
Největší podvod s názvem „starobní důchod“
DF
Zatím co dříve žena odcházela do důchodu v 56 a muž v 60 letech, nyní to je v 67 letech. Můj otec zemřel v 70 letech a měl to vlastně štěstí, že žil v jiné sociálně spravedlivější době.
Babičky byly díky věku odchodu do penze zapojeny do mé výchovy místo státu, když moji rodiče chodili do práce. Moudrostí stáří vychovávaly nejen mě jako drzé dítě ulice, ale i moje rodiče. Pomoc prarodičů zachránila nejedno manželství před rozvodem. Co, kromě depopulace starších ročníků prací či úspory miliard na délce doby vyplácení starobních důchodů, bude cílem důchodové reformy? Co je kryto systémem přerozdělování důchodového pojištění? A jak to vlastně je s odvody sociálního pojištění obyčejného vohnouta ze střední třídy?
Stát v minulém roce vybral 756 mld. na sociálním pojištění. Ze mzdy na důchodové pojištění strhne stát nejprve zaměstnavateli 21,5% a pak zaměstnanci 6,5%. Za 20 let práce mi takto stát ze mzdy sebral 3 miliony korun, toto by mělo odpovídat měsíčnímu důchodu 25 tis. Kč po dobu deseti let, tedy v modelovém případě kdy by vohnout odešel do důchodu v 60 letech a zemřel jako můj otec v 70. Důchodová kalkulačka zrm. Jurečky však mluví jinak. Nejenže důchod bude nižší, ale ještě přes dvacet let bude třeba na něj státu odvádět další miliony korun a jako bonus – odchod do starobního důchodu bude až o 7 let později. No doprdele!
Kam mizí moje peníze? V Chile v tom měl Augusto Pinochet jasno. Byl zřízen systém individuálních důchodových účtů (1981- dodnes), tak aby byl eliminován podvod zvaný „státní starobní důchod“. Povinné odvody důchodového pojištění nejdou státu, ale občanovi. Ten s nimi navíc může nakládat, je tak omezen vliv „..čních vyjebanek“ na různé nefunkční a v inflaci mizerně hodnocené pilíře důchodového pojištění jak je známe dnes. Pilíře plné hotových peněz, z kterých vyjebanky po celé dekády inkasují zisky v rámci lichevního průmyslu s bydlením. Kdosi zhodnil Pinochetovi ekonomické reformy slovy „brutální, ale efektivní“.
Parazitní systém našeho důchodového pojištění parazituje na střední třídě plátců v několika rovinách. Nejprve se 20% mužů nedožije ani důchodového věku 67 let, přestože většina odvádí státu pojištění, celkem pak střední délka dožití mužů je 77 let, tj. pouhých 10 let čerpání důchodů. Tedy v době kdy 50% mužů po 70 má z nadměrné pracovní zátěže vážné zdravotní problémy 25% již bojuje s různými formami rakoviny, 20% je po infarktu. Přestože se polovina mužů nedožije ani 10 let důchodu, předplácí si ho v rámci parazitního systému na několik desetiletí dopředu. 25% občanů pobírajících důchod neodpracovalo požadovaných 40 let důchodového pojištění a někteří z nich se vezou nejen v systému dávek ale i v důchodovém systému jako černí pasažéři, další skupinou jsou invalidní důchodci čerpající 12% z rozpočtu důchodového pojištění, dávky státní politiky zaměstnanosti činí 7%, pěstounské dávky 2%, a nesmí chybět náklady na úřednictvo 5%. Výsluhové příspěvky jsou samostatnou kapitolou a ač se nehradí z rozpočtu důchodového pojištění, je neobhajitelné, proč policisté, tajní fízlové a hasiči, kteří jsou v rámci státního úřednictva nadprůměrně placeni, mají vůbec nárok na tento druh apanáže. Vždyť oproti například vojákům z povolání v naprosté většině nedojíždí k útvarům, netráví řadu měsíců ve výcvikových prostorech, nežijí po ubytovnách a tak mohou ve volném čase zhodnocovat své majetky, popřípadě se přes své manželky věnovat podnikání. Jaké je riziko ohrožení života pro suchého hasiče a kancelářského fízla? Větší než pro zdravotní sestru, řidiče kamionu či elektrikáře?
Suma sumárum. Na 2,5 milionu důchodců připadá 5 milionů plátců sociálního pojištění, kdy střední třída dotuje nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, po dekády načerno zaměstnávané příjemce sociálních dávek, invalidní důchodce a pěstouny. Na konci svého produktivního života pak průměrný vohnout, i když poctivě běžel v krysím kolečku a k tomu splácel hypotéku lichvářovi, nedostane ani 1/3 toho co mu stát sebral na důchodovém pojištění a ještě mu autoři důchodové reformy za KDU-ČSL zmr. Jurečka, zmr. Kaˇkovský a spol. seberou možnost pomoci rodině s výchovou vnoučat pozdější hranicí odchodu do důchodu. To je vskutku prorodinná křesťanská politika, pramenící z nedávné důchodové reformy posouvající odchody do penze napříč celou EU. V některých zemích západu již funguje tzv. zpětná hypotéka, kdy živořící důchodci vydědí své děti a přepíši byt na banku, která je zde nechá při vyplácení renty za jejich byt dožít. Jak se asi zachovají jejich děti ke svým vnoučatům?
Neměl vlastně Augusto Pinochet pravdu s individuálním systémem důchodových účtů?
Nevybere stát dost na ostatních daních, aby mohl prioritně ocenit matky vychovávající nové děti pro systém, financovat svoje úřednictvo, pobírače dávek, invalidy a důchodce, kteří část svého života nepracovali, pracovali s nízkými přijmy nebo svoje příjmy záměrně nedanili? Každému co o jeho jest. Jediná spravedlivá a skutečně motivující důchodová reforma je systém individuálních důchodových účtů kam proudí vybrané důchodové pojištění. Pak většina obyvatelstva s průměrným příjmem může jít do důchodu pohodlně v 60 letech s důstojným – násobně větším doživotním příjmem. Může v zaslouženém odpočinku dožít svůj život, pomoci vychovat své vnoučata i jejich pokrokové rodiče a v případě předčasné smrti, celoživotní těžce vydělané mnohamilionové odvody sociálního pojištění nespadnou do chřánu státu.
Stát nebyl zřízen od toho, abychom mu sloužili, ale proto, aby sloužil on nám.
D-FENS
Česká kur.a na smetiště dějin.
Naprosto s článkem souhlasím.