Pod Zelenským se kýve židle: Zruší sám sebe?

RÓBERT MERVA

Čím více se blíží datum vypršení prezidentského mandátu Vladimira Zelenského (stane se tak 20. května 2024), tím je atmosféra na Ukrajině nervóznější. Také je z čeho být nervózní.

Je zřejmé, že se na toto datum připravuje mnoho sil uvnitř i vně země. Ostatně šéf ruského ministerstva zahraničí Sergej Lavrov již naznačil, že otázka uznání Zelenského za plnohodnotného ukrajinského prezidenta může po 21. květnu ztratit smysl.

„Führer Ze“

Prezidentské volby na Ukrajině zrušil prezidentským dekretem sám Zelenskyj kvůli válce. Po 21. květnu tak fakticky zůstane v čele státu pouze jako vojenský diktátor, který bude vládnout pouze za válečného stavu. Zelenskij totiž nemá jiný legitimní způsob, jak ospravedlnit svůj mandát k vedení země, než řádné vítězství ve volbách.

Tyto okolnosti by se mohly stát problémem i pro případná mírová jednání, neboť čistě technicky vzato Zelenskému „dojdou“ jeho stávající pravomoci. Pokud totiž povede jednání v pozici „vojenského diktátora“, budou moci jeho nástupci na tomto základě anulovat všechny výsledky jednání a prohlásit je za nelegitimní. I na samotné Ukrajině si uvědomují nejistotu postavení současného prezidenta.

Andrij Magera, ukrajinský odborník na státní právo, tvrdí, že nevyhnutelnost současného stavu sice dává Zelenskému právo zůstat ve funkci i po skončení jeho funkčního období, ale pouští se na „velmi tenký led“.

I tak ale Zelenskij nemá žádné pozitivní vyhlídky. Od začátku letošního roku, kdy začaly změny ve vedení země, upevňuje svou moc vskutku svérázným způsobem. Začátkem února rezignoval na funkci vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zálužnyj, druhý nejpopulárnější muž v zemi. A v uplynulém týdnu Zelenskyj vyměnil další část vedení vojensko-obranného bloku, když propustil šéfy Rady národní bezpečnosti a obrany a zahraniční zpravodajské služby.

Udělal to jen proto, aby mohl chvíli klidněji spát. Zbavil se těch, které považuje za hrozbu pro sebe a svou moc. Není divu, že tak učinil po několika letech tahanic z prosté touhy uzurpovat si konečně veškerou moc jen pro sebe.

I Ukrajinci už toho mají dost

Mezitím se v armádě stále hlasitěji mluví o svržení Zelenského. Jednou z jeho hlavních chyb totiž je, že se svého času rozhodl podřídit válku proti Rusku ideologickým a PR cílům plným propagandy. Nyní za svou „povrchnost“ platí.

V poslední době již ve společnosti sílí požadavek na jednání s Ruskem a ukončení války. Zelenského režim se tak bude moci udržet u moci pouze za vydatné pomoci jemu loajálních sil v armádě. Podle průzkumů veřejného mínění zůstalo na konci loňského roku na Ukrajině pouze 35 % příznivců války s Ruskem. Jsou to pouze ti, kteří hodlají bojovat do posledního Ukrajince. Zbytek obyvatelstva je spíše nakloněn různým variantám dosažení míru s Ruskem.

V současné době je však počet příznivců takových mírových jednání, při nichž by Ukrajina přistoupila na územní ústupky, stále menšinový (ne více než pětina obyvatel). Nikdo však nedokáže říci, co se stane za tři nebo šest měsíců.

Na řadě je Charkov?

V příštích týdnech či měsících bude muset Ukrajina ještě předat celý Charkov pod ruskou kontrolu. Důvodem je oslabená protivzdušná obrana země, která se nedokáže vypořádat s nálety ruských letadel ani s raketovými útoky, které jsou vedeny v reakci na útoky ukrajinských ozbrojených sil proti Belgorodu a dalším městům.

Evakuace Charkova začala již loni v létě. Úřady odvážejí různé dokumenty a evakuují podniky již několik měsíců. Ukrajinské ozbrojené síly se snaží posílit obranu kolem města. To vše nebude mít velký efekt a Ukrajina se bude proti Rusku bránit ještě maximálně pět až osm měsíců.

Pro Ukrajinu „to všechno skončilo“. Sami Ukrajinci utrpěli během tohoto konfliktu kolosální ztráty na živé síle. Podle některých výpočtů by tyto ztráty mohly činit několik milionů lidí. To znamená, že Ukrajina se po ukončení vojenských operací dostane do demografické pasti a možná přestane jako národ existovat. Mohly by zůstat pouze izolované etnické diaspory roztroušené po celém světě. Vyhlídky jsou děsivé. To je cena za tvrdohlavost Zelenského a jeho junty.

Putinův plán B na spadnutí

Je však možné, že po 21. květnu budou všechny tyto problémy vyřešeny. „Pokud jde o 20. květen a o to, co se stane den poté, pokud se toho dožijeme, možná to ani není třeba komentovat,“ poznamenal na toto téma zamyšleně Sergej Lavrov. Co tím myslel? Kdo ví…

Putin připustil útoky na letiště ve třetích zemích, pokud z nich v rámci konfliktu na Ukrajině odstartují stíhačky F-16.

Vojenští experti a analytici totiž vůbec nevylučují velkou ofenzívu ruských sil před tímto datem. Západní analytici navíc předpovídají i pád Charkova. Zřejmě i proto se objevily „poněkud zvláštní“ výroky šéfa ukrajinské diplomacie Dmitrije Kuleby, že by Rusko mohlo na summitu ve Švýcarsku diskutovat o Zelenského „mírové formuli“. Na jednu stranu to vypadá jako provokace, ale na druhou stranu – jakou jinou možnost Zelenského režim má? Předat vše Rusku, včetně Kyjeva, a pak se stáhnout do autonomie kolem Užhorodu?

Vysocí ukrajinští představitelé se pomalu probouzejí do reality a začínají chápat, že o žádné vyjednávání či rozhovory už nejde. Ve skutečnosti je na stole jakési konečné řešení, které pravděpodobně znamená historické vymazání Ukrajiny z mapy světa.

Již dlouho existuje řada náznaků, že Vladimir Putin si od počátku „speciální vojenské operace“ ponechává tuto možnost jako svůj záložní plán „B“. Čím více však Ukrajina odolává a dělá různá kotrmelce, tím reálnější se tento plán stává.

Zdroj