Nešťastná smrt a její zneužití

V dubnu t.r. zahynul pod koly vlaku u Košic dvanáctiletý chlapec, šikanovaný spolužáky, údajně proto, že byl gay. „Progresívní“ slovenská scéna ten incident využívá ke svému posílení a k útokům na současnou vládu.

Incident

Incident byl popsán na vícero zpravodajských serverech, např. zde či zde. U nás o něm dále referovaly Britské listy, které se snažily udělat z celého incidentu jakýsi důsledek jimi vylhaného pronásledování gayů. Pochopitelně se při tom svezl i „arciďábel“ Trump, jehož vítězství v presidentských volbách progresivisté dosud nerozdýchali.

Co za tím stojí?

Ano, dětský kolektiv dokáže být velice krutý a dokáže likvidovat prakticky kohokoli, kdo z něj nějak vyčnívá, jak zvlášť nadané dítě, tak i jeho pravý opak a cílem mohou být i děti různě postižené. Je to dáno mj. absencí abstraktního myšlení u dětí a tím i neschopnosti se vcítit do postavení oběti. Tohle by ovšem měli zvládat učitelé. Zjevně nezvládají, protože jim stát a „odborníci“ odebrali většinu pravomocí. Za mého školního mládí by podobná šikana skončila pár fackami od učitele nebo učitelky. Za Komenského (viz obrázek školy v jeho Orbis Pictus) výpraskem speciálně k tomuto účelu ve třídě uchovávanou metlou.

Bohužel, vzhledem k výše konstatované nerozvinutosti osobnosti a myšlení jsou tělesné tresty (pochopitelně ne takové, které by dítě trvale poškodily) optimálním způsoben trestu a současně i odrazením od konání nežádoucích aktivit. Jsem hluboce přesvědčen, že naprostá většina bojovníků proti tělesným trestům si toho, co zde uvádím, byla velice dobře vědoma, a že jejich reálným cílem bylo udělat z dětí psychopatické darebáky.
Takže zcela jistě i tito lidé nesou svůj díl viny za uvedenou tragédii, protože jinak by byla ona šikana potlačena v samém zárodku.

Co dalšího?

Je mi líto, ale moje absolutorium všeobecné medicíny cum laudo se vzpírá představě, že by dvanáctiletý chlapec byl gay (protože v tom věku prostě sexuální identita není vytvořena). Pokud tedy skutečně někde prohlašoval, že je gay a „podstupuje comming out“, musel ho do toho navézt nějaký progresivistický aktivista, možná i se záměrem, aby to takhle skončilo (o těchto lidech si nedělám naprosto žádné iluze).

Pokud má jakýkoli chlapec tohoto věku puzení k jiným chlapcům, přesahující rámec běžného kamarádství, rozhodně to neznamená, že by z něj musel následně vyrůst gay. Obávám se, že dokonce ani pravděpodobnost usazení takovéto sexuální orientace ve věku „mladý dospělý“ není o mnoho vyšší (pokud vůbec), než u chlapce, kterého v tomto věku přitahují spolužačky.

Jsou to právě LGBTQ+ aktivisté, kteří se snaží dostat do škol a přesvědčovat děti tohoto, nebo ještě mladšího, věku, že jsou vlastně G či L orientace, případně mají narostlé „nesprávné“ pohlaví, a měli by si je co nejrychleji dát „předělat“, protože to je hlavní příčina všech neúspěchů, které ve škole i mimo ni zažívají.

Faktem je, že v Maďarsku, ale také v dalších zemích, jsou tyto aktivity postaveny mimo zákon. K něčemu podobnému se schyluje i v USA, proto také autor naposled výše citovaného textu žehrá na Trumpa.

V onom jako třetím citovaném textu je zmíněna také střelba před barem Tepláreň. Faktem je, že policie ihned po tomto incidentu zveřejnila na svém webu informaci, že střelbu zavinil milostný trojúhelník mezi G párem a další G osobou, tedy něco, co se zcela banálně děje i v případě hetero párů a dalších hetero osob. A pokud o tom někdo nenapíše geniální román nebo divadelní hru, či nenatočí geniální film, je takový milostný trojúhelník v podstatě jen cosi vedoucího k zívání nudou.

Ovšem, protože na Slovensku tehdy vládli Sorosovi poskoci a jedna jeho „politička“ z této skupiny tam presidentovala, byl z toho „z vyššího zájmu“ udělán „hate crime“.

Zdálo se mi, zdálo…

Jako malý jsem dostal knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Na jedné stránce tam byla, pod obrázkem smutného kluka, sedícího na stromové větvi, básnička:

Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo.
Chtěl jsem jich mít víc,
a teď nemám nic.

Nevím, proč jsem si ji zapamatoval, ale faktem je, že mě možná chránila před upadnutím do hazardu (protože, přiznejme si to, hra s kuličkami o kuličky je v podstatě jakýsi hazard, stejně jako třeba poker u dospělých).

Nicméně ona představa, že je nesmysl snažit se získat něco navíc v situaci, kdy mám v zásadě dost, může být sice trochu demotivující při snahách o společenský nebo majetkový vzestup, ale na druhé straně chrání před snahou vsadit vše na jednu kartu, přestože pro něco takového není žádný objektivní důvod.

Je mi líto, tuhle básničku si stále více připomínám v souvislosti s LGBTQ+ aktivisty (prosím neztotožňovat s LGBTQ+ osobami). LGBTQ+ osoby u nás získaly už před drahnou dobou téměř rovnoprávnost. Jejich pochody lze chápat jako určitou podporu stejných osob v zemích, v nichž rovnoprávné postavení nemají a někde jsou i kriminalizovány (včetně rizika hrdelního trestu). Z tohoto důvodu jsem vždy „pride“ pochody podporoval. Rozhodně však odmítám různé „navazující akce“, zejména ty, které jsou zaměřeny na děti a dorost. V nichž už se neangažují osoby, ale aktivisté. A pokud se bez nich organizátoři nehodlají obejít, je menší zlo „pride“ pochody zakázat, jak se stalo v Maďarsku.

Pokud nebudou prudit a naštvávat občany, tak by mohli získat rovnoprávnost i v oblasti reprodukce, jakmile se zbavíme bezcenných bigotů s mozky vymytými katolicismem v čele státu.

Na druhé straně se ovšem LGBTQ+ aktivisté snaží nacpat do škol, aby zde děti „poučovali“ o tom, že jsou vlastně G, L nebo T osoby, a že s tím mají honem něco dělat, jinak se jim stane něco strašlivého, a na druhé straně, pokud to udělají, tak se jim určitě zlepší školní prospěch a budou i v jiných oblastech úspěšnější. Jak jsem to zmínil výše.

V některých státech si tito aktivisté vyřvali možnost posílat školáky na kastrační kliniky, a to dokonce bez vědomí nebo i proti vůli rodičů. Přičemž tyto „kliniky“ provádějí zákroky, které děti trvale a nenapravitelně zmrzačují. U nás se zatím „jenom“ nacpali do různých akcí pro školní děti, uskutečňovaných mimo školu, a jejich určitým úspěchem bylo i zabránění vydání knihy Abigail Schrier „Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii“ v nakladatelství Albatros. Totalita u nás zatím není všemocná, takže knihu s jakýmsi zpožděním vydalo nakladatelství Bourdon a je k dostání i jako papírová i elektronická kniha.

Kniha popisuje život dívky, která se nechala vmanipulovat do trans- zákroku, aby zjistila, že opravdu trans- osobou není a nechala si vrátit zpět původní sexuální identitu. Ovšem, nevratně zmrzačená, jako některé vězenkyně nacistických koncentračních táborů. Přesně o tomhle totiž celá ideologie LGBTQ+ aktivistů je.

Takže, v řadě zemí tito aktivisté prostě přetáhli a přetrhli strunu. Provedli to tím, že jednak žádali a žádají jakási „nadpráva“, jednak oním ohrožováním zdraví a životů dětí (u osob, které prošly podobnou zkušeností jako Abigail Schrier je velmi vysoká míra sebevražednosti v porovnání s jejich vrstevníky a vrstevnicemi). Přestože jejich zrovnoprávnění byli občané v řadě států více-méně nakloněni a podobná situace byla i u nás (i sňatky G a L párů a adopce dětí těmito páry u nás měly a snad ještě mají většinovou podporu občanů), uvedené aktivity zcela jednoznačně obracejí veřejné mínění proti nim. A dopadají jako ten chlapeček z výše citované básničky.

Smrt „ubohého G chlapce uštvaného homofóbní šikanou“ mohla být úmyslnou akcí s  kalkulkovaným záměrem působení na společnost pomocí oběti. Jak jsem uvedl výše, chlapec tohoto věku prostě nemůže být s jistotou gay a pokud ho někdo zmanipuloval, včetně k učinění „comming outu“, tak musel očekávat, že to špatně skončí. Celý ten nešťastný případ by nás rozhodně neměl vést k odporu proti údajné „homofobii“, ale naopak proti aktivistům, kteří se snaží tělesné a duševně mrzačit školáky.

Ve dvanácti letech je ještě příliš brzy na nějaké usazení sexuální orientace a identity. Nepředpokládám, že by takové věci měl chlapec tohoto věku „ze své hlavy“, ale za daleko pravděpodobnější považuji zásah nějaké další osoby. A důsledkem toho zásahu byla s vysokou pravděpodobností i jeho sebevražda. Takový zásah je v některých zemích (a něco podobného se chystá i na Slovensku) nezákonný a trestně postižitelný. Podobný pořádek v legislativě bychom si měli udělat také.