
Německý průmysl je na kapačkách
PETR VLK
Hloupost zelené khmerovštiny napříč Evropou, ale především v Německu je bezbřehá. Ovšem stejně nekonečné je bigotní příchylnost německých a evropskobruselských elit za žádnou cenu nepřiznat konečně barvu a sdělit oblblému voliči, která bije. Nicméně už to nelze snadno skrývat a jednoduše okecávat. Už si té neudržitelné zelené khmerovštiny všímá i velký mezinárodní mainstream – například britský zpravodajský portál Spiked.
Který vydal sice krátký, ale naprosto zdrcující článek o důsledcích exaltované berlínskobruselské zelené šílenosti a jejích už konkrétních dopadů na německou ekonomiku – konkrétně na její chloubu – německý průmysl.
German manufacturing is on life support
podle překladače
Německý průmysl je na kapačkách
Německo je v šoku. Koncem října společnost Volkswagen oznámila, že bude muset zastavit výrobu své řady Golf ve svém vlajkovém závodě ve Wolfsburgu – který zaměstnává 60 000 lidí – kvůli nedostatku čínských polovodičových počítačových čipů. Najednou se bolestně ukázala hloubka závislosti Německa na Číně a jeho vlastní ekonomické selhání.
Bezprostředním spouštěčem této krize bylo faktické znárodnění výrobce čipů Nexperia nizozemskou vládou z důvodů národní bezpečnosti. Nexperia je vlastněna společností Wingtech, čínskou společností se sídlem v Nizozemsku, kterou však loni americké ministerstvo obchodu zařadilo na černou listinu. V reakci na rozhodnutí nizozemské vlády Čína zablokovala vývoz většiny „základních“ čipů Nexperia, což následně ovlivnilo ty, kteří jsou na nich závislí, včetně Volkswagenu.
Nyní se objevují zprávy , že Čína zrušila vývozní omezení na čipy i na materiály používané k jejich výrobě. Nicméně tento incident odhalil, jak moc se německý průmysl stal závislým na levných, masově vyráběných čínských polovodičích. Volkswagen se sice jen těsně vyhnul rozsáhlému uzavření výroby, ale situace, ve které se ocitl, jistě spustila varovné signály.
Především to ukazuje, že německý průmysl je nyní jasně a chronicky závislý na Číně – v oblasti subdodávek, kovů vzácných zemin a dalších surovin a polotovarů. Zhruba 70 procent celosvětové produkce kovů vzácných zemin se vyrábí v Číně, která také ovládá většinu zpracovatelských technologií.
V Německu, stejně jako v jiných západních zemích, byla tato závislost na Číně původně oslavována jako součást globalizace. „Špinavé“ a energeticky náročné aspekty výroby byly přesouvány do jiných zemí, zatímco my na Západě jsme si gratulovali k tomu, že jsme „velmocemi čisté energie“. Nikdy jsme se ale neptali, co by znamenalo ztratit kontrolu nad základy vlastního průmyslu, až teď to začínáme zjišťovat.
Závislost na čínské produkci je jen jednou částí německých ekonomických problémů. Německý automobilový průmysl, kdysi chlouba jeho ekonomiky, dnes na trhu s elektromobily rychle ztrácí půdu pod nohama ve prospěch čínské konkurence.
Není divu, že se otázka deindustrializace nyní dostala do popředí německé politiky. Dokonce i mainstreamoví ekonomové, kteří dříve hrozbu deindustrializace mohli odmítat jako populistické strašení, nyní připouštějí, že se stává skutečným problémem. Data jsou nyní nezvratná. Podíl reálné výroby na HDP klesl hluboko pod 20 procent , což je pokles o více než pět procent za posledních 10 let. Pracovní místa v průmyslu mizí nebývalým tempem, jen v loňském roce jich bylo ztraceno 114 000. A dvě z pěti průmyslových společností plánují v Německu omezit investice.
Skutečnou tragédií je, že se jedná výhradně o akt sebepoškozování . Je neuvěřitelné, že německá vládnoucí třída se stále odmítá k těmto selháním přiznat. Berlín se léta ukolébával myšlenkou, že se z každé krize dostane exportem – díky čínské poptávce, slabému euru a levnému ruskému plynu. A celou tu dobu náměsíčně kráčel do závislosti a úpadku. Německo nyní sklízí důsledky.
Nejbezohlednějším rozhodnutím establishmentu ze všech bylo opuštění jaderné energie na začátku roku 2010. V honbě za „zelenou“ prestiží prosazovaly německé elity doma drahé a nespolehlivé obnovitelné zdroje energie a předstíraly, že to neovlivní jejich průmyslovou základnu. Německé náklady na elektřinu jsou nyní nejvyšší v EU a energeticky náročná odvětví v důsledku toho utíkají do zahraničí. Přesto se politická třída, napříč všemi hlavními stranami kromě pravicové AfD, stále drží této neúspěšné energetické politiky.
Stojí za zmínku, že na tomto aktu sebesabotáže se podíleli i vedoucí představitelé korporací. Bývalá kancléřka Angela Merkelová se rozhodla opustit jadernou energii po jaderné havárii ve Fukušimě v Japonsku v roce 2011 – nehodě, která nikoho nezabila a byla způsobena kombinací zemětřesení a tsunami. Většina vedoucích pracovníků však raději než aby Merkelovou zpochybňovali, mlčela. Cena za jejich mlčení je nyní viditelná všude, od zavřených továren až po přemrštěné ceny energií.
Nic neilustruje pošetilost německých politických a podnikatelských elit lépe než demolice jaderné elektrárny Gundremmingen v Bavorsku na konci minulého měsíce. Toto zařízení bylo kdysi ústředním bodem bavorské ekonomické síly a dodávalo čtvrtinu elektřiny regionu. Podle jedné americké studie mohlo být znovu aktivováno a dodávat elektřinu více než 30 milionům domácností. Politici však měli jiné plány.
Skutečným problémem Německa není Čína jako taková – je to neschopnost jeho politických vůdců. Němci by se neměli jen bát. Měli by zuřit.
***
Napadá mne jediný komentář – kde blázen, tam nebezpečno. A v Evropě posledních nejméně posledních 15 let pro průmysl prostředí jak v minových polích na Ukrajině. Věrozvěsti a ideologové nového zeleného náboženství , s pomocí politiků a především sebestředných, narcisistních žurnalistů převzali do své péče celou Evropskou unii a udělali z ní doslova do písmene uHnii. Kde prostě nutně musí uhnít každý, trochu energeticky náročnější průmysl. Se vším, co to reprezentuje!
Nic, co byste nevěděli. Ale nepřestává mne fascinovat, jak snadno se to těm bigotním nafoukaným hlupákům, co sami sobě, ale i nadkritickému počtu voličů namluvili, že jsou nejen řiditeli Zeměkoule, ale dokonce i blízkého vesmíru. A také to, že ta nadkritická mas a dosud neprohlédla a nevypadá to, že by prohlédnout měla mohla. Kdyby ano, už dávno by masy protestujících táhly na Brusel, rozehnaly jak Evropskou komis, tak Evropský parlament a tzv. Zelené strany už ložírovaly dílem v kriminále, dílem v blázinci. Nic takového se neděje. Zatím.
Ale ono to přijde, jen nikdo neví kdy. V každém případě tehdy, až už bude dávno pozdě na jakoukoli nápravu. Až se z Evropy stane skanzen a zároveň odstrašující příklad toho, jak se z prosperující enklávy vlivem hlouposti jejího obyvatelstva a neuvěřitelné arogance a drzosti politických šejdířů stal doslova a do písmene zhroucený ekonomický skanzen.
Osobně tipuji, že k něčemu takovému Evropa dospěje, až se míra nezaměstnanosti napříč uHnií ustálí někde nad 10%. Pak zkolabují národní rozpočty a začne hledání viníků. Jen doufám, že Merkelová, Leyenová, Macron, Merz, Fiala a další věrozvěsti nádherných zelených zítřků a jejich nájemní psáči a intervjůci budou ještě na živu. Aby eventuálně složili dodatečně účty.
KOSA NOSTRA
- Macinka řešil s Pavlem Turka - 21.11.2025
- Modré sny aneb ODS si Lipavského zaslouží - 21.11.2025
- Když je příležitost, rozjede se mediální cirkus naplno - 21.11.2025


Uhnívá zde svoboda, uhnije zde život! Buď chcípne tenhle odpornej zelenorudej moloch, nebo národy v jeho područí..
Hezké z článku; Khmerština, nabízí se také termín maocetungština, ale vyjde to na stejno.
EU a staré země Západu vedou s prominutím, techničtí nevzdělaní blbci a výsledky tomu odpovídají. Tito většinou humanitně vzdělání lidé mají v hlavách jen zelenou debilní ideologii a hlavně si myslí, že „ohnou“ fyzikální zákony.
Tohle skončí, ale samozřejmě držkopádem.
Je to otázka krátké doby a to má avšak jeden pozitivní efekt…..rozpadne se ten bordel na kolečkách EU!
Jo jo to je zbhlediska vývoje naši republiky, podstatně sůležitější než to jestli bude Turek ministrem. Ostatně český, kdysi „exportni“ průmysl je ve skvělé kondici. Ekonomiku „táhnou“ domácnosti l, které stojí frontu na polskÿch hranicích l, aby něco ušetřili. Zbytek vám řekne Mikelo, ten je zdravě skeptický.
Zdá se že největší zrůdou Německa nebyl nacista Áda, ale komunistka Merkel.
Usuzuji tak z jednoho faktu. Áda nacista makal pro velké Německo.
Merkel komunistka zbídačila Německo.
– kde blázen, tam nebezpečno.
Je to ojedinělý experiment.
Všechny dosavadní ideologie získávaly lidi slibem, že „bude líp“. I když některé to odsouvaly až do období po smrti.
Ale současné zelené běsnění slibuje jen prohlubování bídy a perspektivu zhoršování. Láká lidi na politiku „trpět pro Planetu“ . To tu ještě nebylo.
Je to jakýsi test. Jak dlouho se dá lidstvo oblbovat. A Evropa je takovým pokusným poloprovozem.
„Německé náklady na elektřinu jsou nyní nejvyšší v EU a energeticky náročná odvětví v důsledku toho utíkají do zahraničí…“
Ještě že mají Němci takové užitečné pitomce, co jim levně prodají svoji elektriku (a draze si ji od nich koupí zpátky…) Mít takového pitomce, co se pro vás rozkrájí, je nad zlato…
Opět tupé ojroovce nepochopily o co se hraje.
Nikdy nešlo o ochranu planety, vždy šlo o likvidaci svobody a majetku gojim dobytka.
Tupé ojroovce buď tleskají své likvidaci, nebo hledají kde je chyba.
Chyba nikde není, plán běží tak jak měl běžet a byl pečlivě naplánován.
Je vymalováno, tupé ojroovce nikdy nic nepochopí. Nemají čím, jen žvýkají náhražku trávy v akci.