
O té naší bezpečnosti
LUBOMÍR VYLÍČIL
Náš milovaný premier Fiala zahájil před pár dny, spolu s dalšími lídry své koalice, předvolební kampaň. A protože nějaké úspěchy téhle party, abys lupou pohledal, vsadil vše na vyvolávání strachu a za ústřední téma si zvolil „bezpečnost“. Rozumí se samo sebou, že bezpečnost jednotnou, evropskou a západně ukotvenou, opírající se o naše členství v EU a NATO. Protože Rus prý hrozí…
Začněme třeba tím NATO. O jeho vnitřní jednotě a o vztazích, v rámci organizace panujících, jsme se mohli přesvědčit zcela nedávno. Slovenský premier, Robert Fico, se rozhodl odcestovat do Moskvy, aby se zúčastnil oslav kulatého výročí ukončení II. světové války. Aktu, na němž byla přítomna většina významných politiků (mimoevropského) světa, reprezentujících něco okolo 2/3 lidstva. A konalo se to v zemi, se kterou žádný stát NATO není (oficiálně) ve válce. Nicméně pobaltské země, Estonsko, Lotyšsko a Litva, si duply a prostě zakázaly přelet slovenského speciálu svým vzdušným prostorem. Takže musel letět mnohem delší, jižní trasou přes Rumunsko a Černé moře…
To je tedy spojenectví. Nepustit letadlo představitele oficiálně spřáteleného státu do země, kterou my jaksi nemáme rádi. A když k nim my nechodíme, tak tam nepůjde ani nikdo jiný, že? Takovéto povýšení lokální animosity nad diplomatické protokoly a nad pravidla mezinárodního styku signalizuje, že to s tím společným bojem proti nepříteli nemusí být až tak horké. Ostatně, představitelé jižního křídla NATO, jako třeba Francie či Španělsko, dávají už skoro veřejně najevo, že kvůli pidistátům na hranici Ruska, by si žíly netrhaly a žádnou nukleární válku neriskovaly.
Ono se u nás vůbec nějak moc hovoří o článku 5 smlouvy o NATO. S tím, že jde o naši záchranu, jistotu a kotvu naší suverenity. Ale je tomu opravdu tak? Jádrem onoho bodu je zhruba tato formulace: „…pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru.“ Což také může znamenat jen palcové titulky v místních novinách a tvrdou, ale nezávaznou rezoluci, ve smyslu: „Ihned toho nechte, my se zlobíme!“ Nebude od věci také připomenout, nakolik pomohla Sovětskému svazu smlouva o přátelství a pomoci s Hitlerovým Německem. Nejde o to, zda měli oba signatáři vůbec v úmyslu ji dodržet, ale o to, k čemu jedinému se dala použít ráno, 22. června 1941.
A teď přejděme k EU. Určitě byste mohli sami snést přehršel dokladů, jak „úžasné“ věci nám přineslo členství v tomto čím dál nepřátelštějším, progresivistickém molochu. Ale přesto si připomeňme alespoň pár nejčerstvějších „obohacení“. Počátkem tohoto měsíce představil eurokomisař pro energetiku Dan Jörgensen plán, jak ukončit veškerý dovoz ruských fosilních paliv do Evropské unie. Všechno má skončit nejpozději do roku 2027. A co ty státy, které přístup k západním ropovodům a plynovodům nemají? Smůla holoto! Zelená bída bude platit pro všechny! Oběma členským státům, které dovážejí ropu z Ruska (Slovensko, Maďarsko), byla uložena povinnost předložit národní strategii pro nahrazení ruského dovozu ropy do konce roku 2027.
Že to ti šílenci myslí vážně, potvrdil před dvěma dny zánovní, BlackRockový německý kancléř, Fridrich Merz. V rozhovoru pro Zeit vyjádřil nesouhlas s údajným plánem USA a Ruska na obnovení provozu plynovodu Nord Stream 2, který byl vybudován v Baltském moři. Jinými slovy: nejen, že nám tady v Německu nevadí, že Američani odstřelili ty roury, které byly kdysi základem prosperity Německa (a na ně navázaných subdodavatelů z Evropy), ale my už nechceme ani tu zbývající, u které nálož selhala. Na co taky? Strčte si tu rouru s fujtajblovým fosilním plynem, kam chcete. My tady v Evropě máme přece „obnovitelné zdroje“. A to je budoucnost. Jak ukázal nedávný blackout Portugalska a Španělska…
Podobnou ukázku spojenectví, vzájemné lásky a nerozborné jednoty zemí EU nám pře pár dny demonstroval i případ naší „slavné“ dostavby Dukovan. Francouzský eurokomisař Stéphane Séjourné poslal Česku dopis, v němž důrazně požádal o odložení podpisu smlouvy na stavbu dvou nových jaderných bloků v elektrárně Dukovany. Podle něj Evropská komise prověřuje, zda korejské společnosti KHNP nebyly poskytnuty zahraniční subvence. Naštvaný šéf ČEZu, Daniel Beneš, si už nebral servítky: „Je těžké věřit, že probíhá šetření, když se vás nikdo na nic nezeptá. Francouzi udělají všechno, aby taková elektrárna nevznikla. Nejde jim o to vyhrát, ale o to, aby tady elektrárna nevznikla, a to je dramatická zpráva pro ČR,“ uvedl.
Takže, nakolik je pro nás skutečně výhodné, být členy EU a NATO? Nenadešel čas, aby se protrhlo letité tabu a začala řádná, otevřená diskuse i o těchto „velezrádných“ otázkách? Právě teď, v předvolební době? Aby padly argumenty pro a proti, aby se vyvažovalo, v čem se podřizovat ostatním, v těchto nadnárodních organizacích, a v čem už rozhodně ne?
Řekněme si otevřeně jednu starou, staletími osvědčenou pravdu. Žádná mezinárodní smlouva nemá větší hodnotu, než je cena toho papíru. Kromě snad hodnoty sběratelské. Jestliže máme dobré vztahy se silným sousedem, žádnou smlouvu nepotřebujeme. Ale jestliže ne, pak nás ani smlouva neochrání. Ten silnější si vždy najde způsob. Od vojenského, až po „právní“, aby ji nemusel respektovat.
- Foltýn selhal. Češi pro volby považují za větší problém totalitní Fialovu vládu než Rusko - 17.5.2025
- O té naší bezpečnosti - 17.5.2025
- Jak se dostat dál? - 17.5.2025
Skvěle napsáno!
A malá douška k tomu vládnímu profesůrkovi:
Snad nejhorší je pro politika, pokud se stává a v tomto případě stal, směšným. To je to nejhorší co může politika potkat…