P. Fiala: Zvolte nás v příštím roce znovu a my vám dáme do čtyř let německé platy

Nevíme, zde se předseda vlády ČR a šéf ODS dal o 35. výročí sametové revoluce strhnout emocemi. Možná má tak neschopné poradce. Ale prohlásit, že když voliči jeho vládu znovu dosadí do Strakovky a dají jí většinu v Poslanecké sněmovně, tak za čtyři roku budou mít stejné platy jako Němci, to už hraničí se zdravým rozumem. Nebo je osudem naší malé země a v jejím čele s ještě „malými“ českými politiky občanům nestoudně lhát? Někdejší premiér za občanské demokraty Václav Klaus v divoce svobodných devadesátkách sliboval srovnání úrovně se Západem aspoň v 20letém horizontu, teď by prý s obnoveným kabinetem Petra Fialy nás čekala na čtyři roky stachanovsky zkrácená pětiletka enormního růstu mezd a platů, na který by Němci asi jen tupě zírali.

Jak se může premiéra a současně předseda deklarativně pravicové ODS pustit v podstatě do populistické kampaně, když za své vlády není schopen ani zkrotit obří deficit státního rozpočtu? Kde je slibovaná prudká přeměna ekonomiky z montovny na špičkové obory s vyšší přidanou hodnotou? Místo toho se vinou akceptace ideologicky podmíněné tvrdé emisní regulace blíží od příštího roku těžká krize tuzemského automobilového průmyslu, který se normálně podílí až na 10 % HDP a 25 % exportu a dává dobrou práci přímo a nepřímo 500 000 lidí.

Například domácí automobilka Škoda dobře ví, že v příštím roce musí v celé své flotile prodaných vozů mít celou čtvrtinu zobchodovaných plně elektrických aut (BEV). Jinak ji čekají zničující pokuty za emise CO2, které od 1. ledna nesmí překročit 93,6 gramu na km jízdy. Škoda Auto má ovšem zatím podíl BEV v prodejích asi jen 10%. Její prodejně-ekonomické týmy budou tedy příští rok neustále vyhodnocovat situaci a v podstatě je jisté, že budou tvrdě brzdit prodej spalovacích aut, pokud na tři z nich neprodají jedno BEV. To si odnesou nejvíce ty nejmenší a cenově nejdostupnější modely Fabia či Scala, které jsou absurdně s ohledem na svou hmotnost emisně penalizovány více než velká auta jako Kodiaq či Superb. Navíc za velká a méně úsporná auta má automobilka daleko větší ziskovou marži. Hamletovská otázka se tedy změní na BÝT = deformovat poptávku po spalovacích vozech v poměru k BEV, nebo NEBÝT = podřídit se trhu a platit Evropské komisi pokuty za emise, které zničí hospodaření firmy. Odpověď je z titulu také trestně-právní odpovědnosti statutárních orgánů jasná: nutnost přežít. Prodejní i ekonomická čísla Škodovky i dalších evropských automobilek půjdou nutně od ledna 2025 silně dolů.

Proto nyní Škoda a další automobilky přeplňují své prodejní plány, protože dobře vědí, že italští a čeští politici jim v Bruselu ústupky proti zničujícím emisním normám nedojednají. Protože pravděpodobně nový komisaře Evropské komise pro klima a čisté hospodářství Wopke Hoekstra jasně trvá na zákazu výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Zde ovšem musíme vyvrátit obecně platný omyl, že tento zákaz přijde až za 11 let. Nikoli. Od 1. ledna 2030 totiž pro prodeje nových aut bude platit limit pouhých 30 gramů CO2 na 1 km, to je v podstatě efektivní emisně-ekonomická a výrobní smrt pro klasické automobily. Nehledě na to, že od roku 2027 budou benzín a nafta zatíženy novým systémem emisních povolenek ETS 2, který zdraží pohonné hmoty o 10 % až 30 %, což je cílem například klíčového německého think tanku Agora Energiewende, který tvoří ideový obsah vládní politiky strany Zelených v Berlíně. Jestliže pro „začátek“ má být emisní daň 45 eur za tunu CO2 (tedy asi 3 koruny na litr), cílovou hodnotou Agory je 200 eur.

Tolik k nepěkným vyhlídkám klíčového sektoru ekonomiky ČR, automobilového průmyslu. Vraťme se k odvážným slibům premiéra Fialy, jak Čechy nechá zbohatnout do čtyř let jako Němce. Jak ukazují data Eurostatu za rok 2023, pracující Němec má kvůli vysokému zdanění průměrný čistý roční příjem 30 308 eur ročně (v přepočtu 766 792 korun ročně, měsíčně 63 900 korun). Pracující Čech vydělává 15 209 eur čistého (dle aktuálního kursu 384 788 korun ročně, měsíčně 32 066 korun netto). Před Čechy jsou mj. Slovinci (19 313 eur). Za předpokladu, že Němci si zcela nereálně nepřidají v letech 2025 až 2029 ke svým platům ani euro, by každý rok pokračující vlády kabinetu Petra Fialy musely příjmy Čechů měsíčně již první rok prudce vzrůst asi 7 900 korun měsíčně, tedy bezmála o 25 procent. Pak by z vyššího základu za lineárního vývoje vzestup příjmu samozřejmě klesal. Dodejme, že oproti roku 2019 německý čistý průměrný příjem v roce 2023 vzrostl opět dle Eurostatu o 4123 eur měsíčně, kdežto v Česku v tomto časovém rozpětí se průměrný měsíční příjem zvedl o 4141 eur, tedy zmenšil náskok Němců jen o 18 eur měsíčně.

Mimo jiné by takový enormní růst platů a mezd znamenal obrovskou nákladovou zátěž na pracovní síly u zaměstnavatelů i pro deficitní hospodaření státu. Musely by vzrůst odpovídajícím způsobem důchody i minimální mzda. V roce 2024 odvádějí zaměstnanci v Česku 4,5 % na zdravotním pojištění a 7,1 % na sociálním pojištění. Do hrubé měsíční mzdy ve výši 131 901 Kč činí sazba daně z příjmů 15 %, přičemž vypočtenou daň z příjmů snižuje všem zaměstnancům s podepsaným prohlášením k dani sleva na poplatníka ve výši 2570 Kč. Zaměstnavatelé odvádějí za zaměstnance 24,8 % na sociálním pojištění a 9 % na zdravotním pojištění. Průměrná hrubá měsíční mzda za první čtvrtletí 2024 činila 43 941 Kč, zaokrouhleně na stokoruny nahoru 44 000 Kč. U průměrné mzdy celkové daně ze mzdy, tj. daň z příjmů, sociální pojištění a zdravotní pojištění placené zaměstnancem a sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem. Veškeré přímé daně u průměrné mzdy (tedy i včetně zaplacené zaměstnavatelem) činí 24 tisíc korun měsíčně.

To nepodstatnější ale je, že kdyby měli zaměstnavatelé zvýšit najednou mzdy a platy o 25 %, musela by jejich produktivita v tomto srovnání vzrůst ještě o nějaké procento navíc, protože jinak jejich ekonomika půjde k šípku. A česká ekonomika by se jako celek nemohla potácet kolem mizerného procentního růstu, kdy na letošek ministerstvo financí prognózuje růst HDP o 1,1 % a v příštím roce dokonce o 2,5 procenta. Jsou přece volby, že. Daleko směrodatnější jsou německé vládní prognózy: pro letošek Německo jako loni propadne do recese mínus 0,2 % HDP a příští rok čeká velmi skromný růst 0,8 %. Německo se totiž potácí nejen v konjunkturální, ale také strukturální ekonomické recesi. A Česko, které nejméně třetinově závisí svým obratem obchodu na svém západním sousedovi, má totožné problémy, i když v menším rozměru: drahé energie, šílenou regulaci a obří byrokratickou zátěž včetně zelených norem, zaostávání investic, zastaralou infrastrukturu včetně energetické, nezreformované školství atd.

Kdyby byl premiér Petr Fiala opravdu poctivým pravicovým politikem, musel by přiznat, že příští čtyři roky čeká naše podniky a občany hodně těžká doba, mj. proto, že nový prezident USA Donald Trump udělá vše pro rozkvět amerického hospodářství, dopřeje mu ještě levnější ropu, zemní plyn a uhlí a méně (nebo žádnou) zelené regulace a sníží daně firmám i fyzickým osobám. Zato zatíží dovoz zboží do USA novými cly s jasným cílem přimět i evropské podniky vyrábět tam a dát práci Američanům. S ohledem na fakt, že v roce 2023 vyvezly země EU do USA zboží za 500 miliard eur a dovezly za 340 miliard eur, je jasné, že Trump chce tuto nevyváženou bilanci ve prospěch USA změnit. Americká politika přitom ještě více svlékne do naha ideologicky zatíženou a ekonomicky zničující zelenou ideologii Green Deal v podání vedení EU a jemu podvolených národních vlád, kterou v této extrémní podobě neprovádí žádný jiný region světa.

Ano, s vizí nových těžkostí asi nelze už u dost tak nespokojených českých občanů vyhrát volby. Skutečné národohospodáře v našich vládních strukturách lze najít velmi těžko. Místo aby měli v budoucnu na svých pomnících slova „Zasloužil se o stát“, zase vidíme jen bídné takticko-stranické volební kalkulace v bitvě o moc bez přívlastků. Na pozadí vzpomínky na minulý centrálně-byrokratický nesvobodný režim ale většina občanů ČR nesnáší hlavně jediné: lhaní, kdy jsme desítky let něco jiného mohli říkat a něco jiného jsme si mohli potajmu myslet. Možná byl býval měl zakladatel naší státnosti T. G. Masaryk své zásadní motto „Nebát se a nekrást!“ ještě rozšířit: „A nelhat“.