Poslední příležitost

Schválně se podívejte na našeho derniéra Signála I., který teď tapetuje fejsbůk tím, jak budou vyjednávat celoevropské řešení zastropování ceny plynu. Myslím, že v jeho ksichtě uvidíte ten největší údiv v dějinách. Fiala a jeho skvadra totiž ještě stále nechápou to základní:

Že plyn kurva není!

A když není, tak je úplně jedno, jestli budete cenu stropovat, stejně ho nedostanete. Vezmou si ho ti, kdo na to mají sílu. Fiala teď zjistí, že ho nebude školit jen Guy Ferovštad, ale úplně všichni. Teď zjistí, že mu nikdo netleská, jen po něm budou chtít oběti ve jménu ojrohodnot a ojrodobra. A on to pak přijede tlumočit sem k nám… Elektřinu do Německa dodávat budeme, plyn mít nebudeme, protože současné burzovní ceny jsou jen „tržním“ tříděním těch, co na plyn ještě mají a kdo na něj už nemají. I kdyby cenu zastropovali, tak budou za měsíc čumět jak vrány, že plynu není dost.

Prázdniny skončily, milé děti, dovolené končí, všechno končí, a teoreticky by tedy všem mohlo začít docházet, do jaké žumpy jsme se dostali. A ne, tohle nemá žádné snadné řešení. Ano, běžte na Václavák a pro mě za mě celou vládu oběste, ale plyn tím proudit nezačne. Jsme uprostřed Evropy a soudruzi Němci i soudruzi Poláci zatím stále nechtějí s Ruskem spolupracovat. I u nás si většina líbodémo pořád ještě myslí, že ojroatlantické grýndýlové hodnoty zachrání členství v NATO a dva svetry. I kdyby se teď politické poměry změnily, potrvá ještě hodně dlouho, než přestaneme být ožebračováni až na kost. Znovu zopakuji základní tezi Vidlácké politiky – buď nám Rus dodá plyn, nebo Američané zbraně. Všechna ostatní řešení byla Bruselí odmítnuta ve prospěch grýndýlu.

A tak se vrátíme ke kořenům Vidlákových kydů. K zemědělství. Dnes dostanete základní návod, jak to udělat, abyste alespoň trochu oddálili možnost umřít hlady.

Minulý rok v tuto dobu jsem na Kydech dával seriál, kterak se dá na 300m2 vyprodukovat dost potravin pro to úplně nejzákladnější přežití. Začíná to na stránce 28, můžete si to najít. Diskuse tenkrát samozřejmě byla bouřlivá, včetně názorů, že je to blbost, že každý člověk potřebuje několik hektarů, aby přežil, že v případě krize ty potraviny stejně ukradne nějaký ozbrojený gang z města, atd, atd. Vy, co si stále myslíte, že to tak je, tak dál nemusíte číst. Zbytek článku je dneska pro ty, kteří zřejmě brzy budou mít dost volného času po vyhození z práce a kteří si řeknou, že je lepší zkusit pěstovat brambory, než čekat na zázrak.

Takže… téměř každý baráček v této republice má kolem sebe 300 – 500m2 anglického trávníčku. Ne, nestačí to, abyste z toho všichni přežili, ale stačí to na to, abyste si vedle kolabujícího zásobování a chudinské polívce přilepšili. Stačí to na slušný kus kalorického příjmu a na vitamíny. Můj dědeček vyprávěl, jak mu po válce jakýsi zedník opravoval dům a byl celý říčný po nějakém zahumenku. Po válce byli zedníci páni, měli s obnovováním republiky hodně práce a fakt jim nehrozila nezaměstnanost a bída. Ale tento zedník si pamatoval, jaké to bylo za krize ve třicátých letech a věděl, že kdo měl zahrádku, ten sice byl chudý, ale neměl hlad. Být vámi, zamyslel bych se nad touto hlubokou pravdou.

Zapomeňte také na to, že prostě na jaře přijdete k trávníku s rýčem, budete se v tom chvilku rýpat a za dva měsíce budete sklízet ředkvičky a za tři měsíce brambory. Takhle zemědělství fakt nefunguje. Pokud nemáte už dávno zkultivované záhonky a přemýšlíte, že bez hezkého trávníku se obejdete a příští rok si ty brambory zasadíte, tak je teď nejvyšší čas začít pracovat. A o těchto prvních zemědělských pracích vám dnes něco řeknu.

Kupte si rýč a pusťte se právě teď do rytí. Jen mělkého. Maximálně 10cm. Prostě jen obrátíte ten trávníkový drn. Zároveň ten drn musíte co nejvíc rozmělnit na kousky a pak uhrabat hráběmi. Bude to už vypadat skoro jako záhon, jen z toho budou trčet zelené kousky trávy, bude to takové divné, tráva se hned začne zase chytat a vylézat zase ven. To ale nevadí, protože bude vaším zásahem značně oslabená.

Do záhonků pak zasejete meziplodinu. V této chvíli je nejsnáze dostupná řepka. Mají ji v každém rybářském obchodě jako vnadidlo pro ryby a vám stačí kilo, což bude stát tak padesát korun. To kilo řepky stačí na celý hektar, takže se nemusíte bát, že byste jí zasadili málo. Rozhodíte ji po záhonech a protože je to jedna z nejlepších plodin vůbec, velmi rychle vám vzejde, zakryje zem a udusí pod sebou všechnu tu trávu. Vy kolem toho jen budete celé září a celý říjen chodit, nebudete na nic sahat a necháte pracovat přírodu.

Kdo by se ekloval řepky, protože je to zlá oligarchická plodina, kterou pěstuje jen zlý Babiš, vy můžete to samé udělat s hráškem. Ten už tak snadno neseženete a roste pomaleji. Také můžete použít hořčici, ale kvůli té vám uvědomělí spoluobčané stejně vynadají, protože ji nerozeznají od zlé řepky.

Někdy na konci října či začátkem listopadu přijdou první mrazíky. To je ta správná chvíle si vyhrnout rukávy, plivnout si do dlaní, pokosit to, co vám na těch záhoncích vyrostlo a všechno znovu zrýt, tentokrát na celou hloubku rýče. Tedy 20 – 25cm, klidně i víc.

Protože máte dva měsíce čas, můžete se pokusit v mezičase sehnat nějaký hnůj. Také si kupte trochu průmyslových hnojiv, třeba ledek nebo NPK a uskladněte ho doma někde v suchu. Zjara to budete potřebovat. Hnojiv se dává zhruba 600 kg na hektar, takže si snadno spočítáte, kolik ho potřebujete na vaši plochu. Většina z vás bude potřebovat jeden či dva pětadacetikilové pytle. Ale i když budete mít hnojivo, stejně se pokuste sehnat i hnůj. Při rytí ten hnůj zapracujete do půdy. A máte připraveno. Gratuluji, pokud do takového záhonku zjara něco zasejete, tak vám to vyroste a najíte se z toho.

Rytí se dělá na podzim. Nikdy ne na jaře. Protože jara jsou u nás v republice spíše suchá, tak pokud narušíte na jaře hlínu do třiceti centimetrů, tak vám vyschne a nic se na ní neurodí. Výjimky jsou nečetné na některých místech Vysočiny a u Liberce, kde je, jak známo, všude do kopce, nebo prší.

Na jaře buď budete mít půdu připravenou, nebo nemá cenu se o nějaké zemědělství ani pokoušet. Půdu musíte nachystat teď na podzim. Vy, co máte záhonky, vy je prostě jen v listopadu zryjete. Vy, co je teprve budete tvořit, vy máte nejvyšší čas. Pochopili jste to, ne? – zrýt na deset centimetrů, rozbít drny, rozházet na to řepku a dva měsíce se dívat, jak vzchází a dusí pod sebou trávu. V listopadu pak zrýt pořádně na 20 – 25 cm. V listopadu pak už nemusíte hroudy rozbíjet, to se přes zimu stane samo od sebe.

V zimě se kapiláry v půdě znovu propojí a zjara pak už budete hýbat jen vrstvičkou na povrchu pro zasetí. Svrchní voda bude propojená se spodní vodou a i když bude sucho, půda k rostlinám vytáhne vodu i z větších hloubek.

Zapomeňte na všechny modní kecy o tom, jak se půda nemá rýt, jak pak v ní žijí lepší bakterie. Přivede vás to do neštěstí. Kdyby něco podobného fungovalo, už dávno by to tak dělali všichni a zemědělské náčiní by vypadalo úplně jinak. Oře se už pět tisíc let, to má svůj důvod. Nikdo ještě nevymyslel nic lepšího a přirozenějšího, než nakypřit půdu. Vy s trávníkem kolem baráčku, vy máte teď poslední příležitost se připravit na příští rok.

Zároveň si, prosím, všichni všimněte, jakou imaginaci musel člověk v pravěku projevit, aby pochopil, co to znamená, starat se o budoucnost pomocí zemědělství. Všimněte si, že jsme tuto imaginaci vlastně už ztratili a vsadím se, že si hodně lidí po přečtení tohoto článku řekne, že jaro je tak strašně daleko, že nemá cenu se na to upínat a raději neudělají nic. Koneckonců, půl roku všichni mluvíme o energetické krizi a nikoho to ze židle nezvedlo. A když přišly nové předpisy záloh, tak už bylo prostě pozdě.

Přesně takhle to má Fialova vláda a větší půlka pražáků. Oni prostě nemají představu, co se může stát. Nechci být škarohlíd, ale když se dívám kolem sebe, tak si vlastně dovedu představit, že ochota vzít dnes do ruky rýč, může být příští rok selektorem na ty, kteří půjdou do háje a ty, kteří budou mít alespoň šanci. Pokud chcete mít příští rok úrodu, musíte začít teď.

A ještě jeden příklad pro názornost… Když začala v únoru válka, šel jsem a dal jsem asi padesát tisíc korun, abych naplnil sklep uhlím do posledního kouta. Prsty u nohou se mi zatínaly v pěst, když jsem porovnával ceny z bezstarostnými přechozími roky. Poslední fůra už byla za dvojnásobek. Dneska je to ještě dvakrát tolik.

Teď máme podzim. Padesát tisíc, to by pro mě byly dneska tři až čtyři měsíční zálohy za plyn. Jestli vůbec. Za padesát tisíc bych dneska plynem topil možná čtyři měsíce a to ještě plyn možná ani nebude. Já za ty prachy budu topit příští tři roky… Zase jsme nejeli k móři, peníze padly na uhlí. Ale fakt toho nelituju.

Imaginace, přátelé, imaginace! Představte si, jak bude republika vypadat na jaře a zvažte ten rýč. Máte poslední příležitost. Pokud začnete až za měsíc, už to na příští úrodě bude znát… K tomu si za poslední peníze kupte králíkárnu a kurník. Stejně vaše peníze brzy nebudou mít žádnou cenu. Zařizujte se teď. Až se všechny moje temné předpovědi splní, bude už pozdě.

Koneckonců, víte, co mě stálo imaginace (a peněz), abych si ponechal kotel na uhlí a udělal topení bez čerpadel, ale zato s možností ohřevu vody na mytí? Kdybych začal teď, jako většina mých sousedů, tak bych měl už prostě smůlu.