Nejprve stručné shrnutí posledních deseti let na Ukrajině.
Cesta Ukrajiny k demokracii začala symbolicky výstřely na demonstranty i na policisty. Faktem je, že tuto střelbu dodnes nikdo objektivně nevyšetřil.
MILAN DANIEL
Nejprve stručné shrnutí posledních deseti let na Ukrajině.
Cesta Ukrajiny k demokracii začala symbolicky výstřely na demonstranty i na policisty. Faktem je, že tuto střelbu dodnes nikdo objektivně nevyšetřil.
Pokus polského, německého a francouzského diplomata o uklidnění situace a návratu k ústavnímu pořádku skončil přes formální dohodu po jednom dni úprkem tehdejšího prezidenta Janukovyče do exilu. Život mu zachránily ruské speciální síly. Vlády se, s neskrývanou podporou Spojených států a za přímé účasti „fuck the EU“ náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nuland, ujali „revolucionáři“ viditelně podpoření fašistickými a ultranacionalistickými uskupeními.
Prvním počinem nové moci bylo zrušení normy, kterou byla ruština uznána jako úřední menšinový jazyk. Přestože zákon byl tehdejším prezidentem Turčynovem parlamentu (Verchovnej radě) vrácen, rozhodnutí s podporou Ruska odstartovalo protesty v převážně rusky mluvících regionech a následně i akty vedoucí k odtržení Krymu a Doněcké a Luhanské oblasti, které se prohlásily za lidové republiky.
Konflikt záhy vykrystalizoval ve válku, již režim proti separatistům odstartoval a jež měla za následek tisíce obětí. Měla skončit tzv. Minskými dohodami (I. a II.) z let 2014 a 2015, jež s mezinárodními zárukami měly zaručit „lidovým republikám“ jistou míru autonomie a národnostní práva v rámci jednotného státu.
Dohody byly kyjevským režimem a následně i separatisty trvale porušovány. Po letech přiznali jejich „garanti“, německá kancléřka Merkelová (v rozhovoru pro Die Zeit v prosinci 2022) a francouzský prezident Holland (v rozhovoru pro Kiev Independent také z prosince 2022), že jejich účelem bylo, aby vláda v Kyjevě získala čas na vyzbrojení. Vypjatý nacionalismus jim už v době jejich uzavření nevadil.
Rusko sledovalo vývoj situace před svou západní hranicí a na územích s etnickými Rusy se značným znepokojením. Usilovalo o plnění dohod, které by zaručily práva menšin, umožnily Rusku mít vliv na ukrajinskou politiku a zabránily tak prohlubování napětí mezi ním a zeměmi NATO.
V prosinci 2021 Rusko, nejprve diplomatickou cestou a pak veřejně, předává Spojeným státům a NATO, svoje požadavky a návrhy. Nejpodstatnějšími požadavky je to, aby USA ukončily rozšiřování NATO na východ – včetně Ukrajiny – a aby nerozmisťovaly v blízkosti ruských hranic prvky raketových základen.
USA i NATO v lednu 2022 tyto ruské požadavky pohrdavě odmítly. Zvýšily stavy vojsk NATO ve východní Evropě a zintenzivnily dodávky zbraní na Ukrajinu.
Zvláštní: první článek zakládající smlouvy Severoatlantického paktu praví, že „smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“. Byl snad takto formulován také proto, aby členské státy měly čas se vyzbrojit? Nejlépe americkými zbraněmi?
V únoru 2022 prezident Zelenskyj na bezpečnostní konferenci v Mnichově naznačuje, že Ukrajina by mohla odstoupit od Budapešťského memoranda, protože to „nefunguje a všechna rozhodnutí o balíčcích z roku 1994 jsou zpochybněna.“, tj. jinými slovy zvažuje možnost získat jaderné zbraně.
Ruské ozbrojené síly zahajují 24. 2. 2022 bez rozhodnutí RB OSN – a tedy v rozporu s mezinárodním právem – vojenskou operaci na Ukrajině. Jejím deklarovaným cílem je „osvobození lidu od kyjevského režimu, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“.
Zřetelným cílem nového kyjevského režimu bylo zpřetrhat veškeré vazby pojící Ukrajinu s Ruskem, prosadit nacionalistickou politiku v intencích „národního hrdiny“ Stepana Bandery a jeho druhů a stát se takto ustrojeni součástí Evropské unie a NATO. Je přitom doložitelnou skutečností, že po Ukrajině jsou rozesety pomníky Banderovi, Šuchevyčovi a dalším fašistickým masovým vrahům a jsou zde na jejich oslavu pořádány pochodňové průvody.
Na druhé straně hranice je přitom země, která za války proti fašismu, jíž se na její straně účastnili i Ukrajinci, přišla o dvacet milionů lidí.
Prezident Zelenskyj, zvolený s tím, že deklaroval jak rovnoprávnost ruštiny, tak ukončení války, se ale rychle doučil ukrajinštině a jeho sponzoři ho snadno přesvědčili o tom, že jeho sliby nebyly dostatečně uvážené.
Z předchozího vyplývá: na straně Západu nebyl na mírovém uspořádání nejmenší zájem. Jeho kroky, zejména kroky Spojených států (ale i jeho vazalů) jednoznačně směřovaly ke konfrontaci. Její možné důsledky, především reálné riziko vzniku III. světové války, bagatelizují.
V „nevyprovokované“ válce mezi Ruskem a Ukrajinou, kterou do ní vehnaly Spojené státy, jsou výsledkem statisíce mrtvých a nevratně zmrzačených lidí a nepředstavitelné materiální ztráty na straně jedné. Kromě jiných i astronomické zisky zúčastněných zbrojovek na straně druhé.
O ty jde především, samozřejmě. Lidská jatka, ke kterým přispívají svou „pomocí“ a jichž se fyzicky neúčastní, pro ně znamenají jen úžasný byznys.
„Pomoc“ trvá už bezmála dva roky. Za tu dobu měli Evropané přes četné uměle vytvářené překážky a cenzuru bezpočet příležitostí informovat se o tom, co se v té nešťastné zemi stalo a děje. Mainstream šermoval potřebou ochrany (až záchrany) demokracie a nezávislosti. Kyjevský režim zachraňoval tyto hodnoty v letech 2014 až 2022 tak, že jen na Donbase připravil o život na čtrnáct tisíc svých spoluobčanů, mezi nimiž byly i děti. Argumentačně posiluje neopodstatněnými tvrzeními o tom, že cílem Ruska je „rozšířit impérium“. Kdo vidět chce, však vidí, jak to s demokracií a nezávislostí na východ od Užhorodu doopravdy je a kdo a jak v té zemi vládne.
Pokud by Evropa se svými tradičními hodnotami chtěla Ukrajině skutečně pomoci, musela by z ní odfiltrovat nacionalistický jed, vymýtit nenávist a poskytnout jí odborníky, kteří by do země s reálným přírodním bohatstvím pomohli tamním obyvatelům vrátit řád, prosperitu a ochotu k mírové spolupráci.
EU formálně podmínila právě schválenou finanční pomoc Ukrajině tím, že tamní vláda bude „podporovat a respektovat účinné demokratické mechanismy, včetně vícestranického parlamentního systému a vlády zákona, jakož i zaručí dodržování lidských práv, včetně práv jednotlivců patřících k menšinám“. Jak si představuje dodržování práv menšin Kyjev, předvedl na sklonku minulého roku při schvalování menšinového zákona přijatého pod tlakem EU, z něhož byla ruština (již považuje za svůj rodný jazyk cca 30 % obyvatel) na „neurčitou dobu“ vyloučena. Skutečná politická diskuse a lidská práva a svobody v zemi byla po vypuknutí války výrazně omezena. Včetně zavedení režimu stanného práva na legislativní úrovni. A nyní úřady se snaží tento trend upevnit tím, že ještě více utahují šrouby a potlačují vliv svých odpůrců.
V EU dávají nastavením podmínek formálně najevo, že se jim tento proces nelíbí. Bude ale Zelenskému tok peněz zablokován, pokud tomuto varování nebude věnovat pozornost?
Zatímco válka probíhá, ukrajinské úřady mají volnou ruku k tomu, aby přijaly téměř jakákoli opatření proti protivníkům, což bude vysvětleno nutností bránit zemi. Probíhá velmi nepopulární násilná mobilizace, cílem nového mobilizačního zákona je dostat do mlýnku na maso další materiál.
K tomu, aby byly nastoleny demokratické procesy, je ale nutné válku minimálně ukončit.
Na tom ale není žádný zájem. Zprvu demokratický, ale pak už nacionalistický Majdan, do jehož přípravy mezi roky 1991–2014 Washington oficiálně investoval v rámci podpory občanské společnosti pět miliard dolarů, kooperaci s Ruskem dramaticky odmítl a ukrajinská „demokratická“ věrchuška se spolehla na podporu onoho úžasného Západu, k němuž se cítila být přitahována.
Ten ale necílí na to, aby ze země udělal kvetoucí zahradu, v níž se lidé cítí dobře. Taková politika totiž na bankovní konta zbrojařských firem působí jako herbicid.
Po dvou letech je Ukrajina, která měla po rozpadu SSSR šanci stát se bohatou prosperující zemí, na pokraji totální destrukce. Nad vodou ji drží jen peníze západních protektorů, kteří vsadili na úplně jiný výsledek války. Jenže ty docházejí: evropská kapsa je prázdná, americká vysypaná. A mrtvých a doživotně zmrzačených jsou statisíce.
To ovšem nebrání výrobcům zbraní a ochráncům demokracie v jednom v tendenci poskytovat zemi další „pomoc“, jejímž důsledkem budou logicky další zmařené životy. A hodnoty. A nesplatitelné dluhy, které budou nepochybně tvrdě vymáhány.
Participace na takové politice je pro Českou republiku naprosto destruktivní. Nejenže svou vazalskou zahraniční politikou zbavila zemi spolehlivého dodavatele relativně levných energií, ale systematickou produkcí stupňující se nenávisti vůči zemi a národu, jehož příslušníci zde mají desetitisíce hrobů z druhé světové války, hanebně pošlapává etiku a slušnost. V médiích se setkáváme s projevy lidí, kteří se iracionální nenávistí k Rusku a Rusům až zalykají. A strážci zákona k tomu zbaběle mlčí.
Nejen z dob SSSR je – myšleno geograficky – na obou stranách konfliktu nespočet smíšených manželství a dalších osobních vazeb mezi Ukrajinci a Rusy. Není pochyb o tom, že tito lidé nesou situaci s větší tíhou. Místo míru jsou však tlačeni k válce a vzájemné nenávisti. Rusko na ni nebylo dvakrát připraveno. Stejně jako ve druhé světové, ale pod tlakem vnější situace a přes stupňující se sankce, postupně konsolidovalo vnitřní situaci a hospodářství.
Jistěže to neznamená, že v samotném Rusku je všechno v pořádku. Díky obratné vnitřní i zahraniční politice je v něm ale situace, zejména ekonomická, výrazně lepší než na sousední Ukrajině, ale k nelibosti „demokratů“ i jinde v Evropě. Rusové za to na druhé straně platí režimem, který rovněž potlačuje reálnou opozici a k ideálu demokracie má samozřejmě daleko. Mimo jeho možnosti je ale – ostatně podobně jako u nás – prosadit informační uniformitu, zejména pokud jde o elektronická média.
Tuzemskému mainstreamu nezbývá než skřípat zuby a cedit mezi nimi antiruskou propagandu. Jištěna je ta politika cenzurou, snahou potlačit cokoliv, co by mohlo Rusko a Rusy zlidštit, představit je jako přirozenou součást našeho světa a přispět k porozumění a (ó jaká hrůza) spolupráci. Na druhé straně jsou Ukrajina a Ukrajinci líčeni, až na výjimky, v téměř růžových barvách.
Občas si pouštím současný ruský pop – písničky o lásce, snech, přátelství, zpívané v moderních aranžmá měkkou ruštinou. Jako kontrast k veletoku anglicismů, jež nás obklopují. Je mi líto současné mladé generace, jejíž část má ve vztahu k největší slovanské zemi natolik jasno, že jí bez zájmu o skutečné poznání jen přidává „s“, prezentuje ji jako Russko a její obyvatele jako „russáky“, Včetně toho malého „r“, samozřejmě.
I v Česku panuje, z přesvědčení, setrvačnosti a možná i zoufalství zalévaného nenávistnou propagandou, tendence „pomáhat“ Ukrajině sbírkami na koupi tu tanku, tu vrtulníku, dronů či jiných strojů zvyšujících efektivitu zabíjení a mrzačení lidí.
Málo se tu ví, Ukrajinci, kterým je upíráno právo svobodně si vybrat rámec svého místa k žití, o tom hlasují i nohama: z celkového počtu kolem šesti milionů uprchlíků si za cílovou zemi vybralo Rusko podle oficiálních údajů UNHCR 1,2 milionu Ukrajinců. Rok starý článek deníku Izvestija však uvádí čísla mnohem vyšší.
Zajisté by bylo mnohem větší pomocí organizovat setkání ukrajinských uprchlíků s Rusy, kteří u nás také žijí. Ruské uprchlíky do toho bohužel zahrnout nejde – zatímco těch ukrajinských jsou miliony, o tisíce ruských nemá EU zájem. Patrně proto, že by si mohli s těmi ukrajinskými rozumět…
Málokdo v této zemi adoruje Putina, mnoha lidem však chybí možnost potkávat se s významnou částí evropské kultury. Co víme o současné ruské literatuře, hudbě a dalších uměleckých disciplínách, sportu? Jen to, že něco takového možná existuje. Za zdí, kterou nám někdo postavil. Svou lhostejností, ba hloupostí, se sami zbavujeme možností obohatit se étosem velkého národa, jehož příslušníci jsou nám kulturně i jazykově blízko. Jsou to lidé jako my.
Obětmi války a nenávisti jsou lidé, kteří jsou v tomto případě – pro někoho možná rovněž – Evropany. Jejich situaci nemůžeme vnímat jinak, než komplexně a nedělit je podle ideologického či propagandistického metru.
Přirozeným zájmem každého režimu je dosáhnout na občanskou podporu. Pomáhá si mj. propagandou a cenzurou. Když se ale zájem režimu a občana střetne, nastává problém. Občan, který nerezignoval na kritické myšlení, ale může válku jako způsob řešení spolu s dalšími odmítnout.
Každý z nás je zkrátka otrokem režimu potud, pokud se zotročit nechá. A tak se prostě nenechme.
cit : Zprvu demokratický, ale pak už nacionalistický Majdan….
…“majdan“ neměl s demokracii nic společného. Vypukl ihned poté, co se president Janukovyč rozhodl pro příklon k Rusku a ne k západu.Jednalo se tenkrát o to ,od které strany přijme ukrajina finanční půjčku. Janukovyč se rozhodl pro Rusko.
Hu
SS-man potkal Stierlitze.
„Esesák“ pomyslel si SS-man.
„Emo“ pomyslel si Stierlitz.
Vopvoďák ohledně článku:
Ukrajincům slíbili, že je budou v EU vítat jako polobohy a zatím…
My se také podobně těšili, ale pak nejprve 10 let nesměli v Německu dělat, než nám dovolili stát se jejich nejchudším přívěskem.
Stejná psychologie, stejný mustr.
A taky si vzpomeňte na lidi, kteří hákovali celý život poměrně kvalifikovaně a dostali titul Hrdina socialistické práce.
Po hadráku se jim veksláci vysmívali do xichtu.
jer
Tatínek taky dostal řád Hrdina socialistické práce. Pracoval jako státní zaměstnanec u SNB tedy StB. Auto měl Ford Sierra, barák se zahradou v Praze, družstevní byt, zahradu pod svazem zahrádkářů a chalupu v Krkonoších. Tak na minulý režim nemohu nadávat. Po Sametu se nám dařilo ještě lépe. Ford Sierra už není ale je Porsche Panamera. Tak na současný režim nemohu nadávat. Čest práci a komu se nelení tomu se zelení.
Rusko věřilo Gorbačovovu odkazu a normálně se lidsky domluvit a uzavřít dohody. Jeho současníci to pochopili, i na Západě a dodrželi. Jenže už další generace západních politiků se na celou velikost myšlenky Gorbačova vysrali a zákeřně vzkázali “ Máte to na papíře? Nemáte. Nasrat! “ A nyní v Rusku pochopili, že Západu se nedá věřit a každá dohoda musí být podepřená vojenskými divizemi jak tvrdil Stalin, jinak je to jen cár papíru.
Hmm, to je smutné, že teď musí jezdit takovými vraky
zatímco slušní lidé jezdí ve Ferrari nebo Lamborghini.
My vopvoďáci jezdíme jenom v SUV jednak ze skromnosti a jednak kvůli extrémní obezitě.
„fuck the EU“ a máte to a podlokajníci vás vyměnili za korýtka.
Jawohl Mein Führer! Svět věří v Nacionální socialismus.
Konečně jsem našel spřízněnou duši, pane NSDAP.
Ein Volk, ein Fuhrer, ein p. Rajchl !
Doufám tedy, že budete také volit stranu PRO a p. Rajchla.
Jinak pane ČZ, přeji tatínkovi všechno nejlepší a ať ho brzy pustí z jihoafrického vězení.
Ukrajina dělala naprosto zoufalou zahraniční politiku a nechala se „západem“ vmanipulovat do obrovského průšvihu, který naprosto zničil celou Ukrajinu a to i v případě, že by se Rusové z Ukrajiny stáhli. Na druhou stranu si říkám, co by se stalo Rusku, kdyby si USA daly jaderné zbraně na Ukrajinu? Existovalo by pak riziko, že by USA ty jaderné zbaně naházely na Rusko? Nebo by je tam naházeli pod falešnou vlajkou Ukrajiny? Co přesně hrozilo Rusku?
To je tam mrtvý rybníček, 19. mega v zemi větší jak francie? Z 51. miliónů po rozpadu sajuzu nejbohatším regionem. To udělali kvantový skok krmiče pindostanu skrze mameluky. Jak je to možné? Hádejte a můžete 3x. S tímhle outsiderem chcete pokořit supervelmoc? Vy už jste marní zdebilizací, nepomůže vám nic a dopadnete nemlich.
Seberte si zbytky pochroumaných chápání a běžte se vysrat.
Král žblabunivých ultrapablbců Šlak je dyslektický patlal úplně zdegenerovaných slov a úplně zdegenerovaných vět a úplně blbých průpovídek, – je to holt kretén Šlak.
„sergej“ – to je jen jeden z mnoha idiotských najcků dyslektika Šlaka, pod kterými prasí ty svoje zdegenerované příšerné vejžblechty všude možně v diskuzích pod články.
Blbče Šlaku, kdo se má snažit, ty blbenče, vůbec luštit ty tvoje kreténiny, když jen letmý pohled na ně úplně stačí ke zjištění, že to je hatlanina sesmolená debilem? Když se nedokážeš vyjádřit aspoň na jazykové úrovni třetí třídy ZDŠ, tak nikam nic nesmol, ty magore.
Šlaku, ty vypatlanče, kdo ti nakukal, že ty tvoje hatlaniny má někdo po tobě luštit? Tady, ty dobytku žblabunivej, tady jde o to, cos napsal, a né o to, co sis u toho myslel, ty hovado.
Komu to tady vystavuješ, ty svoje zdegenerované sračky? Ty dobytku? Vždyť se na ten sajrajt po sobě koukni!
Šlaku, ty blbenče, když má někdo kratší nohu, tak nezávodí ve sprintu, byl by pro smích, že je tak blbej, když to zkouší.
A když je někdo slabomyslný dyslektik, který nesestaví správně ani větu holou, tak nemá nikde nic publikovat, aby nikde neprasil těma svejma zdegenerovanejma vejžblechtama.
Šlaku, ty blbenče, jen se koukni na tu zdegenerovanou hatlaninu, na ten příšerný dyslektický kravinec, cos tady zase a znovu upustil. Jen se na to svoje lejno koukni, ty patlale vymatlanej.
Šlaku, ty pablbenče pablbej, ty svoje zdegenerované idiotské vejžblechty vo hovně si patlej a vystavuj někde v blbečkáriu, – tam, mezi svejma.
Tautologu šlaku, ty pablbenče pablbej, ty svoje zdegenerované idiotské vejžblechty vo hovně si patlej a vystavuj někde v blbečkáriu, – tam, mezi svejma.
Příště si vezmi standartní slabikář zacyklovaný robote gramatikem, emile.
ukrajinu si na buben přivedli především sami ukrajinci a to raketovým tempem už od dob její samostatnosti,kdy nedělali nic jinýho než že brali úplatky a rozkrádali ve velkým.Najednou už se taky nemluví o těch laboratořích na biologické zbraně na ukrajině vlastněných američany-pro koho to bylo asi určený???Pro východoevropské země NATO???To asi ne,co?????
FCK UKR!!!!
Neznám na světě zemi ,která by tolerovala na svém území vznik jakýchsi podivných sovětských socialistických Lidových republik, do kterých liliputler posílá zbraně a žoldáky, nechápu co se tady proruští pitomci v čele s rejchlem a pitomiem snaží obhajovat….
složení obyvatel krymu v rpce 1894
Русские: 188082 чел rusů
Евреи: 112235 чел. židů
Поляки: 13462 чел. poláků
Немцы: 8897 чел. němců
Греки: 5272 чел. řeků
Французы: 1129 чел. francouzů
Ani jeden ukrajinec.
oprava …složení obyvatel Oděssy
Marné se snažím abych pochopil někdy až chorobou nenávist k Rusku,to vše pro rok 68 a trapné zfalšované Vrbětice? Nějak jsme zapomněli na 360tisic padlých Rusů, ale i Ujrajinců a dalších národnosti,které lze považovat za naše osvoboditele,vidíme jenom ty,kteří skončili v roce 68 pod pásy obrněnců a tanků mnohdy se zaápalnou lahví v ruce.Samozřjmě nelze tuto invazi okupaci omlouvat,ale nebyli to jenom Rusové ale i Němci,Poláci, Maďaři krom Rumunu všichni a tam se nenávist nekoná, dokonce se nekoná ani k obyvatelum Velkoňemecké říše, která nám vyvrazdila také nějakých 350tisic spoluobčanů.
Proč se tedy nekoná odůvodněná nenávist k Německu,proč je nenazývame ssněmeckem a nedusime se nenávistí, bylo by to naprosto pochopitelné a v pořádku,ale tak to není, my Němce vyloženě milujeme, lezeme jim do řiťe a necháme je aby si s námi za naší lásku a odpuštění vytirali zadek.
Je to jako v lásce, tam také často milujeme ty největší grázly a dostaváme nakonec po čuni .
Ne opravdu nejsem žádným Putinovym agentem,také příspěvek se zabývá takovou historii,kdy Putin jednou nebyl na světě a podruhé tahal kačera,jenom mi nějak unikají souvislosti mezi fašistickým Ruskem,jak je často prezentováno a prý demokratickou Ukrajinou a doslova mirovym guru minulého století Německem,kdy je vše odpuštěno a přepsáno ve výkladu dějin. Ano Rusové jsou momentálně agresorem vedoucím válku,ale kolik takových už jsme tady měli a rychle jsme zapomněli.
Je jasné, že ČR řídí americká ambasáda.
Cílem je ožebračení ekonomických zdrojů a následně obyvatelstva.
Fialovo soukromý cíl je dostat nás na úroveň zchudlé západní Ukrajiny.
Ironicky, po rozhovoru s pres. Putinem víme, co má společného s majdanskou svačinářkou Nulandovou, či přesněji v čem se RU a USA shodnou už nyní.
FUCK the EU.
Po tom, co Ru nechají z UA, uhnije bude největším lůzrem, zchudlá, bez průmyslu a neschopná konkurovat jak BRICS, tak USA.
Říše a druhý protektorát jsou ukázkoví předskokani.
Pokud by Evropa se svými tradičními hodnotami chtěla Ukrajině skutečně pomoci, musela by z ní odfiltrovat…
židovské oligarchy!
Zabukáči
https://www.facebook.com/roman.tomovcik1/videos/2474270979442068?locale=cs_CZ