21.8.2015
Redakce
0
Kategorie: Historie

Osmašedesátníci

Sdílejte článek:

VÁCLAV HANZL 21|08|2015

Dnes, právě dnes, více jak kdy jindy, je třeba „poděkovat“ všem osmašedesátníkům. „Poděkovat“ jim, za justiční vraždy, zničení spousty rodin a životů. Donucení k odchodu nemálo lidí z Československa, posílání do lágrů na uran ty, co se zbraní v ruce, bojovali a nasazovali vlastní životy, za svobodu tohoto národa.

[ad#hornisiroka]

Nikde ani čárka z té doby, že by někdo z nich, proti něčemu z toho, snad nějak a někde protestoval. Ba naopak, svým členstvím, podporovali „velikost“ KSČ a schvalovali její program, ale především i její běsnění. Především pak je třeba všem osmašedesátníkům „poděkovat“ za to, že po dvacet let, utvrzovali velkého bratra SSSR v tom, že mu to tady vše patří a že si tady může dělat co chce.

A nebyl by to tento národ, kdyby velice často, ochotně a rád, nešel nad rámec toho, co na něm bylo velkým bratrem požadováno. (Toto se ostatně dost často ději i dnes, ve vztahu k EU a NATO). A velký bratr si tady skutečně dělal co chtěl.

800x800_vlada

Pak se jako zázrakem, ze všech osmašedesátníků, stávají hrdinové. Vše co bylo, zapomenuto jest. Stačilo k tomu tak málo. Pražské jaro, pokus reformovat nereformovatelné, hlásání z rozhlasu a televize o okupantech, psaní Několika vět, 2000 slov, zakládání různých spolků, především pak Charty 77.

Co na tom, že to nikomu život nevrátilo a nevrátí a to ani ten zpackaný, stejně tak, jako majetek a nemožnost studovat. Co na tom, že nikdo z těch osmašedesátníků z KSČ nevystoupil, že většina z nich byla z lůna rodné strany vyloučena. Že nikdo z nich nestrávil ani minutu v uranových dolech a nebyl ani pověšen a mnohdy ani zavřen.

Přesto se z nich stávají hrdinové a dnes jsou mnohdy oslavováni více, než ti hrdinové skuteční, ti hrdinové, kteří se zbraní v ruce, nasazovali vlastní životy a to jak na východní, tak i na západní frontě, za svobodu tohoto národa. Aby jim následně bylo „poděkováno“ a to právě osmašedesátníky.

[ad#velkadolni]

Divně, divně mě z toho všeho je a to především dnes!!! „Děkuji“ tedy dnes všem osmašedesátníkům, za bratrskou a internacionální pomoc spřátelených národů, armád Varšavské smlouvy, dne 21. srpna 1968. Nikde jsem nikdy neslyšel, nečetl ani slůvko o tom, že by se někdo z nich, za něco, někomu, někdy omluvil, nebo že by snad něčeho litoval.

ZDROJ: Václav Hanzl

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    České tvrdé jádro

    LADISLAV VĚTVIČKA Neznám autora následujícího textu. Ale text je to natolik důležitý, že ho zařadím k mým blogům. Kdybych