OTA (OTTO) ULČ … zemřel neobyčejný člověk

OLGA AJVAZOVÁ

Renezanční osoba s 2 doktoráty, soudce, univerzitní profesor, cestovatel, spisovatel. Psal často o svých zážitcích, názorech, je autorem mnoha knih, literatury faktu i několika románů; psal převážně v češtině, ale i v angličtině. Na internetu je obrovské množství jeho politických a jiných článků.

Podivné roky 2020, 2021 a 2022 trávil v nemocnici a ústavu dlouhodobé péče, kde byl dlouho osamocen kvůli přísným kovidovým karanténním opatřením. Nevzdával se, doufal, že se jeho stav zlepší natolik, že se bude moci vrátit do svého domu ve městě Binghamtonu v USA, s obrovskou knihovnou a četnými memorabiliemi.

Jeho čtenářům není třeba ho představovat, psal i o svém osudu. Narodil se v roce 1930 v Plzni, matka sudetská Němka s perfektní znalosti češtiny, otec Čech, automechanik později s vlastní autoopravnou, což jeho synovi Otovi způsobilo nemalé problémy po únoru 1948 kvůli jeho maloburžoaznímu původu a bylo i důvodem, že byl přidělen na vojně k černým baronům. Krátké manželství s psychiatričkou Dagmarou skončilo rozvodem. Chtěl studovat literaturu, ale byl přidělen na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho přání věnovat se advokacii nebylo vyhověno a byl poslán nejdříve jako auskultant k soudu v Plzni a poté byl v malém okresním soudu ve Stříbře soudcem ve věcech občanských. O tom velice zajímavě píše v knize Malá doznání okresního soudce (původně vyšla v angličtině: A Judge in the Communist State). Dělal vše pro to, částečně švejkovským způsobem, aby si nezadal s diktaturou, do partaje nikdy nevstoupil. Toužil zmizet z komunistického temna; první 2 pokusy se nepovedly a až potřetí se mu útěk podařil přechodem z východního do západního Berlína v roce 1959, kdy ještě neexistovala berlínská zeď. První rok strávil v Západním Německu a pak, na radu amerického diplomata slovenského původu, emigroval do USA. Začátky byly velmi těžké. Nicméně vystudoval další obor, politologii na Kolumbijské univerzitě, bez jakékoliv finanční pomoci; na živobytí si vydělával jako číšník v české restauraci pana Vašaty v New Yorku. Studium i doktorát zvládl rychle. Po krátkých stážích jinde dostal místo na pobočce State University of New York v městečku Binghamton. Odstěhoval se tam i se svou druhou manželkou švýcarsko-čínského původu, kterou si krátce před tím vzal v New Yorku. V roce 1970 se jim narodil syn Ota Josef, jehož kmotrem byl Josef Škvorecký. Paní Priscilla zemřela před několika lety.

Seznámení se s manželi Švoreckými bylo pro Otu Ulče nesmírně důležité. V Československu získal první vydání Zbabělců, které ho nadchlo. Když se pak v Binghamtonu dozvěděl od jednoho studenta, dojíždějícího za ním na konzultace z Cornwallovy univerzity v blízké Ithace, že je u nich hostující český spisovatel Josef Škvorecký, okamžitě se za ním rozjel. Stali se nejlepšími přáteli. Manželé Josef a Zdena Škvorečtí, po dalším kratším působení v Berkeley, se přestěhovali do Toronta v Kanadě, kde na univerzitě dostal Dr. Škvorecký místo profesora americké literatury. Zdena Salivarová-Škvorecká, sama úspěšná autorka několika knih, z nichž asi nejlepší je Honzlová (přeloženo do angličtiny jako Summer in Prague) založila nakladatelství 68 Publishers, kterému se plně věnovala. Právě přítel Josef přemluvil Otu k přeložení jeho knihy o soudcování do češtiny, vymyslel nový název a knihu mu vydala paní Zdena. Bylo to impulzem pro Otu Ulče, aby pokračoval v psaní v češtině, z čehož vznikla nakonec velká úroda. Nesčetné cestopisy, jelikož procestoval doslova celý svět, častá setkání s českými emigranty v mnoha, i exotických zemích (tomu je plně věnována kniha Velikáni a malikáni), politické a jiné eseje a články, romány. Také přispíval do časopisu Západ, někdy pod zvláštním pseudonymem Josefa Urválková. Po roce 1989 začal Ota Ulč pravidelně jezdit do Československa, posléze do České republiky. Spřátelil se s mnoha lidmi, existují záznamy rozhovorů s ním, účinkoval také v televizních a rozhlasových pořadech atd. Velice rád chodil do divadel, zejména do Ypsilonky, Činoherního klubu a dalších.

I po odchodu do penze psal a vydával. Moje nejoblíbenější jeho dílo je tetralogie o Běženci, kde je hlavní postavou nepříliš charakterní oportunistický Čech Pravoslav Komenda a jeho peripetie v Čechách, Německu, Africe, USA, Filipínách a zpětně v Čechách předsametových a posametových; tyto čtyři knihy se hemží výborně vykreslenými postavami a postavičkami, a jsou nezvykle doplňované informacemi ze zpráv. Mám velmi ráda i román Návraty nenávraty o dvou starých přátelích, již penzistech, kteří do Prahy přiletí na setkání spolužáků po dlouhých letech, jeden z Austrálie a druhý z USA. Krásně popisuje pocity a zážitky nás, kteří se do rodné země vracíme po životu v cizině. Pachtění za třpytem je detektivka spojená s cestopisem, odehrávající se na cestě luxusní turistickou lodí kolem světa, kde detektivem amatérem je Čech, který emigroval do USA. Zde využil spisovatel svých zážitků z četných takových plaveb. Měl v plánu napsat knihu, inspirovanou českými emigranty v Jižní Africe, ale k tomu už bohužel nedošlo.

Od dětství jsem nadšená čtenářka a mám i doktorát z literatury. Narodila jsem se v Praze, kterou velice miluju, ale za komunismu, v beznadějné době normalizační, jsem emigrovala a většinu života žiju v Kanadě, po několika letech strávených ve Francii.

Zamilovala jsem se do tvorby Josefa Škvoreckého při přečtení druhého vydání Zbabělců ještě v Praze. Přečetla jsem od něj snad všechno, později i od jeho paní Zdeny. Stala jsem se zákaznicí nakladatelství 68 Publishers a také jsem předplácela velmi zajímavý dvouměsíčník Západ. A tam jsem před dávnými lety učinila velký objev, když v jednom z čísel se nacházela velice dobře vybraná ukázka z knihy Oty Ulče Špatně časovaný běženec. Byl to nesmírně výstižný a vtipný popis recepce na velvyslanectví NDR ve Washingtonu, kam je emigrant Komenda pozván podivnou existencí, českou zbohatlicí jménem Renáta Hojná-Jimenez. Ukázka mě natolik zaujala, že jsem knihu okamžitě u Škvoreckých objednala. Od té doby jsem se stala věrnou čtenářkou všeho od Oty Ulče, beletrie i non-fiction.

Seznámila jsem se s Otou Ulčem před pěti lety. Přes rozdíl generace mezi námi jsme si velice dobře rozuměli. Měli jsme stejné názory politické i jiné. Stali se z nás blízcí přátelé. Vyměnili jsme si obrovské množství e-mailů a často hovořili po telefonu. Naše diskuze bývaly dlouhé a velmi zajímavé. Byli jsme spolu v Praze v květnu roku 2018, byl u mne na návštěvě v mém montrealském domě a já ho dvakrát navštívila v USA, kde jsem se setkala i s Otou Juniorem, úspěšným architektem a jeho rodinou, včetně malé vnučičky, jak ji děda OU říkal.

Z našich dalších plánovaných cest do Prahy a mých do Binghamtonu bohužel sešlo kvůli jeho zdravotnímu stavu a kovidovému šílenství, kdy hranice mezi Kanadou a USA byly prakticky zavřené. Pokračovali jsme v kontaktech, po jeho onemocnění a hospitalizaci už jen po telefonu. Při našem posledním telefonátu před dalším zhoršením jeho stavu jsem mu slíbila, že za ním přijedu jak jen to bude možné, což se bohužel už nikdy neuskuteční.

Mám před sebou dlouhou řadu jeho knih ve své montrealské knihovně, namátkou je otevírám a čtu, dívám se na fotografie. Jednu z nich, kterou jsem udělala v roce 2019, přikládám; sedíme na jedné z laviček lesoparku kolem univerzity v Binghamtonu, s pamětními deskami jejím patnácti bývalým studentům, kteří zahynuli při teroristickém útoku na dva mrakodrapy v New Yorku.

Mám pocit velké prázdnoty a smutku. Ano, já vím, po mimořádně zajímavém životě se dožil požehnaného věku, ale…

Chci, moc chci věřit závěru knihy Škvorečtí, kterou Ota Ulč napsal po smrti svého velkého přítele:

„Nejsem přesvědčen o neexistenci Boha,“ jsou další Josefova slova, která si vybavuji. Snažím se souhlasit, pokud možno s nadějí, že si o tom někdy ještě pěkně popovídáme.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 811,23 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Elektromobil versus automobil - 8.2.2025
• Němcová a Medveděv - 8.2.2025
• Evropská unie chce občany v EU připravit o vlastnictví nemovitostí? - 8.2.2025

(29 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...