
Pomstychtivost Hradu nezná mezí
TOMÁŠ FLAŠKA

Článek Ferdinanda Peroutky „Hitler byl gentleman“, o kterém náš láskyplný pan prezident tvrdil, že ho viděl vlevo dole, nebyl nikdy nalezen, a to ani vpravo nahoře. Vnučce Ferdinanda Peroutky Terezii Kaslové se pomlouvání dědečka nelíbilo a podala na prezidenta žalobu.
Po mnoha soudních kolech a letech přetahování to v podstatě dopadlo tak, že byla soudy poučena, že pan prezident je nežalovatelný a soudila se s ministerstvem financí. Pan prezident přesto vstoupil do sporu dobrovolně jako vedlejší účastník řízení. Spor se zvrhl z teze, zda prezident mluví pravdu, v podstatu, zda veřejný projev prezidenta je nesprávný úřední postup, za který odpovídá ministerstvo. Prostě český právní kocourkov.
Proti paní Kaslové byla nasazena armáda všech možných státních i nestátních právníků. Paní Kaslová spor prohrála a odvolala se. Odvolala se i prezidentská kancelář a to kvůli nespokojenosti s výší nákladů, které má paní Kaslová platit prezidentské kanceláři za náhradu za právní zastoupení. Zdůvodnění, je bohužel šílené, slovy advokáta Marka Nespala, který prezidentskou kancelář zastupuje:
„Z pozice vedlejšího účastníka se jedná o takzvané školné, aby si každý rozmyslel, jestli si skutečně bude dělat z prezidenta trhací kalendář a bude ho žalovat i tam, kde zjevně žalován být nemůže.“
Je to jasné. Prezident si může dělat a říkat co chce. A komu se to nelíbí a ozve se proti tomu, tak bude navíc „vyškolen“. Je zřejmé, že kdybychom žili o pár století dřív, tak by se to školné odehrávalo na mučidlech. Tak vládli středověcí panovníci a tak se „soft“ u nás vládne dnes.