Opravdu se pan premiér obrací proti Green Dealu?

V poslední době se můžeme setkat s hláškami, že pan premiér Fiala začíná dostávat rozum a že si dovoluje kritizovat Green Deal, byť opatrně a nedůsledně. Dokonce jsou vyslovovány obavy, že by to mohlo vzít ODS, potažmo SPOLU, hlasy nejradikálnějších ekomagorů.

Kritika Green Dealu

Je mi líto, stejná historie je stará něco přes čtyři roky. V té době se ODS a SPOLU ucházely o přízeň voličů a pan Fiala rovněž mluvil velmi přesvědčivě o největších nešvarech spojených s Green Dealem a dalšími ekošílenostmi made in EU.

Zcela jednoznačně bylo cílem této akce (a částečně asi splněným) získat hlasy rozumnějších tradičních přívrženců ODS. Zajistit, aby nezůstali doma a přihodili rozumně se tvářícímu „pravicovému“ SPOLU s ODS volební lístek. Což se tedy stalo a zcela jistě je to vedle na poslední chvíli účelového pozměnění volebního zákona jeden z důvodů, proč máme v současnosti jednu z nejhorších vlád v naší moderní historii (a pro horší bychom museli sáhnout minimálně 3/4 století do minulosti).

Také prakticky okamžitě po jeho usazení na premiérské křeslo, jsme už od pana Fialy neslyšeli žádnou kritiku ekologických magořin, ať už Green Dealových nebo jiných. Naopak jsme slyšeli fantasmagorické hámotiny, jak obrovským přínosem tento monstrózní projekt je, a kolik dobrého nám přinese.

Ztracená příležitost – historie

V době, kdy se ruský útok na Ukrajinu formou jakéhosi „blitzkriegu“ zhroutil (přelom února a března 2022), se stalo jasným, že konflikt na Ukrajině dostává formu materiálové či generální bitvy, kterou vyhraje ten, kdo má více vojáků, výzbroje a výstroje pro ně a více materiálu pro pokrytí potřeb zázemí státu.

Tedy do formy, do níž se dostala první světová válka a zejména dění na západní frontě poté, co byly německé kolony zastaveny v první bitvě na Marně (mj. dovozem mas vojáků na bitevní pole zabavenými pařížskými taxíky, což by se s elektromobily udělat nedalo) a byla vytvořena fronta, natažená od pobřeží Atlantiku až ke hranicím Švýcarska.

V tom okamžiku bylo jasné, že Centrální mocnosti (tedy Německo a Rakousko – Uhersko) a jejich spojenci válku prohrají, protože jednak měla Dohoda víc vojáků a vojenského materiálu, jednak mohla (a také to udělala) prakticky kompletně zablokovat dovoz jakéhokoli materiálu na území Centrálních mocností.

Ty v podstatě vedly válku jen s očekáváním nějakých zázraků. Zázraky se skutečně staly, Fritz Haber vyvinul syntézu čpavku z vodíku a vzdušného dusíku.

Následně je možné čpavek přeměnit na komponenty výbušnin, použitelných do střelných zbraní od pistolí po děla, ale i umělá hnojiva, bez jejichž masívního nasazení (jako náhrady za zablokovaný Chilský ledek) by se Centrální mocnosti zhroutily už v roce 1916, alespoň podle odborníků na logistiku a zemědělství.

Je dost pikantní, že tento vynález, který prodloužil utrpení z války o dva roky a zavinil smrt desítek milionů lidí, byl odměněn Nobelovou cenou. Druhým zázrakem (byť na něm Německo velmi aktivně pracovalo) byla VŘSR a zhroucení Ruska, nicméně třetí zázrak, obdobná marxistická revoluce ve Francii a Velké Británii, už nenastal a Centrální mocnosti byly nuceny v roce 1918 kapitulovat.

Ztracená příležitost – současnost

Abychom se vrátili k té válce na Ukrajině: Ukrajina má v porovnání s Ruskem přibližně 1/4 mobilizovatelného obyvatelstva a příslušně méně výzbroje a výstroje, což nemohly napravit ani dodávky ze zemí EU. Navíc všechen průmysl Ukrajiny je na dostřel Ruska, zatímco Rusko, vyjma akcí typu „Pavučina“, má významnou část zbrojní výroby mimo dosah ukrajinských zbraní. Pokud tedy neočekáváme nějaké zhroucení Ruska, což se také nestalo, je jasné, že dojde na prostou aritmetiku vojáků, výstroje a výzbroje, která předurčí výsledek konfliktu.

Tohle bylo v podstatě jasné všem odborníkům už v tom prvním červenci 2022, kdy na předsednický post EU vstoupila v rámci plánovitého střídání česká vláda.

V té době se zuřivě diskutovalo o sankcích proti Rusku i o pomoci Ukrajině, která se pozvolna rozbíhala. Každému, i silně podprůměrně inteligentnímu, člověku muselo být jasné, že účinná pomoc Ukrajině ze strany EU a jejích členských států, je naprosto neslučitelná s Green Dealem, který už tehdy vydával své první, silně jedovaté plody ve formě likvidace firem i celých průmyslových odvětví (což sankce „proti Rusku“ akcentovaly mj. drastickým zdražením energií).

Kdokoli s byť i jen minimální schopností strategického uvažování musel pochopit, že bez pozastavení (alespoň) Green Dealu a s ním souvisejících pitomostí bude pomoc Ukrajině jen trapným příštipkařením, neschopným přispět k nějakému zvratu dění na frontách. Což se také v následující době (v podstatě až dosud) potvrdilo. Ukrajina je postupně zatlačována (naposled došla informace o tom, že Rusko obsadilo celé Luhansko) a je otázka, zda se v dohledné době nestane státem bez přístupu k moři.

Faktem je, že český tým s panem Fialou v čele se ani nepokusil o nějaké pozastavení Green Dealu v souvislosti s touto novou mezinárodní situací. Že tedy byla, jednoznačně vinou SPOLU a jeho partnerů, promarněna šance tuto snůšku bezcenných pitomostí pozastavit a oslabit její katastrofální vliv na ekonomiku EU a jejích členských států. A neučinili tak bez ohledu na situaci, kterou vládní propaganda presentuje jako válečný stav s Ruskem. Zcela jistě byl tento problém ještě potencován negativním dopadem na ekonomiku ČR, která má nejvyšší podíl průmyslu v HDP ze států EU. Navíc u těch  sankcí proti Rusku jsme byli svědky toho, že mu je pomáhaly státy BRICS, i některé další státy třetího světa, obcházet.

Už jsem před časem připomenul, jak totálně zkorumpovaná Rakousko – Uherská byrokracie s korupčními vazbami na výrobce předovek zadupala projekt Krnkovy rychlostřelky, a v podstatě tím zavinila porážku ve válce s Pruskem. Byrokracie EU a na ní navázané byrokracie členských států si počínají naprosto stejně, tedy bez ohledu na riziko, že jejich udržování Green Dealu a dalších magořin povede k porážce v konfliktu s Ruskem.

Fiala a Green Deal

Je zcela jednoznačné, že v situaci, kdy měl pan Fiala naprosto jedinečnou příležitost celý „slavný“ Green Deal v podstatě na léta vyřadit z činnosti a uchránit jak ČR tak i celou EU před jeho katastrofálními dopady, nic takového neučinil a ani neučinil nějaký vážně míněný pokus o podobnou akci (protože řada států z bývalého východního bloku by se k něčemu podobnému zcela jistě přidala).

Jeho verbální negativní hodnocení Green Dealu je tedy skutečně jen a jen předvolební rétorikou, na jakou už jsme si zvykli, a o níž víme, že je v naprostém rozporu s pravdivostí, protože z předvolebních slibů před posledními parlamentními volbami pan Fiala a jeho vláda nesplnili prakticky nic a v řadě konkrétních případů v reálu učinili přesný opak toho, co slibovali.

Pan premiér a jeho suita také neumějí nebo nechtějí pochopit, že primární příčinou oteplování je zvýšená a stále rostoucí aktivita Slunce, a že oxid uhličitý, proti němuž Gereen Deal zuřivě až hystericky bojuje, má na tomto poli jen nepatrný účinek, patrně za hranicí měřitelnosti. Pokud někdo nemá nějaký zázračný recept na úpravu sluneční aktivity, je jedinou naší možností investovat peníze do přizpůsobení se, zodolnění území státu proti vedrům apod., a ne do nesmyslů spojených s Green Dealem.

Jsem toho názoru, že je v naprostém rozporu s našimi základními zájmy a potřebami, aby byla tato vláda v nějaké podobě provolena do dalšího funkčního období. Naopak je v životním zájmu nás všech, aby se v tuzemsku dostala k moci vláda, která Green Deal a podobné nesmysly tvrdě a důsledně odmítne, i kdyby to mělo znamenat totální rozchod s generátorem těchto nesmyslů, což je EU. Potřebujeme také vládu, která by, podobně jako president Trump v USA nebo president Milei v Argentině, odřízla od financí veškeré parazity, od parazitických neziskovkářů po příjemce dotací na nesmysly, pokud ne přímo explicitně škodící věci. Opět i za cenu rozchodu s EU. Bez takto získaných peněz je nereálná ani pomoc Ukrajině, ani racionální příprava na napadení dalších zemí ze strany Ruska, ani zajištění kompenzačních opatření proti oteplování.

V NATO možná zatím má cenu ještě být, ale je docela možné, že pokud bude nějakými praktickými událostmi zpochybněn onen článek 5, přestane být i členství v NATO pro nás přínosem.

Veškeré konání pana premiéra a jeho suity od jeho ustanovení na tento post po posledních volbách silně zpochybňuje jeho současnou „mírně anti Green Dealovou“ rétoriku, snad se na mě pan Hašek nebude zlobit, když připomenu jeho projekt, „v mezích (EUrounijního) zákona“. Ovšem, zatímco pan Hašek mínil svůj projekt jako parodii a nadsázku, pan premiér se tváří, jako by to myslel vážně, což je, pochopitelně, nesmysl a veškeré jeho konání na tomto poli ho z toho usvědčuje.