Od průseru ke katastrofě

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

Reformisté Nigela Farageho neuspěli prakticky vůbec. V šestisetpadesátičlenné sněmovně budou mít asi deset poslanců. Britská BBC si může vybrat… buď se na to vměšování do voleb Putin vykašlal a nebo se vměšoval jinak než všichni tupí novináři varovali.

Labouristé mají totiž velké plány. Chtějí výrazně zdanit majetek a kapitálové zisky, chtějí uvalit sektorové daně na producenty ropy a zemního plynu. Což v dnešní době globalizované ekonomiky zase jen oslabí londýnskou City a posílí Dubaj. Labouristé jsou zároveň promigrační i protimigrační. Jsou zároveň proizraelští i propalestinští. Aby dosáhli podobného vítězství jako kdysi Toník Blair, museli se rozkročit podobně jako hnutí ANO a vysílat podobně smíšené signály. Jsou totiž všechno i nic.

Jen v postoji k Rusku se shodnou. To je už dvě stě let tradiční soupeř z Velké hry, který ale i přes šílené pohromy a katastrofy zůstal silnější, větší a dnes už i významnější než celá Velká Británie.

A to je také celý důvod, proč všechno zůstane stejné. Proč skončil Boris Johnson? Proč skončila po čtyřiceti dnech vládnutí Liz Truss? Proč Sunak projel volby jako nikdo před ním? Proč se lidé bouří? Proč konzervativní pravice zvyšovala daně a Strana práce je bude zvyšovat také?

Protože si kousli příliš velkého sousta.

Protože už nemají Abramoviče a další ruské oligarchy, kteří své pohádkové bohatství za ruskou ropu utráceli v Londýně. Ruští ultramiliardáři se přesunuli tam, kde jim nehrozí ožebračení za to, že jsou Rusové. A spolu s nimi pro jistotu odešli i všichni šejkové a afričtí diktátoři, protože zjistili, jak snadno se mohou Johnu Bullovi znelíbit.

Protože musejí dodávat Ukrajině zbraně a posílat jí peníze. Hodně peněz. Víc, než kolik přiznávají veřejně. Pokud Ukrajina prohraje, tak z Velké Británie zůstane už jen Malá Británie. Ale ty poslední zbytky britské prestiže jsou kurňa drahé. Tak drahé, že už nezdaňují jen chudé, kteří nemají kam zdrhnout, ale zkusí něco vyždímat i z bohatých, kteří zdrhnou zanedlouho… Jako Stanjura… mysleli to dobře, dopadne to jako vždycky.

To válka může za jejich problémy. Od začátku do konce. Založili svou prosperitu nikoliv na výrobě či směně, ale na nedotknutelnosti soukromého majetku v britských bankách. A pak, když tam měli prachy půlky světa, tak to porušili. Ve jménu války s Ruskem. V den, kdy nastoupili na Abramoviče a chtěli mu zabavit jachtu, v ten den Putin vyhrál nejen válku, ale také celou Afriku a půlku jižní Ameriky. Sorry jako.

Ani nemluvím o tom, že velká britská města stále více připomínají Karáčí či Islamabád.

Zkrátka a dobře, sledujeme západní střízlivění v přímém přenosu. Velmoc má schopnost svoje problémy vyřešit. To ale už není britský případ. Vidíme totéž, co všude jinde. Zkoušejí na svém Titaniku jinak seštelovat čerpadla, ale nijak se nepokoušejí ucpat tu díru, co mají v trupu. Nemohou. Museli by přiznat, že jejich loď není nepotopitelná a týkají se jí stejné problémy jako jiných lodí. Museli by přiznat, že už nemají síly na konfrontaci s Rusem, museli by změnit myšlení ve kterém se utvrzovali osmdesát let. Museli by přiznat, že už nejsou pupek světa. A hlavně, museli by přiznat, že potřebují spíš vyrábět a obchodovat než drancovat a syslit peníze.

Všimněte si, dělají přesně totéž, co u nás dělá Petikolka. Různě manévrují, hemží se, dělají konsolidační balíčky, ale nic se nezmění. Západní ekonomika už prostě nedokáže odčerpávat z podpalubí tu vodu, co se tam hrne. Demokratické zřízení ještě možná dokáže vyměnit premiéra, ale už nedokáže změnit myšlení. Přitom to jediné by je mohlo zachránit. Změna v myšlení. Ale právě tomu se brání jak nejvíc mohou. Britové mají také svoje strategické komunikátory, mají i svoje Koudelky a Foltýny a jejich policie také především hledá ideozločiny na internetu, místo aby se zabývala bodavými a savými škůdci v ulicích.

Titanic se potápěl dvě a půl hodiny. s výjimkou posledních deseti minut byl jen trochu nakloněný, nic víc. Zespoda se ozvývalo úpění, ale to se dalo překrýt pěknou hudbou a rozvážnými rozkazy kapitána, který se vlastně dost podobal Petru Fialovi. Všechno podstatné se stalo až v posledních okamžicích, kdy už se kapitán vzmohl jen na konstatování, že odteď už každý sám za sebe.

Británie směřuje od průseru ke katastrofě. Už brzy ve vašich kinech.