Prefabrikace pravdy vládní smečkou

Několik týdnů mě bombardovali mí kamarádi, že prostě na demonstraci na Václavák musím, že se mi to určitě bude líbit a že mi řečníci budou mluvit z duše. S třicetiletou trpkou zkušeností s mojí účastí na trapné komedii s názvem Sametová revoluce jsem dlouho váhal, ale nakonec zvítězila zvědavost vidět Vidláka naživo.

Ostatně šlo o nádhernou sobotu přímo stvořenou pro nějaký výlet. Nemám to do Prahy zas tak daleko na rozdíl od mého kamaráda Vladimíra, který neváhal vstávat v šest, strávit tři hodiny v autobuse cestou do Prahy a poté stejnou dobu na cestě domů. Dali jsme si spicha v centru, zašli do hospody na oběd, pokecali o životě a vyrazili asi s půlhodinovým předstihem na Václavák.

Když jsem se rozhlížel kolem sebe, viděl jsem především lidi kolem padesátky. Tedy ty, které vláda bruselských pohunků připravila za poslední rok o třetinu jejich celoživotních úspor, a to beru v potaz jen míru inflace. Pak jsem přeci jen zahlédl i mladé třicátníky nebo celé rodiny, ale průměr 50 to asi moc nesnížilo. Pořád ale mluvím o té části Václaváku, kde jsem stál, protože nemám potřebu stát u beden a skandovat. Nicméně pohled na náměstí mě přesvědčil, že je na Václaváku našlapáno. Pak jsem si to zkusil spočítat: Václavské náměstí má cca 50 metrů na šířku, od tramvajového pásu (Vodičkova-Jindřišská) k Václavovi je to nějakých 400 metrů. 50×400 je tedy nějakých 20 000 metrů čtverečních. Postával jsem někde v úrovni ulice Ve Smečkách, kde bylo poněkud volněji, ale pořád tak v hustotě 3-4 lidí na metru čtverečním. Směrem k Václavovi dav houstl, směrem k tramvajovému pásu byla dle mého hustota lidí přibližně stejná. Nejhustěji bylo pod stromy, přeci jen bylo vedro. Udělám-li tedy prostý výpočet bez dalších znalostí, vychází mi číslo 80 000 lidí.

Samotný průběh akce mě moc nepřekvapil. „Jindra“ Rajchl si zřejmě vzal k srdci rady svých píáristů a už nebyl tak excentrický jako při poslední demonstraci, kterou jsem v sestřihu zhlédl. Jediný opravdu zbytečný projev měl pan Dufek, který si přišel vyřídit osobní účty se svým konkurentem Středulou a dost nevybíravě ho tam pomlouval. Překvapilo mě však, kolik řečníků mělo právnické vzdělání. To byl faktor, kterého bych se být blyštivým Péťou hodně, ale opravdu hodně bál. Když pak JUDr. Samková řekla, že si nepřeje, aby Fiala a spol. ze Strakovky odešli, nýbrž byli odvedeni, a paní JZH poté dodala, že žaloby na vládu už se chystají, pobavilo mě to, i když jejich přání moc šancí nedávám. A pak přišel na řadu Vidlák. Jestli je někdo rozený táborový řečník, tak on. Byl stručný, jasný, logický a vtipný a dokáže lidi dostat do varu. Ostatní řečníci už mě tolik nezaujali, v podstatě už jen opakovali to, co říkali ti předešlí.

V průběhu demonstrace jsem na mobilu sledoval, jak se k demonstraci staví vládou řízená média. Překvapila Idnes, kde běžel live stream – ale nevím, jak dlouho. Ostatní zpravodajské servery okázale mlčely či informovaly o hračkách ministryně války v Ostravě. Ke konci demonstrace pochválil organizátor Rajchl CNN Prima News, které hovořily o stotisícovém davu, za seriózní novinařinu. Pár desítek minut poté, co jsem opustil Václavák (nikoli v průvodu), jsem se na CNN podíval. Headline byla Zatýkání na Václaváku. Jakýsi (policejní?) provokatér si na sebe natáhl tričko se znakem Wagner group a byl zatčen. To bylo vše. Redaktorovi reportujícímu o stotisícovém davu bylo asi řádně domluveno.

Doma jsem ještě na chvilku překonal žaludeční nevolnost a pustil si ČT24. Vysmátý Péťa mlel něco o pár tisícovkách zoufalců, ale tajné služby mu jistě pověděly, kolik lidí proti němu zvedlo prdel z gauče. Buď je Péťa dobrý herec, nebo musel mít v žíle, jiné vysvětlení nemám. To okázalé mlč(ž)ení mainstreamu už začíná být hrozivě dětinské. Každopádně jsem si vzpomněl na dobu, kdy nám takhle lhala komunistická ČST o pár zoufalcích v období Palachova týdne.

Ta podobnost je víc než příznačná. Bojí se. A hodně. Jinak by tak sprostě nelhali.