21.11.2025
Kategorie: Ekonomika

Německý průmysl je na kapačkách

Sdílejte článek:

PETR VLK

Hloupost zelené  khmerovštiny  napříč  Evropou, ale především v  Německu  je  bezbřehá.  Ovšem  stejně  nekonečné  je  bigotní příchylnost  německých  a  evropskobruselských  elit  za  žádnou  cenu  nepřiznat  konečně  barvu a sdělit oblblému  voliči,  která  bije. Nicméně  už  to nelze  snadno  skrývat  a  jednoduše  okecávat.  Už  si  té neudržitelné  zelené  khmerovštiny  všímá  i  velký  mezinárodní  mainstream  – například britský  zpravodajský  portál  Spiked.

Který  vydal  sice krátký, ale  naprosto zdrcující  článek  o  důsledcích  exaltované  berlínskobruselské  zelené  šílenosti a  jejích  už  konkrétních  dopadů  na  německou  ekonomiku  – konkrétně  na její  chloubu  – německý průmysl.

German manufacturing is on life support

podle překladače

Německý  průmysl je  na  kapačkách

Německo je v šoku. Koncem října společnost Volkswagen oznámila, že bude muset zastavit výrobu své řady Golf ve svém vlajkovém závodě ve Wolfsburgu – který zaměstnává 60 000 lidí – kvůli nedostatku čínských polovodičových počítačových čipů. Najednou se bolestně ukázala hloubka závislosti Německa na Číně a jeho vlastní ekonomické selhání.

Bezprostředním spouštěčem této krize bylo faktické znárodnění výrobce čipů Nexperia nizozemskou vládou z důvodů národní bezpečnosti. Nexperia je vlastněna společností Wingtech, čínskou společností se sídlem v Nizozemsku, kterou však loni americké ministerstvo obchodu zařadilo na černou listinu. V reakci na rozhodnutí nizozemské vlády Čína zablokovala vývoz většiny „základních“ čipů Nexperia, což následně ovlivnilo ty, kteří jsou na nich závislí, včetně Volkswagenu.

Nyní se objevují zprávy , že Čína zrušila vývozní omezení na čipy i na materiály používané k jejich výrobě. Nicméně tento incident odhalil, jak moc se německý průmysl stal závislým na levných, masově vyráběných čínských polovodičích. Volkswagen se sice jen těsně vyhnul rozsáhlému uzavření výroby, ale situace, ve které se ocitl, jistě spustila varovné signály.

Především to ukazuje, že německý průmysl je nyní jasně a chronicky závislý na Číně – v oblasti subdodávek, kovů vzácných zemin a dalších surovin a polotovarů. Zhruba 70 procent celosvětové produkce kovů vzácných zemin se vyrábí  v Číně, která také ovládá většinu zpracovatelských technologií.

V Německu, stejně jako v jiných západních zemích, byla tato závislost na Číně původně oslavována jako součást globalizace. „Špinavé“ a energeticky náročné aspekty výroby byly přesouvány do jiných zemí, zatímco my na Západě jsme si gratulovali k tomu, že jsme „velmocemi čisté energie“. Nikdy jsme se ale neptali, co by znamenalo ztratit kontrolu nad základy vlastního průmyslu, až teď to začínáme zjišťovat.

Závislost na čínské produkci je jen jednou částí německých ekonomických problémů. Německý automobilový průmysl, kdysi chlouba jeho ekonomiky, dnes na trhu s elektromobily rychle ztrácí půdu pod nohama ve prospěch čínské konkurence.

Není divu, že se otázka deindustrializace nyní dostala do popředí německé politiky. Dokonce i mainstreamoví ekonomové, kteří dříve hrozbu deindustrializace mohli odmítat jako populistické strašení, nyní připouštějí, že se stává skutečným problémem. Data jsou nyní nezvratná. Podíl reálné výroby na HDP klesl hluboko pod 20 procent , což je pokles o více než pět procent za posledních 10 let. Pracovní místa v průmyslu mizí nebývalým tempem, jen v loňském roce jich bylo ztraceno 114 000. dvě z pěti průmyslových společností plánují v Německu omezit investice.

Skutečnou tragédií je, že se jedná výhradně o akt sebepoškozování . Je neuvěřitelné, že německá vládnoucí třída se stále odmítá k těmto selháním přiznat. Berlín se léta ukolébával myšlenkou, že se z každé krize dostane exportem – díky čínské poptávce, slabému euru a levnému ruskému plynu. A celou tu dobu náměsíčně kráčel do závislosti a úpadku. Německo nyní sklízí důsledky.

Nejbezohlednějším rozhodnutím establishmentu ze všech bylo opuštění jaderné energie na začátku roku 2010. V honbě za „zelenou“ prestiží prosazovaly německé elity doma drahé a nespolehlivé obnovitelné zdroje energie a předstíraly, že to neovlivní jejich průmyslovou základnu. Německé náklady na elektřinu jsou nyní nejvyšší v EU a energeticky náročná odvětví v důsledku toho utíkají do zahraničí. Přesto se politická třída, napříč všemi hlavními stranami kromě pravicové AfD, stále drží této neúspěšné energetické politiky.

Stojí za zmínku, že na tomto aktu sebesabotáže se podíleli i vedoucí představitelé korporací. Bývalá kancléřka Angela Merkelová se rozhodla opustit jadernou energii po jaderné havárii ve Fukušimě v Japonsku v roce 2011 – nehodě, která nikoho nezabila a byla způsobena kombinací zemětřesení a tsunami. Většina vedoucích pracovníků však raději než aby Merkelovou zpochybňovali, mlčela. Cena za jejich mlčení je nyní viditelná všude, od zavřených továren až po přemrštěné ceny energií.

Nic neilustruje pošetilost německých politických a podnikatelských elit lépe než demolice jaderné elektrárny Gundremmingen v Bavorsku na konci minulého měsíce. Toto zařízení bylo kdysi ústředním bodem bavorské ekonomické síly a dodávalo čtvrtinu elektřiny regionu. Podle jedné americké studie mohlo být znovu aktivováno a dodávat elektřinu více než 30 milionům domácností. Politici však měli jiné plány.

Skutečným problémem Německa není Čína jako taková – je to neschopnost jeho politických vůdců. Němci by se neměli jen bát. Měli by zuřit.

***

Napadá  mne  jediný  komentář  – kde blázen, tam nebezpečno. A  v Evropě  posledních  nejméně  posledních  15 let  pro  průmysl  prostředí  jak  v minových polích na  Ukrajině. Věrozvěsti a  ideologové  nového zeleného náboženství , s pomocí  politiků a především  sebestředných, narcisistních  žurnalistů  převzali  do  své péče  celou  Evropskou  unii a  udělali  z  ní  doslova  do písmene  uHnii. Kde prostě  nutně  musí  uhnít  každý, trochu energeticky  náročnější  průmysl. Se  vším, co  to  reprezentuje!

Nic,  co  byste  nevěděli.  Ale  nepřestává  mne  fascinovat,  jak  snadno  se  to těm  bigotním nafoukaným  hlupákům, co  sami  sobě, ale  i  nadkritickému  počtu  voličů  namluvili,  že  jsou nejen  řiditeli  Zeměkoule, ale  dokonce i  blízkého  vesmíru.  A také  to,  že  ta  nadkritická  mas a dosud  neprohlédla  a nevypadá  to,  že  by prohlédnout  měla  mohla. Kdyby  ano,  už  dávno  by  masy protestujících  táhly  na  Brusel, rozehnaly  jak  Evropskou  komis,  tak  Evropský  parlament a  tzv. Zelené  strany  už  ložírovaly  dílem  v kriminále, dílem v  blázinci.  Nic  takového se  neděje.  Zatím.

Ale ono  to přijde,  jen nikdo  neví  kdy. V  každém případě  tehdy,  až  už  bude  dávno pozdě  na  jakoukoli  nápravu.  Až se  z  Evropy  stane  skanzen  a  zároveň  odstrašující  příklad  toho, jak  se  z prosperující  enklávy  vlivem  hlouposti  jejího  obyvatelstva  a neuvěřitelné  arogance  a drzosti  politických  šejdířů  stal  doslova a  do písmene  zhroucený  ekonomický  skanzen.

Osobně  tipuji,  že  k  něčemu takovému  Evropa  dospěje,  až  se  míra nezaměstnanosti  napříč uHnií  ustálí někde nad  10%.  Pak  zkolabují  národní  rozpočty a  začne  hledání  viníků. Jen  doufám, že  Merkelová,  Leyenová, Macron, Merz, Fiala a  další  věrozvěsti nádherných  zelených  zítřků  a  jejich  nájemní  psáči a intervjůci  budou  ještě na  živu.  Aby  eventuálně  složili  dodatečně  účty.

 

KOSA NOSTRA

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
7 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)