Proč generální tajemník OSN vyzývá ke zničení Izraele?

Je těžké uvěřit, že více než dva roky poté, co Palestinci vtrhli do Izraele, kde zavraždili, mučili, zranili a unesli tisíce Izraelců i občanů jiných států, generální tajemník OSN António Guterres stále prosazuje zřízení palestinského teroristického státu. Guterresův postoj lze interpretovat pouze třemi způsoby: buď nemá vůbec ponětí, o co jde, nebo si přeje zničení Izraele, nebo vychází vstříc těm zemím, které jej volily a přejí si zničení Izraele.

Organizace islámské spolupráce (OIC, Organization of Islamic Cooperation) sama o sobě sdružuje 57 členských států OSN z celkového počtu 193. 26 členských států OSN – včetně Kataru, „neutrálního“ mírového vyjednavače amerického prezidenta Donalda J. Trumpa a člena jeho „Rady míru„, jakož i dalších přidružených členů „Rady míru“, jako je Saúdská Arábie, Pákistán a Indonésie – Izrael ani „formálně“ neuznává. Jsou to tyto státy: Alžírsko, Komory, Džibuti, Irák, Kuvajt, Libanon, Libye, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Somálsko, Sýrie, Tunisko, Jemen, Afghánistán, Bangladéš, Brunej, Indonésie, Írán, Malajsie, Maledivy, Mali, Niger, Pákistán, Severní Korea a Kuba.

Guterres nedávno napsal: „Dvoustátní řešení, ve kterém budou Izraelci a Palestinci žít vedle sebe v míru a bezpečí, je jedinou schůdnou cestou ke spravedlivému a trvalému míru… Okupace musí skončit. Nezcizitelná práva palestinského lidu musí být realizována. Mezinárodní právo musí být respektováno.“

Generální tajemník OSN si zřejmě nevšiml, že dvoustátní řešení bylo definitivně pohřbeno 7. října 2023, kdy teroristé z Hamásu a Palestinského islámského džihádu, doprovázeni tisíci „obyčejných Palestinců“ z Pásma Gazy, zaútočili na jižní část Izraele, zavraždili více než 1 200 lidí, tisíce dalších zranili, a více než 250 Izraelců a občanů jiných zemí, včetně žen, dětí a starších osob, unesli jako rukojmí do Pásma Gazy.

Když 7. října 2023 Hamás zaútočil na Izrael, tak Pásmo Gazy nebylo nijak „okupováno“. „Okupace“ ve skutečnosti skončila v létě 2005, kdy se Izrael stáhl z Pásma Gazy poté, co odtamtud vystěhoval 9 000 Židů a zničil 21 židovských osad.

7. října 2023 neměl Izrael v Pásmu Gazy žádné vojáky ani civilisty. Všichni Židé opustili Pásmo Gazy již v roce 2005 a pásmo se tak de facto stalo nezávislým palestinským státem.

Po stažení Izraele měli Palestinci možnost proměnit Pásmo Gazy v „Singapur Blízkého východu“. Místo toho však většina Palestinců v roce 2006 hlasovala pro Hamás, jehož deklarovaným cílem je zničení Izraele. Hamás s pomocí Íránu, Kataru a Turecka proměnil Pásmo Gazy v jednu z největších základen džihádu (svaté války) a terorismu na Blízkém východě, vyzbrojil desítky tisíc mužů a vybudoval vlastní armádu.

Toto období nebylo využito k budování prosperity, institucí ani mírového soužití. Místo toho bylo využito k vyzbrojení Palestinců, jejich radikalizaci a přípravě na válku.

7. října 2023 vyhlásil „Stát Gaza“ válku Státu Izrael tím, že na něj vystřelil více než 2 000 raket. Tisíce Palestinců se mezitím převalily přes hranice a mnozí z nich jimi spáchaná zvěrstva natočili na své mobilní telefony. Izrael je země o rozloze 22 145 km². (Poznámka překladatele: Pro srovnání: Rozloha Prahy, Středočeského a Jihočeského kraje je dohromady 21 568 km².)

Palestinští teroristé nezaútočili na „sporná území“ ani na „ilegální osady“. Zaútočili na města a obce ležící uvnitř mezinárodně uznávaných hranic Izraele. Tuto skutečnost nezpochybňuje dokonce ani Guterresova OSN. Izraelští občané žijící v blízkosti hranic s Pásmem Gazy nejsou podle OSN a mezinárodního práva „ilegálními osadníky“.

Palestinci mimochodem nerozlišují mezi Židem žijícím za Zelenou linií (linie příměří z roku 1949) a Židem žijícím v Tel Avivu nebo jakémkoliv jiném městě uvnitř Izraele. Pro většinu Palestinců jsou osadníky“ všichni Židé a Izrael je jen „jedna velká osada“, která na Blízký východ nepatří.

Ačkoliv „okupace“ Pásma Gazy skončila před více než dvaceti lety, tak sen Palestinců o likvidaci Izraele nezmizel. Stažení Izraele z Pásma Gazy v roce 2005 jejich touhu pokračovat v džihádu – jehož cílem je nahradit Izrael palestinským islamistickým státem – naopak ještě posílilo. Mnozí Palestinci vnímali odchod Izraele z Pásma Gazy v roce 2005 jako ústup před terorismem. A když se Izrael stáhl z Pásma Gazy v reakci na teroristické útoky, tak jej – nahlíženo touto logikou – k opuštění zbytku Izraele přinutí jen další teroristické útoky.

Palestinci i jejich arabští bratři již dvoustátní řešení mnohokrát odmítli, poprvé v listopadu 1947. OSN tehdy navrhla rozdělit tehdejší Britský mandát Palestina na židovský a arabský stát s Jeruzalémem jako mezinárodním městem. Místo přijetí této nabídky Arabové zaútočili na židovské civilisty, vyplenili židovské obchody a vypálili je – zjevně s cílem terorizovat Židy a odradit je od založení židovského státu.

Od té doby palestinští vůdci odmítli všechny izraelské mírové nabídky, které by jim poskytly jejich vlastní stát.

Bill Clinton v roce 2000 zorganizoval blízkovýchodní mírový summit v Camp Davidu (11. až 25. 7. 2020) a snažil se dosáhnout komplexní mírové dohody mezi Izraelem a Palestinci. Tehdejší prezident Palestinské samosprávy Jásir Arafat však summit opustil a nabídku Izraele, která by Palestincům poskytla kontrolu nad téměř celým Západním břehem Jordánu a Pásmem Gazy, jakož i nad velkou částí východního Jeruzaléma nepřijal.

Bill Clinton řekl:

„Byl to historický okamžik: izraelská vláda byla v zájmu dosažení míru připravena akceptovat palestinský stát rozkládající se na přibližně 97 % území Západního břehu Jordánu (část území chtěl Izrael vyměnit za jiné území) a na celém území Pásma Gazy, kde měl Izrael také osady. Míč byl na Arafatově straně.“

„Denně jsem volal vůdcům arabských států a žádal jsem je, aby na Arafata vyvinuli tlak, aby s návrhem souhlasil. Všichni byli ohromeni tím, že Izrael s návrhem dohody souhlasí, a říkali mi, že si myslí, že by Arafat měl tuto dohodu přijmout. Nevím, co mu řekli, ale saúdský velvyslanec princ Bandar bin Sultan al-Saúd mi později řekl, že on i saúdský korunní princ Abd Alláh bin Abd al-Azíz (pozdější král) si mysleli, že Arafat podmínky přijme.“

„Dvacátého devátého se americký vyjednavač a vyslanec pro Blízký východ Dennis Ross setkal s palestinským vyjednavačem Abú Alou, kterého jsme všichni respektovali, aby se ujistil, že Arafat chápe důsledky případného odmítnutí. Já bych skončil. Ross by skončil. Tehdejší izraelský premiér Ehud Barak by prohrál nadcházející parlamentní volby a premiérem by se stal Ariel Šaron…“

„Stále jsem nevěřil, že by Arafat mohl udělat tak kolosální chybu.“

Výzvami ke zřízení palestinského státu, se Guterres zjevně snaží odměnit Hamás za masakr ze 7. října – a prokazuje Hamásu velkou službu.

Opakované odmítání palestinských představitelů přijmout dvoustátní řešení je třeba číst tak, že se jejich vůdci opakovaně rozhodli obětovat svůj lid v zájmu dosažení svého cíle – zničení Izraele.

OSN neudělala kromě prodlužování izraelsko-palestinského konfliktu vůbec nic. Jak před téměř 50 lety poznamenal velký historik Bernard Lewis, OSN války neřeší, ale zakonzervovává. Donald Trump, kterému se podařilo za šest měsíců ukončit několik válek, to světu jasně předvedl.

Pokud by Guterres a představitelé OSN byli upřímní, tak by Palestincům jasně řekli, že se do Izraele nikdy „nevrátí“ – ani poté, co už tu Donald Trump a Benjamin Netanjahu dávno nebudou – a že v jejich vlastním zájmu by bylo moudré, aby ukončili 78 let neúspěšných pokusů o zničení Izraele. Kdyby se Palestinci naučili s Izraelem žít v míru, tak by se jim žilo mnohem lépe. Dokud však OSN a desítky jejích arabských a evropských stoupenců podporují neuskutečnitelné fantazie, tak k takové změně nikdy nedojde.

Guterres by měl akceptovat to, že většina Palestinců říká dvoustátnímu řešení jednoznačně NE. Palestinci před dvěma lety v průzkumu palestinské agentury AWRAD jednoznačně uvedli, že „dvoustátní řešení“ nechtějí – 75 % dotázaných Palestinců tehdy podpořilo řešení ve formě palestinského státu rozkládajícího se „od řeky Jordánu po Středozemní moře“ – to znamená na území celého Izraele. (Viz otázka č. 33.)

Guterres má pravdu. Mezinárodní právo musí být respektováno. Tím, kdo by jej měl respektovat, jsou však Palestinci, kteří by měli uznat právo Izraele na existenci a ukončit svůj džihád za jeho zničení. Tomu, že by se Palestinci chystali změnit svůj postoj, bohužel zatím nic nenasvědčuje.

Jak Guterres jistě dobře ví, zřízení palestinského státu neukončí snahy Palestinců zničit Izrael. Právě naopak, zřízení palestinského státu je v jejich odhodlání pokračovat v pokusech o zničení Izraele ještě více utvrdí. K událostem 7. října nedošlo proto, že Palestincům byl odepřen vlastní stát. Došlo k nim proto, že jim byl dán.

Bassam Tawil je arabský muslim, který žije na Blízkém východě. Práce Bassama Tawila je umožněna díky štědré podpoře několika dárců, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Gatestone Institute je jim za jejich podporu velmi vděčný.