![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Nová etika
NATÁLIE VACHATOVÁ
Středobodem světa se stal ublížený člověk. Je to nyní sociálně nejpodporovanější kult, který vede jen k tomu, že být obětí se nyní stává nejpohodlnější pozicí, která navíc přináší velké množství výhod.
Skutečné oběti a ty, kterým je opravdu ubližováno, bychom měli bránit a chránit, dnes se ale už dostáváme do situace, kdy může být obětí skoro každý, bude-li chtít. Mezi těmi, kdo skutečně potřebuje pomoc, a těmi, pro něž je to nyní byznys, existuje navíc často dnes už jen tenká hranice. A to, co mi na tom vadí nejvíc, je, jak dobře se dnes pozice oběti prodává.
Podle nových pravidel máme žít, fungovat a stále myslet na to, abychom svými slovy či činy někomu neublížili, a ta hranice, čím vším dnes můžeme ublížit, se posunula do absurdit. Pachatelem může být podle nových pravidel každý z nás. Místo toho, abychom vychovávali své děti tak, aby se ideálně do pozice oběti nikdy nedostaly, raději nastolíme cenzuru. A čím víc korektnosti a hry na rovnost tu máme, tím k většímu paradoxu dochází. To vše nepřivádí k tomu, že bychom se všichni měli víc rádi nebo si najednou mysleli něco jiného, ne, to vše vede jen k tomu, že nás to štve, obtěžuje a vadí nám to mnohem víc než obvykle.
Když čtu o 23leté sekretářce, kterou svedl její šéf, nedojímá mě to, odpovědnost za to z mého pohledu nesou oba stejně a nikdo mě nepřesvědčí o opaku, #meetoo#nemeetoo. Stojím si za tím, že rovnost neexistuje a ani existovat nemůže a nemá, a ani u mě nikdo nepochodí s umělým nabourávaním nějakých stereotypů. Všechny ty nesmysly s klečením, přehnanou tolerancí a nejrůznějšími aktivitami, co s naší kulturou a hodnotami často nemají nic společného, nám ve výsledku nepřinášejí lepší svět, v kterém se lépe žije.
Nějaké přísloví říká: Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, dáš-li mu prut a naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život. Více cenzury, rovnosti a korektnosti nejsou řešení na celý život.