
Pronajatí „aktivní euroobčané“
LUBOMÍR VYLÍČIL
Bruselský skandál s placenými neziskovkami dál utěšeně bobtná a rozrůstá se. Začalo to loni zjištěním, že fanatický prosazovatel Green dealu, Franz Timmermans, si platil neziskovou klaku 185 ekologických organizací, k nejrůznějším formám prosazování zelené agendy. Po nátlaku nejsilnější, bruslelské euro-frakce, Lidovců, se nakonec Europarlament rozhoupal k vyšetřování. A to, co vyplavalo, bere dech.
Pod lavinou důkazů byla i samotná Eurokomise nakonec donucena přiznat, že ve financovaných programech nevládních organizací docházelo k „nevhodné lobbistické činnosti“. Což je podobný eufemismus, jako kdyby někdo popsal hororovou scénu, při níž dopravní letadlo dopadne na plně obsazený fotbalový stadion, jako „nešťastný incident v letecké dopravě“… Ve zmíněné bruselské cause šlo totiž o miliardový program „LIFE“ ( 5,4 miliardy eur), který je určen na podporu ekologických projektů a klimatických opatření. Ovšem platily se z něho i organizace, které tyto prostředky použily k mobilizaci proti konzervativním politikům a kritickým hlasům.
Jak to funguje? To nedávno pěkně a výstižně popsal maďarský publicista Thomas Fazi ve své práci The EU’s propaganda machine: How the EU funds NGOs to promote itself. Rozebírá tu tři proudy unijního „neziskového“ působení na veřejnost: nastolování agendy, tlak na její realizaci a potlačování odporu vůči ní. Stručně řečeno, pomocí nejrůznějších „občanských sdružení“ a „aktivistů“ se vytváří umělá poptávka po politice, kterou hodlá Brusel Evropě vnutit. Jako že ji lidi chtějí. Bez ohledu na to, co si o dané ideologii a politice myslí občanstvo. Úkolem další sorty placených „unijních bojovníků“ je pak zesměšňování opozice a přísná cenzura jejích názorů. Poslední skupina pak má za úkol spektakulární diskreditaci opozičních osobností a skupin, pokud jejich názory přece jen prorazí do veřejného prostoru.
Pár příkladů? Tak třeba, namátkou programy: RevivEU“ – zaměřený na boj proti euroskeptickým narativům. Rozpočet: 645 000 EUR (2023-2024). – „Blue4EU“ zaměřený na zapojení mladých lidí „do angažovanosti pro evropskou budoucnost“. Rozpočet: 375 300 EUR (2024-2026), „EU TURN 2025″ zaměřený na „odnárodnění evropské angažovanosti“, Rozpočet: 415 000 EUR (2025). Přátelé Nadace Roberta Schumana a Evropské centrum Roberta Schumana obdržely téměř 8 milionů eur (2014-2025), včetně prostředků na potírání „euroskeptické mytologie“. Centrum pro evropskou politiku obdrželo v uplynulém desetiletí téměř 5,5 milionu eur a podílelo se na projektech EU v hodnotě téměř 30 milionů eur“, pobočky neziskové organizace Freedom House obdržely 270 000 eur na projekt s názvem „Kdo a jak: boj proti dezinformacím, které odstrkují občany od evropského projektu“…. Seznam je několikastránkový. Ale pro ilustraci asi stačí.
Jak se to dělá v praxi? Nejjednodušší je zmíněné „nastolování agendy“. To se prostě skupinkám placených ekoaktivistů a jiných škůdců oznámí, co se má teď v EU prosazovat. A oni to začnou okamžitě chtít a požadovat. Svým, řekněme specifickým způsobem. Třeba, pro příklad, třicítku ve městech. Plošně. V rámci boje proti automobilu, jakožto symbolu svobody a nekontrolovaného pohybu plebsu. Začnou blokády, demonstrace… no znáte to. A přes odpor drtivé většiny pruzené společnosti, přes nenávist řidičů, zamrzlých v kolonách, jsou média na jejich straně, a tisícinásobně zvětší a rozmáznou dosah 3 pošuků na silnici do „celonárodního hnutí mládeže“. Opentlí to řečmi o bezpečnosti (podle dodaných not)… A pak už stačí jeden spřízněný, liberální Hřib na radnici.
Podobné je to s potlačováním nevhodných názorů. Jak to funguje na sítích, asi tušíte. Bezejmenné, organizované partičky, které mají zjevně dost prostředků i času, ve dne i v noci houfně nahlašují a nahlašují… Podivuhodně dobře znají algoritmy a jednají koordinovaně. A když to nestačí, nastoupí vyšší level. Facktcheckeři. Profesionální „uváděči věcí na pravou míru“. Postup je jednoduchý. Stačí si založit zapsaný spolek se zvučným názvem. Třeba „Evropské sdružení investigativních novinářů“, nebo „Einsteinova katedra kritické vědy“ (názvy jsou vymyšleny). No a pak hurá dodávat munici médiím, dehonestujícím politika či prostého občana s nevhodnými názory, který přes všechny překážky, přece jen prorazil do širšího povědomí veřejnosti.
Mainstream používá těchto „expertů“ jak klacku, kterým znevěrohodňuje nežádoucí informace a bije po hlavách jejich hlasatele. Určitě to znáte: „vědci z institutu XY se shodují“, „investigativní novináři už dávno vyvrátili“, „všichni oslovení experti jsou za jedno“…. Co na tom, že citované instituty a mezinárodní organizace jsou mikropartičkami, tvořenými jedním placeným propagandistou a třemi aktivními hlupáky kolem něj.
Ještě vyšší školou diskreditace ideologie nebo politika, je hra, zvaná ping pong. Hraje se na principu dvou protilehlých zrcadel. Místní neziskovka uspořádá demonstraci proti Bruselem neoblíbenému politikovi. Je lhostejné, kolik se jí zúčastní lidí a jak dlouho potrvá. Tuzemské, spřátelené médium, je dokáže nafotit tak, aby to vypadalo na rozhořčený dav. Organizátor v pozadí pak hodí hlášku médiu v zahraničí (které patří do stejné ideové stáje) a pošle fotky s vyzněním článku. Následně vyjde v zahraničním médiu rozsáhlý článek o tom, jaký je zmíněný politik ničema, co vše spáchal a jak ho „všichni“ v jeho zemi odsuzují. Vzápětí reagují média v politikově zemi (dychtivě čekající na signál). Že se už i u sousedů píše, jaký je to zlosyn. Pak je zase řada na parťákovi z ciziny… Takovýto ping pong může trvat týdny a dokáže udržet marginální téma v médiích po neuvěřitelně dlouhou dobu. Navíc zanechá ve spoustě běžných, nekritických konzumentů pachuť, že na tom chlapovi je fakt něco falešného.
Metod je spousta, placených vykonavatelů ještě více. Ale základní otázka stojí takto: co má tenhle systém společného s demokracií? Je skutečně tou evropskou „vládou lidu“ situace, když si nikým nevolená Eurokomise platí nevolené a občanstvem neovlivnitelné orgány k prosazování své agendy, k cenzuře opozice a k nátlakovým akcím? Stav, kdy tahle miliardami eur slepená zeď médií, aktivistů, udavačů a „ovlivňovatelů“ téměř hermeticky oddělila názory, postoje a potřeby drtivé většiny běžného obyvatelstva od oficiální politiky, prosazované Bruselem?
Dostali jsme se na osudovou křižovatku. Všechny cesty, které se nám rýsují, vedou k plnokrevnému eurofašismu. Se vším všudy. Naši situaci už nemůžeme změnit volbou nějakých „lepších“ politiků. Kteří budou hodní, poctiví a tak… Jediným smysluplným řešením je změna režimu. Radikální. Podobná té, kterou třeba na konferenci hnutí Stačilo (východiska a vůle ke změně režimu) představil bývalý diplomat, profesor Petr Drulák. Alternativami jsou jen ekonomicko-společenský náraz do zdi, nebo velká, evropská válka.
Byj jsem přítomen několka údajně i skutečně protivládních protestu..
Každá z nich měla své pořadatele,svéle vůdce,své téma. svoji režiji své hosty,
Jediné co snad každá z nich měly společné byly hloučky uječenců z anglicky psanými transpatenty vydávající skřeky v neznámé řeči při vystoupení pro nás zajímavých lidí.
Docela mě mrzelo že tuto opozici tvořili hlavně mladí, normálně a dobře působící I oblečení lidé
Pak jsem se dozvěděl že jde o študáky takto si vylepšující příjem a úroveň.
Demonstrant dostal po skončení akce keš 200 kč a poukázku do Mac Donalda v téže hovnotě,transparentonoš 500 * 500KČ.
Navíc ten andrenalín kámo,copak to neznáš ?
i
A nebo, pane Vylicile, Czexit. Se vsemi tresty a naschvaly, ale dlouhodobe to nejlepsi reseni. Odmitam volit strany, napr. Babisovu, ktere ten Czexit nemaji v programu. Setkal jsem se osobne s Okamurou a fandim mu jeste vic nez pred tim.
více moravských hřibů do měst !
Franz Timmermans je dle rysu obliceje zid. puvodu.
Posledni dobou jsou to snad vsichni, o kom se mluvi.
Na jeho profilu wiki je fotka, kde je na jednani s Putinem a dalsimi (z r. 2013).*
Take pracoval pro tajne sluzby (AIVD). Je clenem Evropske strany socialistu (PES).
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Frans_Timmermans
– sekce (Early life and education) foto ze setkani.