Proč se Václav Moravec či Nora Fridrichová stále obávají zveřejnění svých platů?

Samotná existence České televize je společensky zcela zásadní a potřebná. Slouží k plnění kulturních, společenských a sociálních potřeb společnosti. Média veřejné služby, jak uvádí samo Ministerstvo kultury, jsou ve vyspělých zemích považována za součást moderní společnosti. Jako problém vnímám financování České televize, které je zcela neprůhledné. Tady bych zmínila, proč se třeba moderátoři jako Václav Moravec či Nora Fridrichová stále obávají zveřejnění svých platů a Česká televize je tají. Proč, když jsou placeni z veřejných prostředků? Jsou snad více jak my, ústavní činitelé, jejichž platy jsou veřejné? Nebo vy snad souhlasíte se slovy generálního ředitele, že společnost není připravena na zveřejnění platů prominentních zaměstnanců? Nemá snad 3,5 milionu koncesionářů právo vědět, kam putuje více jak sedm miliard, které jsou vybrány na poplatcích?

Styl zpravodajství bývá neobjektivní a podjatý. I přesto je někteří z vás pořád hájí. Cílem veřejnoprávní televize má být poskytování objektivních informací, aspoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a jejich nestranné a vyváženého přístupu (?) ve všech možných otázkách řešených v kontextu lidského života.

Paradoxně největší handicap České televize se dlouhodobě nalézá v oblasti publicistiky a zpravodajství. Tím pravým viníkem je zodpovědný a také velice nadstandardně honorovaný vrcholný management, který se vymkl kontrole. Své zkušenosti s objektivitou vysílání veřejnoprávní televize zveřejnila například také Aliance pro rodinu. Cituji: V listopadu 2020 jsme podali stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání i Radě České televize ohledně neobjektivity České televize v informování o dvou zákonech, které leží v Poslanecké sněmovně. Jeden chce uzákonit homosexuální sňatky a druhý naopak požaduje ústavní ochranu manželství jako svazku muže a ženy. Na podporu obou návrhů vznikly petice. Obě měly na podzim 2018 veřejné slyšení v Poslanecké sněmovně a tomu se věnoval jeden celý pořad 90. Tehdy se obě petice sbíraly pouze papírovou formou a obě měly desítky tisíc podpisů. Petice za ústavní definici manželství začínala později, proto v té době měla o několik tisíc podpisů méně. Brzy se jí ale podařilo překonat hranici 100 000 podpisů a k tomu jsme jako organizátoři udělali tiskovou konferenci.

Česká televize tam poslala přenosový vůz, prý do živého vysílání, které se nakonec neuskutečnilo. Důvody sděleny nebyly. Dodnes aliance neví, jestli vůbec někde v České televizi zazněla nějaká zmínka o tom, že tato petice překročila statisícovou hranici v papírových podpisech, o kterých je velmi dobře známo, že mají větší hodnotu než ty internetové. Tam se totiž nedá ověřit, zda jeden člověk disponuje libovolným počtem mailů, které jsou pak brány jako podpisy více osob. O hnutí za uzákonění homosexuálních svateb se pak v České televizi při různých vhodných příležitostech vždy někdo zmínil. Na rozdíl od úsilí ústavně ochránit manželství. V listopadu 2020 ale reportáž v Událostech v regionech přinesla natolik jednostrannou a k podpisu petice nepřímo vyzývající vsuvku, že jsme podali stížnost na neobjektivitu v tomto ohledu. Česká televize dle zákona nesmí zvýhodňovat jednu skupinu obyvatel proti jiné, což se v tomto případě stalo úplně bezostyšně.

Jsme proto velmi rádi, že nám v tomto dala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za pravdu. Zároveň jsme podali další velmi podobnou stížnost. Česká televize k naší lítosti, protože jinak službu veřejnoprávní média respektujeme a vážíme si jí, znovu zařadila, tentokrát do hlavních zpráv 14. března 2021 v 19 hodin reportáž o homosexuálních sňatcích, kde zmiňovala opět pouze jednu petici. A hlavní zdrojem pro tuto reportáž byla znovu jen jedna lobbistická skupina.

Na tuto reportáž jsme také od mnohých našich příznivců dostali upozornění, za které jsme velmi vděční, protože i to nám dává motivaci pokračovat v našem úsilí. Své zkušenosti má i Český svaz bojovníků za svobodu. Předsedkyně tohoto spolku Jana Bobošíková a starostka Lidic Veronika Kellerová odeslaly 7. 8. 2019 k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost na porušení vyváženosti a objektivity vysílání České televize ze dne 10. 6. 2019 a žádost o sjednání nápravy. Česká televize v den 77. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty odvysílala v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž v podvečer tragédie.

Tato reportáž obviňuje zesnulou lidickou občanku Alžbětu Doležalovou z údajného udavačství a Lidické občany ze záměrného zapomnění na tento prokázaný čin. Stížnost poukazuje na porušení zásady vyváženosti a objektivity celodenního vysílání České televize. Domnělé udavačství paní Doležalové bylo opakovaně zpochybněno řadou historiků, včetně archiváře Archivu hlavního města Prahy Vojtěcha Šustka, badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Čvančary či vedoucího oddělení využívání a evidence národního archivního dědictví státního oblastního archivu v Praze Martina Sováka. Historik Vojtěch Kyncl, který v reportáži svůj výklad historie představil, navíc archivní zápis o zatknutí Štěpánky Mikešové prokazatelně neobjevil jako první. Tento zápis byl znám nejpozději od roku 2002, například historiku Eduardu Stehlíkovi či Jaroslavu Čvančarovi. Zápis Památníku četnické stanice Buštěhrad dále není právně relevantní a je historicky považován za zpochybněný a nevěrohodný České televizi byly tyto údaje a tyto pochybnosti známy. Přesto je autoři v rámci pořadu neuvedli a přispěli tak v den výročí tragédie k relativizaci německého nacistického zločinu.

Stížnost proto vyzývala Českou televizi buď ke korigování uvedených tvrzení a následně omluvě nebo k jednoznačnému a nezvratnému prokázání viny lidické ženy paní Doležalové na základě několika věrohodných a právně relevantních zdrojů v souladu se zásadami archivního bádání.

Ale také řada politiků v minulosti vyjádřila své výhrady k objektivitě České televize. Byl jím například prezident České republiky Miloš Zeman, který, cituji, řekl: Veřejnoprávní televize není objektivní, je jednostranná, je do značné míry ovlivňována TOP 09, a já to pokládám za neplnění veřejné služby a za neplnění příslušných zákonů, které se k veřejné službě vztahují. Jan Veleba, bývalý senátor: Česká televize už dávno neplní svoji funkci, která ji vyplývá ze zákona. Jaroslav Zeman z ODS: Nejsem si jist, že Českou televizi někdo někdy změní. Ondřej Benešík z KDU-ČSL: Osobně mám k práci některých pracovníků České televize výhrady. Martin Kolovratník z ANO: Nelze vnímat sílící kritiku České televize od mediálních kritiků i od široké veřejnosti. Pro Radu velké téma k diskusi. Pro sněmovní mediální výbor klást přísné otázky a hledat řešení. Jana Černochová z ODS: Vysílání České televize během tzv. volební noci jsem nesledovala celé. Obecně mám však ze zpravodajství kolem posledních voleb v Americe, a to nejen u České televize, pocit, že komentátoři, reportéři i analytici se velmi často vyjadřovali spíše než objektivně v souladu se svým přáním a nadějí, že Trump to nakonec nezvládne. Jak vidíte, že už i nyní je to s objektivitou České televizi někdy na štíru.

Sněmovní tisk, který dnes vláda pětikoalice předkládá, navrhuje, aby část členů Rad České televize a Českého rozhlasu měl nově volit senát, a to třetinu. Zvýšit se má také minimální počet hlasů potřebný pro zvolení nebo odvolání generálních ředitelů obou veřejnoprávních médií. Nový zákon by měl zúžit pro prostor pro navrhování kandidátů, do čehož už by se nemohly zapojovat běžně malé občanské spolky, ale jen ty velké s celostátní působností. Radní tak budou vybírat de facto jen velké neziskovky, které kontakt s běžnými občany mají minimální. A to vše s jediným cílem, aby vláda pětikoalice měla naprostou kontrolu nad veřejnoprávními médii.

Kdo a proč usiluje o změnu systému volby do kontrolních orgánů veřejnoprávních médií, k tomu se vyjádřila pro Parlamentní listy mediální analytička Irena Ryšánková, která mluví o hrozící normalizaci v České televizi a Českém rozhlase, která je vydávána za demokratizaci a podezřele zrychleně protlačována v Parlamentu.

V případě změny zákona by si vládní koalice do rady České televize a Českého rozhlasu mohla dosadit kompletně sobě nakloněné kandidáty, a v kuloárech už se prý začíná mluvit o novém generálním řediteli České televize. Podle mediální analytičky Ryšánkové není vůbec nutné změnu volby přijmout. Neřeší to, co by řešit měla. Ano, je nutná úprava zákonů, která se týká médií veřejné služby, je potřeba vyřešit klesající faktickou hodnotu koncesionářských poplatků, které jsou od roku 2008 stejné bez ohledu na inflaci od té doby a na vzrůstající úkoly veřejné služby. Je potřeba vyřešit vratku DPH z poplatků obou médií veřejné služby. Dnes jsou tato média trestána za to, že jejich cílem není zisk, ale služba.

A také si musíme uvědomit, že v současnosti si z poplatků ještě ukousne tři koruny, možná nyní víc, Česká pošta za platbu SIPO. To jen za doručení poplatků Českému rozhlasu 130 milionů a za přeposlání České televizi dalších 300 milionů. To je skrytá dotace státním podnikům, která odporuje pravidlům Evropské unie.

Tak samotné nové vymezení těch, kdo smí kandidovat na funkci radního, je cenzurně diskriminující a myslí si mediální analytička Ryšánková, že by bylo zajímavé zjistit, jak rozhodne Ústavní soud. Požadavek na to, aby sdružení, která mohou předkládat kandidáty, existovala více jak deset let, je nesmyslné. Změnou má být i to, že část radních by příště volili i senátoři. Přitom to dosud byla doména Poslanecké sněmovny. Nebude to demokratičtější, myslí si mediální analytička Ryšánková, bohužel Senát se neukazuje ani tak jako pojistka demokracie, ale spíš jako nátlaková komora, která má tendenci čeřit vody.

Upřímně nemám pocit, že by v době, kdy Senát neexistoval, byl tento stát méně demokratický. Mandát prezidenta je 2,5 milionu občanů, mandát poslance je průměrně 50 tisíc občanů, ale senátora může teoreticky zvolit jen několik set občanů. Demokratičtější způsoby voleb do veřejnoprávních rad si nicméně prý představit umí. Například původní stranický systém osobně, takhle se přece volí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Dovede si představit procentuální kvóty pro opozici. V době, kdy je sněmovna a senát ve stejných politických barvách, o žádnou demokratizaci nejde, natož o stabilizaci, o níž zapáleně hovoří poradce premiéra Michal Klíma, který zákon prosazuje. Ta média nejsou v rozvalu, televizní krize už byla, když byl výkonným ředitelem vydavatelství Economia. Pokud tedy nejde spíše o normalizaci.

No a kdo, proč tuto změnu vlastně nejvíce prosazuje? Nejvíc tuto změnu prosazuje poradce premiéra pro média a dezinformace Michal Klíma a Fond nezávislé žurnalistiky několika multimilionářů, kde Klíma předtím působil. Ten to evidentně bere jako demonstraci své vlastní možná budoucí moci. K ohrožení nezávislosti médií veřejné služby by došlo právě přijetím tohoto zákona šitého horkou jehlou.

Podle mediální analytičky Ireny Ryšánkové hrozí absence skutečné kontroly veřejnoprávních médií. V radách mají být zastoupeny různé názorové proudy, nikoliv jen jeden vládou, případně Nejvyšším státním zastupitelstvím formulovaný proud, tedy i názorové proudy vládě nepohodlné, tedy i názorové proudy, které jsou politickou opozicí. Pokud budou do Rady zvoleni lidé jednoho povoleného názoru, pak je funkci rady paralyzována, protože není schopna hlasováním rozhodnout o vyváženosti. Televize se rychle stane služkou a zůstane jí pak dlouho.

Případná případná budoucí jednobarevná Rada České televize bude vybírat i nového šéfa televize, takže reálně hrozí, že si jednobarevní radní zvolí sobě milého ředitele, a tím reálně ohrozí veřejnou službu. Analytička Ryšánková pak dodává, že stávající vládní koalice v minulém období často vyvolávala silné bouře, že chce Babišova vláda Českou televizi ovládnout, protože poslanci do její Rady zvolili lidi, s nimiž strany jako TOP 09, STAN či Lidovci nesouhlasily. Přitom šlo pouze o doplnění rad, nyní by si vláda vybrala rady celé. Média to ale prakticky v masové míře nezajímá.

Dámy a pánové, pokud tuto novelu zákona dovolíme zpolitizováním veřejných médií, opravdová demokracie a svoboda slova, ne ta pseudodemokracie, co tady prosazuje vládnoucí pětikoalice, se přemění v nesvobodu slova a totalitu, kde budou neziskové organizace a současná politická garnitura rozhodovat o tom, kdo bude moci v České televizi a Českém rozhlasu vystupovat a co divák a posluchač bude moci slyšet a vidět, aniž by se divákům a posluchačů někdo zeptal, i přesto, že právě oni jsou plátci a konzumenti této veřejné služby.

Kdo jiný by měl mít větší právo vyjádřit se ke složení vedení a Rady České televize a Českého rozhlasu nežli oni? Ale jejich názor nikoho nezajímá. (Touto?) navrhovanou (novelou?) je evidentní, že Česká televize a Český rozhlas má sloužit k ovlivňování veřejného mínění a nikoliv k rozšiřování jejich obzorů a vytváření prostoru k jejich svobodnému názoru. Toto médium bude mít za úkol razit jen jeden názorový proud, a to ten, co dovolí současná vládní koalice a neziskové organizace. Vytratí se diskuze o různých názorech na věci veřejné, (která?) je nedílnou součástí a prvkem demokracie. Pokud divák, posluchač platí koncesionářské poplatky, má právo na objektivní názor a nejen ten jeden správný, co razí současná vládní koalice podle vzoru soudruhů – kdo není s námi, jde proti nám. Děkuji.