Platy politiků v zemi levné práce

V posledních dnech byla česká veřejnost svědkem veletočů kolem platů politiků. Ministr Marian Jurečka navrhl, že platy zvýší o 6,9 % (původně se mělo ale jednat o 14 %) a odvolávala se přitom na to, že pouze plní nařízení ústavního soudu. Ten se pak ohradil, že nic takového vládě nenařídil. Je pravda, že v posledních letech krize byly platy politiků zmrazeny, což odpovídalo tomu, v jakém stavu se nacházela česká ekonomika – v době, kdy reálné příjmy lidí, kteří si politiky platí, padají, by bylo vrcholem arogance, kdyby platy politiků rostly. I když reálně je něco takového v Česku možné. Jenže spolu s politiky se do kategorie zmrazených platů dostali také soudci. Odvolali se k ústavnímu soudu, který rozhodl v jejich prospěch. Tato nekonzistence otevřela dveře i pro diskutované 6,9% navýšení platů politiků. Opozice se nyní bude snažit o obnovení zmrazení růstu platu politiků, zatímco platy soudců by z tohoto kroku měly být vyřazeny.

Platy soudců jsou v ČR ve srovnání s průměrnou mzdou nebo mediánem samozřejmě vysoké a letos se pohybovaly mezi 100 tisíci až 300 tisíci korun měsíčně hrubého v závislosti na pozici a praxi. Je to celkem pochopitelné vzhledem k podstatě jejich práce, která předpokládá nejen odbornost, ale také nezávislost (a neúplatnost). Platy vysoce postavených politiků jsou srovnatelné: ministr má v ČR něco kolem 223 tisíc, vicepremiér 267 tisíc korun, premiér potom 310 tisíc korun (a to i s náhradami a hrubého), v případě poslanců jde o asi 198 tisíc korun hrubého měsíčně (včetně náhrad). Je tu však jeden rozdíl, tyto platy často nevyžadují ani zvláštní odbornost (viz odbornost ministra financí), o nezávislosti se dá úspěšně pochybovat, a v případě neúplatnosti…?

Medián mzdy v ČR je v roce 2024 38 500 korun a průměrná měsíční mzda činí 44 943 korun, v meziročním srovnání se zvýšila o oněch 6,9 %. V případě reálných mezd byla letošní situace o něco méně optimistická: v prvním čtvrtletí vzrostly jenom o 4,8 %. V tomto čísle se lépe odráží růst cen, tedy inflační tlaky, které jsou přítomné i letos. V roce 2023 žilo pod hranicí příjmové chudoby celkem 9,8 % české populace, tj. asi 1 milion lidí. To rozhodně není málo. Navíc je poměrně známo, že existují obrovské rozdíly mezi platy lidí, jejichž práce je společensky významná, ať jde o zdravotní sestry, hasiče, učitele, včetně vysokoškolských nebo třeba administrativní pracovníky v některých úřadech apod.

Platy v manažerských funkcích jsou aspoň teoreticky postaveny na performanci (výkonu). Politika je více než manažerismus, ale vyžaduje také schopnosti a výsledky. Když nastupovala k moci, slíbila současná vláda, že zkonsoliduje veřejné finance a znovu lépe zreformuje stát, nicméně po třech letech vládnutí je jasné, že ani k jednomu nedojde. Mezitím však předvedla, že nedokáže zvládnout externí krize, které se na českou ekonomiku nahrnuly – což je podle mého skromného názoru hlavní role vlády a lidí, kteří mají odvahu se ujmout role ministrů, vicepremiérů a premiérů. Namísto jasné strategie a efektivní pomoci se vláda držela spíše hesla, že krizí se prostě musí projít, „laissez-passer“, ať to stojí, co to stojí. Většina české populace s průměrnými nebo mírně nadprůměrnými platy a důchody tak na vlastní kůži zažila důsledky v podobě růstu cen a životních nákladů, ekonomické nejistoty a opakovaně nespravedlivě rozložené daňové zátěže. Kromě toho je jasné, že česká ekonomika neroste a jen tak neporoste, že je sotva (s pomocí statistických čar) na úrovni před pandemií covidu-19. Neexistence jasné vize pro budoucnost a pokračující oslabování státu a veřejného sektoru pod vedením této vlády poznamená budoucnost Česka ještě hodně dlouhými stíny. Třiceti a více procentní podpora Babišova ANO je jasnou vizitkou vládních výsledků.

Česká média si ještě povšimla, že například mzda českého premiéra patří k nejvyšším v EU v poměru k průměrné mzdě. Jak napsalo Echo24, premiér Fiala bere podle dat maďarské neziskové organizace Átlátszo 6,1 násobek české průměrné mzdy. Ještě lépe se v tomto směru daří maďarskému a slovenskému premiérovi. Jinak řečeno, v zemích, jejichž ekonomiky stojí systémově na levné práci, si přední politici dopřávají vyšší platy (v poměru k průměrným občanům) než v zemích, které na levnou práci nevsadily. Je to překvapivé? Nikoliv. Je to naprosto typická strukturální deformace. Jedna z mnoha, které si český volič bohužel nechává líbit.

I v otázce platů politiků současná vláda prostě a jednoduše káže vodu a pije víno. Není divu, jedná se o jedinou politickou strategii, kterou zvládá. O dalších jejích schopnostech a kompetencích raději pomlčíme. Ale tržním pohledem viděno, za ty peníze to zcela jistě nestojí.