Právo bojovat s nesprávnými názory

Máme právo bojovat s nesprávnými názory, řekl premiér Fiala. V jiném rozhovoru prohlásil, že občané mají právo na korigované informace. Obě tyto věty mohou sloužit jako vzorové ukázky do učebnic manipulace. Petr Fiala se ukazuje jako mistr v posouvání významu slov. Věta boj s nesprávnými názory… vypadá na první pohled korektně. Ale jenom na první pohled. Názor je vlastně vyjádřením pocitu, jinými slovy náhled, pohled, mínění… Dá se říci, že vyjádření pocitu je nesprávné? Pan premiér si pro sebe (a pro své epigony) reklamuje právo s jinými názory bojovat. Boj, to je strašně nepřiměřené slovo. Dá se s vyjádřením pocitu bojovat? Názor si mohu opravovat, vlivem jiného pohledu jej mohu i měnit. Ale aby se mnou někdo bojoval…proč?

Všimněte si mluvnické osoby, kdo může zacházet s mým názorem. Já, jenom já. Co je vůbec komu do toho jaké já mám názory? Pokud své názory nevyhlašuji za pravdy, pokud je aktivně nešířím. Pokud druhého nemanipuluju, neovlivňuju. Pokud netoužím, pokud se aktivně nesnažím, aby někdo druhý změnil svůj rozdílný názor.

Znásilňování práva občanů na informace premiér inzeruje jako své právo bojovat s nesprávnými názory. Je to mistrovská ukázka manipulace. Popíše svůj boj v časopise Kontexty nebo jej vydá knižně?

Dezinformace jsou nepravdivé informace záměrně šířené s cílem oklamat lidi. Tak definuje pojem dezinformace Wikipedie a v mírně ukecanější podobě také ministerstvo vnitra ČR. Podstatnou částí této definice je informaci připsaná pravdivostní hodnota. Přitom informace (sdělení) je údaj o určitém prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících

a ta sama o sobě žádnou pravdivostní hodnotu nemá. Wikipedie to opatrně formuluje takto: Detekce toho, co je dezinformace či fake news, je spíše filozofická otázka než logická pravdivostní hodnota. Definici dezinformace například vyhovují satiry a parodie nebo předpojaté zprávy a komentáře, které se ale jako vyhraněné tváří. My starší si pamatujeme dotazy na Rádio Jerevan:

Je prosím pravda, že se v Rjazani rozdávají auta?
Odpověď: Ano, je to pravda. Ale není to ve Rjazani, ale je to v Moskvě. A nerozdávají se tam auta, ale kradou se tam jízdní kola!

Žádná definice nemůže vystihnout to, co posoudí jenom lidský rozum – naštěstí. Kdyby totiž taková definice existovala, bylo by možné vytvořit algoritmus (program), který by prostě tzv. dezinformace ignoroval. A v takovém světě by žili rozumní lidé? Silně pochybuji.

Existovala anekdota, která si utahovala ze sebestředné snahy EU centrálně regulovat kde co.

„Motlitba Otče náš (v anglické verzi) má 66 slov, Desatero 297 slov, nedávná směrnice EU týkající ze zelí má 26 622 slov.“

Nějaký novinář tomu uvěřil a prošel (jistě značně nabobtnalou) legislativu EU, aby nakonec zjistil, že žádná taková směrnice neexistuje. Připomíná do dobu kdy byl vážně vznesen dotaz jestli se zjistilo, kudy se plaví do Brobdingnagu, kde Gulliver nedobrovolně strávil 3 roky. Jestli si myslíte, že ta doba je dávno minulostí, vzpomeňte si jak zcela nedávno blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal najevo pochybnosti o tom, že je vědecky podložené, že je Země kulatá.

Ostatně v osmdesátých letech minulého století neziskovka(?) Greenpeace zneužila výzkumy Charlese Keelinga k prohlášení, že Země se nezastavitelně otepluje a hlavním viníkem je lidská produkce oxidu uhličitého. Dopad tohoto nevědeckého a neuváženého prohlášení sledujeme takřka online, kdy EU ve snaze zastavit lidskou produkci CO₂ vymyslelo nástroje (např. emisní povolenky) způsobilé uvrhnout Evropu do předprůmyslového stavu. Ekonomika služeb a technologie budoucnosti, které neexistují ani v laboratoři nám mají zajistit postavení světového lídra. Vedení EU s celým svým desetitisícovým aparátem tuto mystifikaci bere vážně. Víra zvítězila nad rozumem. Běda, když zapochybujete. Nikdo relevantní nepřipustí názor, že ochrana přírody a Zelený úděl jsou dvě stránky virtuálního problému, který – kdyby nebyl tragický – by měl být lidem k smíchu. K smíchu chce ale být Pirátská strana, v konkrétním případě zastoupená Markétou Gregorovou, Janem Lipavským a Marcelem Kolajou, když přišli s patřičným humbukem s plánem boje s dezinformacemi pod názvem

Právo nebýt manipulován, které jsem pojednal v prvním odstavci v souvislosti s premiérovým výrokem o boji s nesprávnými informacemi. To je neuvěřitelné – další Lukáš Machala tentokrát v trojném čísle? Něco by omlouval více politický než vědecký CEVRO institut Gregorové a bakalářské stupně vzdělání dalších dvou členů trojlístku. Ale pojďme k jejich návrhu:

…„I na úrovni Evropské unie se nám toho hodně podařilo – navrhli jsme opatření v oblastech sociálních sítí, politické reklamy, transparentního financování zpravodajských portálů či podpory nezávislých médií. A míníme v této práci pokračovat. To nejdůležitější je ale v kompetenci národních států a za nás Piráty je naprosto klíčové, abychom se věnovali vzdělávání, podpoře občanské společnosti a zajistili odolný stát, který obstojí ve výzvách moderní doby a nových zdokonalujících se hybridních hrozeb. Jako Piráti zkrátka nehodláme nechat demokracii napospas dezinformátorům.“

Čtěme to tak, že Piráti nechtějí nechat demokracii nositelům jiných názorů. To by tak hrálo, aby demokracie byla pluralitní! Kdyby existovali Piráti za minulého režimu, byli by rozhodnými zastánci avantgardní role KSČ. Tak to alespoň vyznívá z textu.

• Odříznutí infošmejdů od veřejných peněz
  Konspirační a dezinformační weby už nedosáhnou na veřejné peníze. Ministerstvo pro místní rozvoj s experty připravilo postupy pro mediální zakázky, které zabrání rozmístění reklam na pochybných webech s manipulativním nebo nepravdivým obsahem.

V první řadě – ten co má jiný názor, jiný pohled na věc – je INFOŠMEJD? Za druhé zabráníte-li mu příjem reklam a peněz z nich, nešetříte ani korunu z veřejných peněz. Reklamy jdou na účet soukromého kapitálu. Závěr: Zjevná manipulace.

• Strategická komunikace na klíčových resortech
  Klíčové instituce reflektují potřebu strategické komunikace a aktivně se zapojují do boje proti dezinformacím skrze tvorbu vlastních kampaní. Kromě Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra můžeme zmínit zejména Ministerstvo zahraničních věcí, kde funguje od roku 2022 oddělení Strategické komunikace. Toto pracoviště úzce spolupracuje s dalšími resortními pracovišti i s partnery v zahraničí. Zavedlo vlastní postupy v rámci boje proti dezinformacím a postupně získávané zkušenosti a know how předává dalším resortům.

Ministerstvo zahraničí je vládní agentura vytvářející koncepci a koordinaci zahraniční rozvojové pomoci a vnějších ekonomických vztahů. Strategická komunikace je záměrná činnost, která monitoruje, analyzuje a využívá komunikaci k tomu, aby podpořila cíle organizace ve vztahu s různými skupinami zainteresovaných aktérů. Uplatňuje se tam, kde je záměrem organizace komunikovat a ovlivňovat cílové skupiny v širším rámci působení. Závěr: Vzhledem k tomu, že zahraniční politiku si vzal do gesce premiér a evropské záležitosti řídí zvláštní ministr (Martin Dvořák), je tento odstavec pouze prázdnou deklarací.

• Koordinovanost strategické komunikace
  Poplašné zprávy a panika vycházejí často z dezinterpretace veřejných informací, které stát poskytuje. Děje se tak kvůli „resortismu“, nedostatečné koordinaci a nedůslednosti při formulaci odpovědí na složité problémy. Alfou a omegou strategické komunikace je, aby gesční resort dokázal zajistit relevantní a ověřené informace, ty komunikovat k masovému publiku a tuto komunikaci koordinovat napříč úřady. Strategické komunikaci se už teď věnují některá resortní pracoviště včetně MZV. Chceme napomoci tomu, aby vznikala další specializovaná pracoviště na dalších ministerstvech, jejichž koordinaci by zaštiťoval Úřad vlády.

Závěr: Přímo z textu vyplývá snaha navýšit počet úřadů a adekvátních úředníků ač už dnes je státní aparát přebyrokratizován

• Důsledný monitoring a rychlá reakce
  Základním stavebním kamenem efektivního boje proti dezinformacím je analytika, práce s daty a dobře nastavený systém detekce závažného manipulativního obsahu. Proto se strategická komunikace musí opírat o jednotnou metodiku a postupy, jak tento obsah vyhodnocovat, jak a s kým spolupracovat na ověření informací a jak tyto informace co nejrychleji dostat k co nejširšímu publiku.

Strategická komunikace ve velmi zjednodušené definici pomáhá organizacím dosahovat jejich cílů. Nějak mi ušlo, že hlavním cílem zamini je boj proti dezinformacím(!) Čeho se ještě dočkáme?

• Vyhodnocování investic
  Stát nezřídka kdy investuje do osvětových a informačních kampaní. Proto z hlediska efektivity a transparentnosti vynaložených financí klademe důraz na vhodně nastavený systém jejich evaluace založený na objektivních, měřitených kritériích. To nám pomůže systém strategické komunikace postupně zlepšovat, poučit se z vlastních chyb a přinášet lepší výsledky.

Zavedou se další papíry, další tabulky, lhostejno zda na papíře nebo v cloudu. A je zde další agenda, kterou je třeba obsadit úředníky. God save the Pirates for they know not what they do!

• Vymáhání platného práva v online prostředí
  Covid a válka na Ukrajině přispěly k další radikalizaci společnosti. V online prostoru se stále častěji objevují poplašné zprávy a lži, pomluvy, výhružky a další závadné chování, které společnost postihuje pomocí trestního zákoníku. Jenže ten je často ve chvílích, kdy se člověk schovává za klávesnicí, bezzubý. Proto potřebujeme hlubokou analýzu současného právního stavu. Pomoci může zejména vysoký důraz na transparenci producentů informací nebo institut předběžného opatření, který by chránil oběti dezinformací okamžitě a ne až v důsledku táhnoucího se sporu.

Vysoký důraz na transparenci producentů informací…že to budou zrovna Piráti, kteří budou bojovat proti anonymitě uživatelů internetu jsem opravdu nečekal, pamatujete Ivane Bartoši, Miky Ferjenčíku, když jste Piráty zakládali? Navrhl jsem vám tenkrát pirátský groš. Netušil jsem, že bude Jidášský. Závěr se vnucuje sám: Není nad práskače!

• Moderní školství:
  Společnost je denně bombardována obrazovou propagandou, hrou s čísly a grafy, podsouváním neověřených informací zabalených do argumentačních faulů a nově i stále sofistikovanějšími možnostmi dostupných digitálních technologií, včetně nástrojů umělé inteligence. Klíčové je vytvořit takové podmínky, abychom na to byli i v oblasti vzdělávání schopni flexibilně reagovat. Ať již jde o proměnu vzdělávacího obsahu a výuky nebo nastavení podpory školám i učitelům jak s tématy efektivně pracovat. Pro budoucnost naší společnosti je existenčně důležité, aby mladí lidé vstupovali do samostatného života vybaveni znalostmi a dovednostmi jak nakládat s informacemi a jak je ověřovat a vyhodnocovat. Klíčovým krokem je modernizovat a inovovat vzdělávací obsah i vlastní výuku v již zavedených předmětech a nastavit podporu školám.

National Endowment for Democracy je vládní organizace USA, založená roku 1983 se záměrem podporovat demokracii v zahraničí. Je primárně financovaná Kongresem Spojených států prostřednictvím grantů, zprostředkovaných United States Information Agency. Má důsledně obsazené naše školy prostřednictvím „své odštěpné sestry“ převlečené do charitativního roucha Člověk v tísni – viz filmy a debaty Jeden svět na školách. Závěr: Jedno neštěstí nestačí?

• Podpora občanské společnosti:
  Cílem antisystémových a antidemokratických vlivových operací bývají často zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou senioři a seniorky, obyvatelé sociálně vyloučených lokalit či příslušníci a příslušnice národnostních menšin. Stát různými formami již dnes podporuje organizace, které se věnují vzdělávání seniorů a seniorek nebo komunitním aktivitám ve vyloučených lokalitách. Tato podpora ale dosud není systematická a odehrává se epizodicky v jednotlivých projektech. To musíme změnit, aby práce navazovala a utvářela smysluplný celek, který lze po čase vyhodnotit a vylepšit.

Protože se ve svých pět a osmdesáti letech cítím být asi oprávněně seniorem, obracím se na veřejnost: „Dejte nám už jednou pokoj!“ Pořád jenom senioři a ve skutečnosti si s námi vytíráte svoji neschopnost. Právě protože jsme senioři, zažili jsme svět, ve kterém vyrostla přátelství, místo dnešní nenávisti. Ano, občas se nás SNB snažilo zkrotit, ale nakonec vyhrál rozum a my jsme někde na louce u řeky zakládali nová přátelství. Nebyl jsem nikdy členem ani kandidátem KSČ, ale přes to jsem se zúčastnil stavby mládeže – přehrady Jesenice u Chebu na říčce Odrava. Nejprve jsme pracovali na přeložce silnic ve Všeboři a posléze i na hrázi. Vždy, když tam jedu, cítím hrdost, že jsem se zúčastnil stavby, která je krásným koutem vlasti. Ano, dejte nám pokoj – pamatujeme lepší svět jehož hodnoty neumíte docenit. To mohly být závěrečná slova článku, ale pirátské slovní cvičení má ještě 4 další body.

• Odolný stát:
  Příslušníci a příslušnice ozbrojených složek i lidé pracující ve strategických odvětvích státu jsou přirozeným terčem vnějších vlivových operací nepřátel, jejichž cílem je demoralizovat, šířit paniku nebo se dostat k citlivým informacím. Proto musíme v první řadě rozšířit efektivní pravidelná školení, která lidi ve strategických sektorech s dopadem na bezpečnost připraví na možné útoky. Stát musí brát vážně hybridní hrozby a chránit svou klíčovou infrastrukturu.

Pamatuji na pravidelná školení. Řekl bych, že lepší než být připraven systémem Severní Koreje je usilovat o mír. Pravidelná školení jsou alibismem. Člověk žijící celý život na kraji války se stává štvanou zvěří. Nemyslím, že na něco takového bych mohl být hrdý.

• Spolupráce státu s veřejnoprávními médii:
  V široké paletě dostupných veřejných informací je klíčové podporovat ta média a organizace, jejichž hlavním motivem není zisk, ale kvalitně odvedená žurnalistická práce, a která zohledňují novinářskou etiku v čele s potvrzováním a ověřováním zdrojů. Výraznými zástupci, kteří takové standardy splňují, jsou i veřejnoprávní média. Ta jsou v ověřování informací mnohdy efektivnější než stát a těší se větší důvěře veřejnosti než politiky řízené resorty. A to pro svou novinářskou kvalitu a nezávislost (příkladem může být projekt Ověřovna na Českém rozhlasu). Stát může u kritických témat ověřování faktů poptat právě u nezávislých organizací, které je pak mohou distribuovat dále do informačního prostoru.

Nestranný odborník je králík z kouzelníkova klobouku. Každý je někým placen, každý pracuje v něčím zájmu. A to platí i o veřejnoprávnosti, nejlépe nás o tom přesvědčuje Česká televize, Nejlepší cestou k přiblížení se objektivitě je pozorně zkoumat náhledy z nejrůznějších stran a podle toho zaujmout postoj. Závěr: Obsahem odstavce je klasické bla-bla-bla bez stopy přidané hodnoty.

• Právo nebýt manipulován:
  Vývoj technologií typu umělá inteligence přináší mnoho příležitostí, stejně tak ale potenciální negativní dopady na lidská práva a bezpečnost. Tyto technologie jsou také stále častěji zneužívány v rámci hybridního boje, např. šířením tzv. deep fake audiovizuálního obsahu v online prostoru. Tak jako nás legislativa chrání před klamavou reklamou nebo nekalými obchodními praktikami, měli by občané dostat do ruky i nástroj, díky němuž se budou moci sami bránit proti manipulaci v digitálním prostředí.

Žádné takové právo neexistuje, existuje jenom schopnost nenechat s sebou manipulovat. To jsou ale dvě rozdílné věci. Neexistuje právo nebýt okraden, nebýt obelhán, nebýt zavražděn…protože žádné takové právo vám nezajistí, že nebudete okradeni, obelháni, zavražděni. Závěr: Pirátská naivita

• Posílení transparentnosti
  Nic člověka o realitě nepřesvědčí tolik, jako když se s ní seznámí na vlastní oči. V minulosti jsme byli mnohokrát svědky vyostření vztahů mezi veřejností a policejními složkami, v čemž sehrál zásadní roli nedostatek informací o kontroverzních zákrocích. Proto navrhujeme, aby měl policejní sbor povinnost nahrávat ty zákroky, při kterých používá donucovací prostředky. Tyto záběry bude v případě krizové komunikace možné využít pro úplnou a nezkreslenou ilustraci reality. Už dnes tak mnozí příslušníci a příslušnice činí dobrovolně. Technologie nechrání totiž jen občanská práva, ale i příslušníky a příslušnice samotné před veřejným hněvem podněcovaným neúplnými informacemi.

To je snad z celého dvanáctera jediný bod se kterým bych souhlasil, protože represivní moc silových složek by měla mít velmi přesně určené hranice.

To byl stručný průvodce nafouklému jevu jménem mystifikace, fake news či dezinformace. Když shrnu poznatky z posledních třiceti let nejhorší dopady měla v roce 2003 dezinformace, že Sadám Husajn má zbraně hromadného ničení a že v roce 2011 Muammar Kaddáfí vyvraždí povstalce v Benghází.

Nepotvrdilo se ale, že dezinformace významně mění politické znalosti těch, kteří jsou jim vystaveni. Boj proti dezinformacím má svoji literární předlohu v díle Miguela de Cervantes y Saavedra a je stejně směšný a stejně bezútěšný jako jeho obraz v knize. Dezinformace do politiky patří, nejsou to žádné démony. A někdo informace konzumuje tlačen konzumním systémem a někdo si jiné informace – i dezinformace – shání. Že nám lže premiér – jsme si zvykli považovat za daň udržení politického slepence. Ale že práci odflinknou i Piráti, to už přece jenom překvapení je.

Jenom nechápu jak mohou od svých voličů očekávat nové hlasy zajišťující jim čtvrt milionové prebendy měsíčně?