Nečekejte, že Ukrajina zachrání demokracii

Svět by měl fandit  vítězství na bitevním poli, ale měl by si také dávat pozor na ty, kteří tvrdí, že vědí, jaké to může mít důsledky.

Existuje mnoho dobrých důvodů pro podporu Pokus Ukrajiny získat zpět území zabrané Ruskem v minulém roce. Ale vzhledem k tomu, že začíná jedna z největších evropských vojenských operací od druhé světové války, měli bychom se také bát a připravit se na to, co by mohlo přinést ukrajinské vítězství na bitevním poli.

Politici a komentátoři tvrdí, že ukrajinská protiofenzíva rozhodne o osudu nejen Ukrajiny a jejích evropských sousedů, ale celého světa. Pro amerického prezidenta Joea Bidena představuje bitva další zkoušku demokracie  v zápase s autokracií. Paul Krugman minulý týden vzíval den D a spojenecký boj proti Hitlerovi a napsal v New York Times, že „pokud ukrajinská protiofenzíva uspěje, síly demokracie budou posíleny po celém světě, v neposlední řadě v Americe“.

Anne Applebaumová a Jeffrey Goldberg, kteří chtějí, aby Ukrajina znovu dobyla Krym, vkládají ještě větší naděje na „změnu civilizace“. Ony Napsali v The Atlantic, že „ukrajinské vítězství by okamžitě inspirovalo lidi bojující za lidská práva a právní stát, ať jsou kdekoli“.

Člověk by si přál, aby to všechno byla pravda. Bohužel, morální lhostejnost k ruskému útoku na Ukrajinu je vně Západu velmi rozšířená, částečně proto, že západní národy jsou považovány za spoluviníky a zodpovědné za mnohem rozsáhlejší porušování lidských práv a právního státu než  představuje Ukrajina.

Stejně tak není mnoho  převzatých mainstreamových západních myšlenek ohledně  světových dějin v Africe nebo Asii – například Krugmanův názor,  že britští imperialisté bojující proti nacistům stáli za svobodou a proti „rasové nadřazenosti“.

Nerespektování světového mínění však není zdaleka tak škodlivé jako zdánlivě záměrné odmítnutí Západu čelit vlastní minulosti a přemýšlet o tom, jak by mohl ovlivnit  budoucnost.

Nacistické snímky  se symbolikou hojně  rozšířené mezi ukrajinskými vojáky, publikované minulý  týden New York Times, odhalily pouze špičku ledovce ohledně role fašistických a antisemitských sil při budování a upevňování národní identity ve východní Evropě.

Nikde jinde neměli nacisté ve svém programu masového vraždění tak ochotné zahraniční kolaboranty jako kdysi právě zde. Na začátku druhé světové války Mark Mazower píše v  „ Hitlerova říše: Nacistická vláda v okupované Evropě ,“ „oblast Baltského moře měla tu chmurnou poctu, že se stala první částí Evropy, která byla prohlášena za judenfrei “ – „zbavenou“ Židů.

Historici jako Omer Bartov a Jan T. Gross opakovaně upozorňovali na genocidní vášně nacionalismu v Polsku a na Ukrajině. Židé byli zmasakrován v Polsku  dokonce i v červenci 1946. V letech po válce bylo z východní a střední Evropy etnicky vyčištěno více než 10 milionů Němců.

Tato hrozná minulost není mrtvá; není to ani minulost. Stepan Bandera, ukrajinský militant, který byl zavražděn KGB v roce 1959, patří mezi ikony nového ukrajinského nacionalismu,  těch kteří se podíleli na masakrech Židů. Ostatně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij vyhodil svého velvyslance v Německu loni poté, co jeho obrana Bandery vyvolala protesty Berlína a Jeruzaléma.

Obdivuhodné válečné chování Zelenského, prvního ukrajinského židovského prezidenta, dokázalo zastřít hrozivou možnost, že by se ukrajinská národní identita mohla vyvinout zlověstnými způsoby. Nepřátelství vůči Židům a sexuálním menšinám je jistě již základní složkou polského revizionistického nacionalismu. Ne nadarmo označil francouzský prezident Emmanuel Macron polského premiéra Mateusze Morawieckiho „ krajně pravicového antisemitu , který zakazuje LGBT .“

Nic z toho není překvapivé nebo bezprecedentní, když se podíváme na široké historické pozadí. Vystavení společnosti neutuchajícímu zvěrstvu a utrpení uvolňuje démony, jejichž zkrocení vyžaduje generace.

Ale moralizující světonázor, který přehlíží tuto skutečnost, stejně jako temnou nejednoznačnost lidských dějin, je nebezpečný. Příliš mnoho západních pohledů je dnes naplněno naivní teologií, že druhá světová válka byla bitvou dobra a zla. To zakrývá nejen rasistické imperialismy tehdejší  Francie a Británie, které jim  Hitler záviděl a snažil se je napodobovat, i  nelítostnou totalitu stalinského Sovětského svazu, ale také kruté následky války, pogromy a etnické čistky.

Porazit ruského Vladimira Putina může být stejně klíčové jako porazit Hitlera. Ale ti, kdo tvrdí, že by to zajistilo mír v regionu, natož v Evropě a celém světě, nabízejí zjevně falešný prospekt.

V tuto chvíli je nutné připravit se na násilí a nestabilitu, které by mohly následovat po ruské porážce. Vezmeme-li pouze jeden pravděpodobný scénář, který nezahrnuje jaderné zbraně: Ukrajinskému obsazení Krymu by zcela jistě odolala jeho ruská většina a poražené, ale ne impotentní Rusko. A pokud se Zelenskij rozhodne vyměnit Krym při vyjednávání, bude čelit tvrdému odporu mezi ukrajinskými nacionalisty.

Ukrajinská protiofenzíva sotva začala. Ať už bude jeho osud jakýkoli, cesta k míru bude dlouhá, klikatá a těžká. Mezitím bychom se měli mít na pozoru před těmi, kdo slibují, že jakákoli změna bude rychlá, předvídatelná – a všechny pozitivní.

Tak tohle napsal prominentní sloupkař  Bloombergu!

Skoro bych řekl, že  umí česky a denně  odezírá  ze  rtů zastupujícímu  ukrajinskému protektorovi v Praze, jeho krvelačné harpyji na Kriegsministeriu, bakalářskému  polovzdělanci  z  Černína, exsoudruhu exgenerálovi, dnes vší moudrosti futrálovi z Hradu, Svetrové-Dvousvetrové a  dalším a  dalším podobným českým  vybubnovávačům  té  opravdové nejopravdovější demokracie, , o kterou se bojuje  na Ukrajině…..

Jejich charakteristiku trefil naprosto dokonale! Se vším všudy. Ty hlášky o Hitlerovi/Putinovi a podobně  berte jako nutný folklor, bez kterého by  článek a jeho  hlavní poselství  o vylhanosti  hesel o záchraně  demokracie  skrze  vá  ukrajinského mlýnku na  maso prostě nemohl vyjít. Nic více, nic méně.