Nesmějte se, brzy to přijde i k nám

Úvodem:  Kdysi jsem byla feministka, tedy myslela jsem si, že jsem. Vyléčila mě jistá dáma z Gender studies, na jejíž přednášku jsem na počátku milénia omylem zašla. Horovala pro to, aby ve válce v Iráku mohly bojovat i pilotky stíhaček. Mou otázku, jestli nestačí, když zabíjejí muži, vůbec nepochopila a dívala se na mě jako na něco, co si omylem odskočilo od plotny mezi uvědomělé ženy. Tím skončila moje „feministická etapa“.

Nicméně, jsou i jiné feministky. Ty „starého střihu“, které myslí na práva žen i tehdy, kdy progresivistický svět už je dále a tváří se, že ženy mají vše, když máme tu Istanbulskou úmluvu, a je třeba starat se o dalších 60 pohlaví. Jednou z těchto „demode feministek“ je Alice Schwarzerová (na obr.), vydavatelka časopisu Emma, neustále kritizovaná ze strany „moderních“ feministek a progresivistů všeho druhu za mírové snahy a „konzervativní smýšlení“. Podle mého očekávání se vyslovila i proti navrženému transgenderovému zákonu spolkové vlády. Rakouský Exxpress píše:

„Známá feministka Alice Schwarzerová nenechala na novém ‚sebeurčovacím zákoně semaforové vlády‘ nit suchou.  Aktivistka za práva žen varuje, že je ‚odtržený od života‘, ‚nedomyšlený do konce‘, svádí děti ke změnám pohlaví, a hlavně – představuje nebezpečí pro ženy.

Německá spolková vláda (Sociální demokracie, Svobodní a Zelení) se totiž dohodla na novém zákonu o sebeurčení. Má usnadnit změnu zadání pohlaví. Feministka Alice Schwarzerová ostře zkritizovala návrh zákona přijatý spolkovým kabinetem.

Alice varuje: Nový zákon dětem a mladým lidem lákavě usnadňuje změnu pohlaví. Návrh zákona, který ve středu schválila vláda, je navíc nebezpečím pro ženy, ‚do jejichž hájemství by mohli proniknout biologičtí muži, kteří se prostě definují jako ženy‘.

Alice Schwarzerová doslova kroutí hlavou: ‚Je těžké pochopit, že kabinet schvaluje tak nereálný návrh zákona, který nebyl domyšlen do konce,‘ řekla novinám mediální skupiny Funke.

Německá rada žen ovšem zastává přesně opačný názor. Pro její předsedkyni Beate von Miquel přichází zákon, který má vstoupit v platnost v listopadu 2024, příliš pozdě. Kritizuje také ‚anti-trans narativy‘ v návrhu kabinetu. To prý vystavuje zejména trans ženy obecnému podezření z násilného chování, vysvětlila pro „Rheinische Post“. Předsedkyně rady žen proto vyzvala k urychlené změně problematických částí parlamentního procesu.

Ale ani zákon o sebeurčení nezachází pro někoho dostatečně daleko, Maja Tegeler-ová, poslankyně brémského parlamentu a queer-politická mluvčí frakce Die Linke – sama trans osoba – kritizuje: ‚Lidem není automaticky umožněn vstup do saun, šaten atd..‘ Trans ženy by však měly mít volný přístup i do ženských saun, šaten atd., požaduje Maja Tegeler-ová.

Nový zákon o sebeurčení si klade za cíl usnadnit transsexuálním, intersexuálním a nebinárním lidem změnu křestního jména nebo pohlaví. Nařízení má nahradit transsexuální zákon platný od roku 1981. Dříve museli postižení ke změně pohlaví předkládat dva psychologické posudky.

Před akcí se ale vedly obzvlášť intenzivní debaty o domovním řádu a přístupu do chráněných prostor – jako jsou dámské sauny, šatny nebo azylové domy pro ženy. Některé aktivistky za práva žen – včetně Schwarzerové – vyjádřily obavy z otevření takových intimních prostor trans lidem obecně. Zákon o sebeurčení zatím ponechává práva soukromého domu nedotčena: Vlastníci mohou i nadále určovat, kdo například vstoupí do jejich bytu nebo provozovny.“

Tolik Exxpress.

Vidíme ještě pořád, kam se posouváme? Alice Schwarzerová to vidí. A je proto terčem neutuchající kritiky. Aktivisté tzv. sexuálních menšin prostě nikdy nemají dost – pozornosti, moci, mediálního prostoru. A nutně potřebují zblbnout mladé lidi, kteří, zabývajíce se každoroční změnou pohlaví, budou ignorovat skutečné problémy.

Ještě k osobě Maja Tegeler-ová – člověk se nediví, že z takové strany, jejíž mluvčí se zabývá výhradně vlastními problémy, Oskar Lafontaine uprchl a jeho partnerka Sahra Wagenknechtová už se stranou také nehodlá mít nic společného. Tato „levice“ už je jen karikatura, což němečtí voliči náležitě „oceňují“ tím, že preference kdysi nadějné strany se potácejí kolem 4%.