roku 2021. Základními válčícími stranami jsou: Síly rychlé podpory (zejména pastevečtí Baggárští Arabové, ovládají západní část země a páchají genocidu Nilotů) a Súdánská armáda (ovládající jádro země kolem toku Nilu, zejména usedlí zemědělští Arabové od Nilu a její vedení je součástí globální džihádistické sítě Muslimské bratrstvo). V Dárfúru existují různé nilotské skupiny, které se brání před genocidou páchanou Silami rychlé podpory, např. skupina al-Nur, kteří jsou podle principu nepřítel mého nepřítele je můj přítel spojenci Súdánské armády, v jejímž vedení však také stojí pachatelé genocidy z nultých let. Baggárští Arabové však nežijí jen v Dárfúru, ale v celém pásu jižní Sahary v Čadu a východní Nigérii. V Silách rychlé podpory nebojují jen Baggárové ze Súdánu, ale také mnoho baggárských klanů ze sousedního Čadu (etnicita je mnohem víc než státní příslušnost), kterým vedení Sil Rychlé podpory slíbilo zisk půdy po vyvražděných Nilotech a pozice ve vládě v Chartúmu po jeho případném dobytí. Síly rychlé podpory dobyly 26. října 2025 nilotské město Fašír a zavraždily 60 000 obyvatel Fašíru. Ve válce pastevců a zemědělců se toho moc nezměnilo. I dnes v Súdánu Síly rychlé podpory provádí rychlé údery do nitra Súdánské armády a rychle dobývají úrodné oblasti, zatímco všude kolem vládne súdánská armáda, podobně jako to již tisíce let dělají pastevci na koních, akorát dnes mají auta. Dobytí města a vyvraždění jeho 60 000 obyvatel je realita rozmanitosti, kterou nikým nevolené elity z Bruselu a soudů chystají pro naše děti tím, že vládám zakazují bránit hranice a deportovat dobyvatele.

Sikkim v Himálaji jako příklad výměny populace bez vojenského dobytí

Na závěr bych chtěl popsat historii Sikkimu, malého a dnes poměrně bohatého himálajského indického státečku mezi Nepálem a Bhútánem. Jedná se o místo, kde již bez předchozího vojenského dobytí došlo k národnostní výměně ve stylu současné Evropy. V letech 1642 až 1975 se jednalo o buddhistický vadžrajánový stát se spíše mongoloidním (žlutým) obyvatelstvem etnik Bhúti a Lepča pod vládou dynastie Namgjalů s panovnickým titulem čogjal. Poté, co v polovině 19. století Britové pomohli Sikkimu uhájit si nezávislost proti expandujícímu Nepálu, zde britští inženýři budovali dopravní síť, kde zaměstnávali hinduistické nepálské dělníky, kteří se zde začali usazovat na trvalo a začali pěstovat plodiny modernějšími technikami a za nimi přicházeli další Nepálci z jejich klanů. Již na přelomu 19. a 20. století tvořili Nepálci většinu populace. Jelikož peníze z daní od nepálských dělníků a zemědělců putovaly do kapes čogjalské rodiny, tak panovníci tolerovali přítomnost Nepálců, ale nepřipustili je k politické moci a omezovali jim možnosti držby půdy. Mnozí nepálští imigranti začali pod záminkou rovnosti a demokracie usilovat o zrušení buddhistického systému. Na počátku 70. let došlo mezi Nepálci a Sikkimci k válečnému konfliktu, který vedl v roce 1975 k referendu, v němž se převážně již nepálská populace Sikkimu vyslovila pro zrušení Sikkimu a jeho připojení k Indii. Podle sčítání lidu z roku 2011 tvoří mluvčí sikkimských jazyků již jen kolem 25% populace a buddhisté 27,39% populace. Vzhledem k připojení k Indii zde nedošlo ke genocidě ani masovému vraždění nahrazených buddhistů, avšak osud nahrazených bělochů bude v islamizované Evropě, obávám se, horší.

Autor článku je autorem stránek zanikevropy.substack.com

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč

Celkem za měsíc: ... 5 700,00 Kč

Vybráno 12.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Tak Vítka nám poslanci nezvolili, ale koho pak místo něj nominovali? - 2.4.2026
• Rozmanitost v praxi: Války, rozpadlé státy a genocidy - 2.4.2026
• Většina mainstreamu kope za konkrétní politické síly. Vedoucí úlohu KSČ nahradil Brusel - 2.4.2026

(3 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...