21.11.2025
Kategorie: Kultura a tipy

Prázdno a pusto, vraťte nám Ulož.to

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Jsem hrozný multikulturalista. S nadšením nasávám kulturu ze všech světových stran. Baví mě to. Před pár měsíci jsem si pro vlastní potěšení objevil nakladatelství Verzone a jeho edici Xin, která vydává čínskou literaturu. Knihy vydané v edici Xin vychází s podporou Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-kuovy nadace při Univerzitě Karlově. A je to edice, která zase o kus posouvá chápání čínské společnosti. Přibližuje ji, otvírá, dává ochutnat, přičemž nechce ovládnout nebo zneužít. Tak bych chápal pojem multikulturalismus.

Jako první se mi z edice dostala do ruky kniha Rozpukov: Místopis čínského zázraku. Kniha potrhle sebeironická, vtipná, svěží, milá. Božínku, Číňané v sobě mají také humor, říkal jsem si s nadšením. Vysmívají se maovskému období kulturní revoluce a nejen že za to neskončí v nějakém gulagu, ale jsou za to oceňovaní a cenění. Po zásluze, však jsem se knihou prochechtal.

Včera jsem musel do Rumburku a tak mé kročeje směrovaly po povinných úředních obchůzkách rovnou do místního knihkupectví. Tam jsem po krátkém bloumání sáhl zase po edici Xin. Protentokrát po knize Manželky a konkubíny od Su Tchunga. A ve vlaku se do ní začetl. Mladá dívka se po sebevraždě svého otce stane čtvrtou manželkou místního papaláše, čtvrtou manželkou, takže vlastně konkubínou… a jak se tak pročítám dějem, začínám mít pocit, že už jsem to někde četl. Nebo viděl. Až doma jsem z paměti vydoloval název filmu. Vyvěste červené lampióny. Jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem měl tu čest vidět. Kdysi ho vysílala Česká televize a já ho, snad ještě na civilce, nahrál na VHS kazetu. Jak jsem si vybavil název, začaly mi před očima vyskakovat malé chvějivé obrazy z filmu. Zšeřelá noc, boj o to, u které z manželek se rozsvítí červené lampióny znamenající, že pán spočine tu noc v loži i lůně vybrané manželky. Nenávist mezi čtvrtou manželkou a její služkou. A to šílenství na konci. A jak se mi tak rozsvěcely mlhavé obrazy z filmu, dostal jsem děsivou chuť jej vidět znovu.

A tak běžím na internet. Hledat a pátrat. Na filmové databázi jsou na film k přečtení oslavné ódy, hodnocení vysoké. Možnost legálně si film koupit nebo shlédnout na nějaké platformě – nulová. Nikde není. Film klenot, perla kinematografie a bez zájmu zapadl. Jednou, před desítkami let, jej odvysílala Česká televize. Kdo měl štěstí, viděl ho. Ostatní, kteří by ho chtěli vidět teď, mají smůlu.

A to v době internetu a velmi snadného sdílení pokladů všech kultur celého světa.

Přijde mi to takové smutné. A nepochopitelné. Hudební platformu si s nadšením předplácím. Je tam (téměř) všechno. Nedávno jsem na ní objevil filipínský bigbít… proč neexistuje platforma, kde mohu objevit filipínský film? Že tu jsou filmové platformy? A že jsou na ní i klubové filmy? Děkuju pěkně, několik málo klenotů minulosti. Několik málo. Jenže takových klenotů jsou tisíce, desítky tisíc. A ne jen z minulosti, ale i ze současnosti. Ty ovšem žádné platformy nenabízí.

Kolik skutečně nádherných počinů té nekonečné lidské fantazie a kultury je lidem upřeno, protože se jako svět nedokážeme dohodnout, že kultura je to, co skutečně stojí za sdílení?

Já bych snad ani neváhal usilovat o vytvoření úřadu OSN, který by právě takový katalog filmu spravoval, kde by se peníze z předplatného bez nároku na zisk ze strany úřadu přerozdělovaly mezi tvůrce po celém světě. Vždyť by to dávalo smysl. A nejen smysl, neuvěřitelně by to oživilo filmové umění po celém světě, který je teď zaplavený výrazně americkou produkcí, u níž se stékají zisky z celého světa. Hollywoodská produkce je také fajn, nic proti ní nenamítám, ale krista pána, není jediná. Co točí na Filipínách? V Brazílii? V Jihoafrické republice? V Mexiku? V Austrálii? Nebo v sousedním Rakousku?

Včera jsem byl v Rumburku. Hned vedle knihkupectví, kde se té skutečné multikultury nebojí, je vývěska s programem kina, kde se jakékoliv kultury snad až děsí. Program na listopad? Původ filmu USA, USA, USA, USA, USA, USA v koprodukci s Německem… takže fakticky USA a k tomu tři kousky z české filmografie. Stav, který je naprosto, ale naprosto k uzoufání.

Volat po návratu serveru Ulož.to je bláznovství, vím. Ovšem volat po zpřístupnění kultury celého světa je, myslím si, přirozenost. Server Ulož.to nahrazoval službu, která by měla být naprosto samozřejmá. Zpřístupňoval kulturu celého světa. Prohlásili to za nelegální. Ale alternativu nenabídli.

Kniha Rozpukov mi trochu pootevřela oči. Čínu jsem do té doby vnímal jako hypermoderní zemi plnou trochu otroků, trochu soudruhů, jejichž země je naplněná takovým něčím nepříjemným, výhružným a až stroze vážným. Kultura (a co jiného, než kultura) mi ukázala, že jsou Číňané docela fajn lidi, se kterými může být docela fajn sranda. Kultura a její moc. Zlidšťuje, přibližuje, dovolí pochopit. A zbavuje člověka iracionálního strachu, obav, nenávisti, pohrdání.

V tomto ohledu pak s jistými rozpaky připomenu činnost dosluhující vlády Petra Fialy, kdy ta zakázala na základních školách jako druhý jazyk ruštinu. Nebo volání po tom, aby v Praze nezpívala Anna Netrebko, jejíž koncert se nakonec nekonal. Nebo klatba na populárního ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Kultura pomáhá chápat. A pokud kulturu jiného národa odmítneme, odcizíme se a pochopení nahradí strach a nenávist. (A ne, pro hnidopichy, není na tom nic proruského, přečíst si Lukjaněnkovu Noční hlídku skutečně Putinovi válku nevyhraje, ale čtenáři dá střípek toho, co je to Rusko vůbec zač. To není proruské, to je… přirozené.)

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...
36 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)