O konec války už prosí už i vojáci v prvních liniích

Opakování matka moudrosti

Pokud bychom měli myslet na úspěch a výhru (nejen) v tomto konfliktu, museli bychom vše podřídit tzv. tahu na branku. Museli bychom opustit všechny ty Pride parády, ukončit nesmyslná genderová studia a naše mládež by musela být motivována jinak, než válečnými hrami na notebooku. Jinak se dostává do našeho „tahu na branku“ faleš, přetvářka a úsilí, přesvědčit o „své pravdě“ ostatní. Mládež tedy ideologicky hrdě bojuje s důchodci, nikoliv se skutečnými nepříteli, kteří mají životní zkušenosti, tudíž jiný pohled na věc.

Proč tento konflikt prohrajeme? Žádný z uvědomělých mladíků se na vojnu nešikuje, ale velice rád je pozorovatelem konfliktu, jenž pozoruje z bezpečí, zázemí svého domova. Aby se projevil jako hrdina, tapetuje uvědomělými výkřiky nenávisti ke všemu ruskému weby. Má pocit, že tím udělal pro vítězství té jeho strany všechno, co je v jeho silách. Aby dokázal své přesvědčení, je schopen překlopit invalidní vozík s babičkou, která má jiný názor. A tím je jeho hrdinstvím konec. Aby se osobně přihlásil do armádních řad, to už se neodváží.

A tak se stalo, že do skutečného boje se nikdo nehlásí. Když se někdo takový najde, rozmluví mu to jeho rodiče, příbuzní či přátelé.

Kdybychom měli skutečně bojovat, musely by se reálně přihlásit jen v naší republice desítky tisíc branců. Ti by se museli stát odvedenci a absolvovali by základní vojenský výcvik. Stejně tak by se museli mladíci, muži s chutí bojovat a postavit se nepříteli hlásit do náboru po celé Evropě. Ale k tomu nedochází. Je tedy logické, položit si otázku: Jak máme vyhrát válku, když se do skutečného boje a střetu nikomu nechce?!
Samozřejmě, že takto válku (svou pasivitou) v žádném případě nevyhrajeme. Čili je naprosto zbytečné, až zcestné uvažovat o vítězství. Do skutečné války se de facto nikdo nehlásí. (Jsou nešťastníci, kteří si svým angažmá v tomto konfliktu řeší své nesplatitelné dluhy, exekuce, nešťastnou lásku atp. Ti jsou poté přichyceni ukrajinskými spolubojovníky při krádežích různých cenností a hrozí jim vysoké tresty). Tak s takovými „lidmi“ se válka opravdu nevyhrává! Takže nám chybí ti, kteří by se k válce postavili čelem a cítili v ní osobní motivaci a povinnost.

Naší národní katastrofou je, že současná politická garnitura zcela podléhá vidinám, které roznášejí pubescentní mladíci na webech. Na webech ano, ale skutek utek. Z těchto vidin nezletilých tedy žijí naši politici. Je to smutné, protože se skutečností, skutečným nasazením to nemá nic společného.

KoZa je na tom úplně stejně. Tam ještě figuruje faktor strachu z muslimských nájezdníků. Tam se takový mladík bojí chodit po rodném městě, aby nebyl přepaden a ukončen muslimskými gangy. Má co dělat, aby si zachránil holý život ve svém městě a na válku na Ukrajině nemá ani pomyšlení.

Co vzkázat na závěr? Měli bychom být skutečně vyděšeni z našich vládních činitelů. To o tom jako tito „zasvěcenci“ neví? To jim to má člověk opakovat donekonečna? S kým budete bojovat, když do skutečného konfliktu nejsou lidi? To jako čekají, že vítězství jim spadne do klína samo od sebe? Jenom stupidní idioti nemají ponětí o realitě.
Mějte se hezky.