O demonstraci, protektorátu a inkognito premiérovi

Sobotní velká demonstrace na Václavském náměstí, která jako špička ledovce poodhalila obří rozsah nespokojenosti a pocitu ohrožení v české společnosti, je stále na politické a mediální scéně předmětem úvah a komentářů. Ty mainstreamové většinou nacházejí milosrdné vysvětlení, že příčinou nespokojenosti je špatná komunikace vlády. Prý by premiér a jeho kolegové měli situaci a své kroky občanům lépe vysvětlovat.

Obávám se, že kdyby doopravdy veřejnost věděla, proč se chovají tak, jak se chovají, začalo by být opravdu zle. Tato vláda se navrátila ke zhoubné představě, že můžeme jako stát existovat pouze v podobě cizího protektorátu. Její politici jsou v zajetí iluze, že čím poslušnější a vstřícnější k zájmům dnešních cizích hegemonů budeme, tím větší odměny a péče se nám za to od nich dostane. To je dětinská a absurdní představa, která nefungovala nikdy a nebude fungovat ani dnes. Pokud země nebojuje za své zájmy a spoléhá na to, že je za ní zajistí a ochrání někdo jiný, nevyhnutelně špatně dopadne. A to je právě náš dnešní případ.

Naše vlády odkývaly a uskutečnily všechny zelené nesmysly v energetice, totálně ji provázaly s Energiewende zdevastovanou německou, jako smyslů zbavená se tato vláda chová ve vztahu k Rusku, na němž jsme ale fatálně závislí v dodávkách energetických surovin, a sama nic nedělá v bláhové naději, že za ni všechno vyřeší někdo v Berlíně nebo v Bruselu. S vlastními řešeními se bojí přicházet, aby někoho náhodou nerozzlobila. Prý máme předsednictví, tak proto.

Berlín a Brusel ale řeší svoje zájmy, my je zajímáme pouze do té míry, pokud se je daří plnit. Jinak ne. To je jasné každému normálnímu člověku kromě ministra průmyslu Síkely, který blábolí, že Němci v případě nedostatku plynu zavřou část svého průmyslu, aby plyn mohli dát svým milovaným českým domácnostem, a baví tím sociální sítě.

Hrozí nám, že dopadneme jako ti nešťastní Ukrajinci, které stejná naivita, krátkozrakost a spoléhání na jiné zavedlo tam, kde dnes jsou. A to se u nás po té katastrofické zkušenosti se zelenými chimérami, Green Dealem a hrozícím kolapsem energetiky, které nám přinesla německá politika uplynulých let, stále najdou novináři, kteří si po karolínském projevu Olafa Scholze minulý týdne troufnou napsat, že – parafrázuji – je čas znovu odevzdat osud národa do rukou německého kancléře a souhlasit se zrušením jednomyslnosti v EU.

Ani se nedivím, že se premiér Fiala lidí bojí. Jak si jinak vysvětlit, že po letech do mého bydliště zavítal v sobotu český premiér, prý podpořit před volbami svou ODS, ale dorazil inkognito. Nikdo to dopředu nevěděl. Potkal se tak pouze na chvíli s několika překvapenými náhodnými kolemjdoucími a rychle odjel. Ví zřejmě proč.