Nechte učit Ševčíka

Ústavní soud není přítel na telefonu, pane Pavle

První prezidentovo opravdové rozhodnutí ukazuje, že nás nic mimořádného nečeká, ‚jen‘ čechrání pírek a řeči o hodnotách a důstojnosti, zakrývající prázdnotu. Proč prázdnotu? Protože prezident de facto poplival sněmovnu, jejíž jednání neuspokojuje prezidentova estetická kritéria. Vlastně zopakoval, mnohem kultivovaněji, tezi, že parlament je zbytečná žvanírna. Proto se asi napříště má stát brněnský konstituční tribunál běžně třetí parlamentní komorou. Takhle to ústavodárci rozhodně neplánovali. Ústavní soud není přítel na telefonu.“

„Píše-li pan Zvěřina o ‚populismu‘, já bych dodal též pojem ‚alibismus‘. V tom směru zřejmě Pavel skutečně navazuje na dávného předchůdce Havla. Ten se též po celou dobu svých prezidentských angažmá soustavně a radikálně stavěl do pozice jakéhosi shůry obdařeného arbitra, který stojí mimo politiku, je nad stranami a jejich půtkami, jen to obratně odkudsi ze závětří posouvá nebo podněcuje – viz tzv. sarajevský atentát. Generál se tedy zřejmě snaží jít v týchž stopách,“ myslí si Petr Žantovský.

Prezident bude muset vstoupit do klinče s vládou

Přiznává, že očekával, že hlava státu bude mít chytřejší poradce. „A že ti mu doporučí zákon vetovat právě poukazem na zneužití stavu legislativní nouze při jeho protlačování, protože bylo nad slunce jasné, že stávající stoosmička si ho prosadí znovu, a Pavel pak mohl krčit rameny a říkat: dělal jsem pro naše důchodce, co šlo. Ono by to sedělo i do připravovaného scénáře budoucí ‚prezidentské‘ strany, točící se kolem jména Danuše Nerudové. Pavel bude muset, dříve či později, vstoupit do klinče s dnešní vládou, protože ta dělá nerozumné kroky a dělá je hloupě. A tak nerozumné a hloupé poradce snad Pavel nemá. Nechme se překvapit. Tak jako tak považuji za velkou statečnost pana Zvěřiny, že napsal svůj názor bez servítků a podle pravdy,“ oceňuje mediální analytik.

Věru podivuhodný text vyšel na Seznam Médiu, jakémsi bulvárnějším derivátu Seznam Zpráv, pod názvem „Vizitka indolentního Fialy: Plný Václavák proruských Chcimírů“, autorem je Karel Dolejší. Tento pán píše: „Vláda nedávno zrušila horkou jehlou šitý úřad s nedostatečnými pravomocemi, který měl bojovat proti proruským dezinformacím. Podle premiéra Fialy prý ČR ‚nepotřebuje‘ akční plán boje s tímto fenoménem. První výsledky soustavného zpochybňování ruské dezinformační války ze strany ODS se mezitím dostavují. V sobotu se sešlo na akci populistické strany PRO plné Václavské náměstí radikalizovaných čechyčechů, často s otevřeně nesenými ruskými symboly. A na řadě míst po republice proběhly ještě menší doprovodné akce.“

Jako příběh o Lájosi Bácsovi a Rádžívu Sinhovi

„Tak to je snad poprvé, kdy někdo klade vinu za protivládní akce na bedra hlavní vládnoucí ODS, a to je zvláštní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Leč čtěme dál: „Vládní ODS má stále své ‚alternativní a euroskeptické‘ křídlo víceméně pokračující ve stopách Václava Klause. Tato část strany je mj. podporována a sponzorována majitelem největšího dezinformačního webu u nás, Parlamentních listů.‘ „Tady bych se pozastavil. Naše alternativní weby, PL.cz nevyjímaje, dlouhodobě bojují s chudobou, kterou jim způsobila mj. politika ‚vyhladovění‘, tedy odvedení inzerentů od těchto médií, což byl nápad Věry Jourové. Že by poměrně masovou stranu, jako je ODS, financovaly takové weby, to už je podobné příběhu o Lájosi Bácsovi a Rádžívu Sinhovi,“ směje se mediální analytik.

Shoda na tom, že za demonstrace může ODS

Obdobně jako Babiš, také řada politiků ODS má sice na zadku masivní mozoly od mnohaletého sezení v establishmentových židlích, nicméně zároveň se zuby nehty snaží prodávat svou činnost jako cosi ‚alternativního‘ a ‚rebelantského‘. Nestačí jim dělat politiku ‚normálně‘, velice si zakládají na image, podle nějž ji provádějí ‚tak nějak jinak, rázovitě‘. A v tom jim, mimochodem řečeno, dezinfomédia také notně pomáhají.“ „Nu, myslím, že tady by se spíše slušelo připomenout někdejší Věci veřejné, které vyšly do voleb s hesly o boji s politickými dinosaury – například ODS, ale pár hodin po volbách už byly s ODS ruku v ruce před koaličním oltářem,“ podotýká Petr Žantovský.

Ke štvanici režimních médií se propůjčil i rektor

Třetí téma začíná konstatováním, že štvanice na děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze doc. Miroslava Ševčíka má jasné zájmové, účelové politické kontury. „Stalo se ‚tématem dne‘ vymístit z veřejného prostoru člověka, který nastavuje dnešní vrchnosti ono pomyslné zrcadlo a nebojí se své výhrady ke způsobu současného vládnutí říkat nahlas, na což má jako občan i akademik plné právo. To se však nehodí do krámu propagandistům z režimních médií typu Forum24, která na něj zahájila hon s cílem vyhnat ho z vedoucího místa fakulty, a nepochybně poté i z celé VŠE. Propůjčil se k tomu dokonce i rektor této věhlasné školy Petr Dvořák. Akademická solidarita a vědomí akademických svobod u něj ustoupily politické poptávce: co kdyby příštím terčem byl on, že?“ tuší Petr Žantovský.

Na této štvanici je dle něj nejnechutnější její podoba, agresivita a plošnost. „Připomíná to velmi urgentně rétoriku všech těch Urválků 50. let nebo rudoprávních škrabalů 70. let. Už zde nejde – zatím – o protistátní spiklence, ani o ztroskotance či zaprodance. Dnes máme před očima dezoláta (kdo ví, co to slovo znamená, ať se mi ozve, dostane ode mne knihu), kremelského švába, proruskou lůzu, spodinu a patologickou sedlinu společnosti. Už se objevil i termín známý z 50. let: zrádce vlasti. O Ševčíkovi samotném se z našich médií dozvídáme, že je ‚děkan – šaman‘ (na Forum24 – ejhle, zde zakotvil zhrzený Marek Wollner z ČT), že hájí na svých přednáškách agresivní diktaturu (Pavel Šafr tamtéž) a tak dále,“ poznamenává mediální analytik.

V roce ´89 nejspíš pozoroval studenty z oken vinárny

Obzvláště se předvedl Václav Dolejší na Seznam Zprávách, když Ševčíka nazval odrazem bídy českého vysokého školství. „Proč že je vysoké školství v bídě? Podle Dolejšího ‚na vině je extrémní autonomie, nezávislost na státu, kterou vysoké školy získaly po roce 1989‘. Tumáš, čerte, kropáč. Pokud si pamatuji, akademické svobody byly jedním z hlavních požadavků studentů jdoucích 17. 11. 1989 z Albertova vstříc pendrekům na Národní třídě. Kde byl tehdy pan Dolejší? Pozoroval dění z oken vinárny v Mikulandské ulici? Nejspíš. Jinak by nemohl napsat takovou nehoráznost,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jde o to, postavit se proti snaze trestat za názory

Zastat se v této chvíli Ševčíka neznamená vyjádřit souhlas se všemi jeho názory, ale postavit se proti snaze moci jej za jeho názory trestat. „Můj kamarád Jan Schneider mi k tomu vyprávěl poučný příběh sepsaný pastorem Martinem Niemöllerem: ‚Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat‘,“ dodává Petr Žantovský.