Nebe se proměnilo v peklo

Strašlivý masakr ukrajinských sil v Kurské oblasti, na které vyskákali ruští výsadkáři z opuštěného plynovodu, aby je následovaly smečky ničím neohrožovaných útočících dronů, je snad jedním z posledních obrazů tohoto válečného dramatu, jehož režiséra už to přestalo bavit. Příští schůzka amerických a ruských vyjednavačů ve středu v Rijádu má začít jednat o příměří a rámcových podmínkách trvalého míru. Zprávu CNN o této schůzce však mluvčí ruského zamini Zacharová v pondělí zpochybnila.

Míru už nepřekáží ani představa, že EU s Británií americkou pomoc nahradí. Evropané se zmohli jen na vzletné řeči o tom, že by to dohráli sami, ovšem jenom v tom případě, kdyby jim Trump ty své karty půjčil. Jinak mohou pomoci jen tím, že budou Ukrajincům držet palce. A zbrojit, samozřejmě, možná, někdy, pokud přijdou na to, za co.

Ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému se tak konečně ujasnilo, co měl americký prezident Donald Trump na mysli, když mu v Oválné pracovně suše sdělil, že „nemá žádné karty“. Teď už je „plně odhodlán“ jednat s Američany o ukončení války s Ruskem. Prohlásil to při jmenování delegace, kterou vypravil pro předkolo těchto jednání do saúdského Rijádu. Skutečná rozhodnutí však padnou až při navazujících jednáních Američanů s Rusy.

Zelenský chce jednat o míru dokonce „rychle a efektivně“, jak uvedl na síti X. Nelze se divit, když v důsledku výchovného výpadku americké podpory se mu okamžitě zhroutila kurská fronta. Klíčové byly chybějící zpravodajské služby pro vzdušnou obranu, které Ukrajincům proměnily nebe v hotové peklo. Byla to zároveň dobrá škola pro začínající ministry obrany, aby si mohli povšimnout, k čemu jsou jim zbraně ovládané Američany, když velký bratr po nějaké náhodné události, jako jsou třeba volby, změní názor na užitečnost kamarádů.

Ukrajinská delegace bude tedy jednat v úterý v Rijádu s Američany a ve středu podle původních zpráv měly navázat americké rozhovory s Ruskem. To druhé jednání má být jen dvoustranné, takže i když Ukrajinci ve městě zůstanou, budou tam v roli přítele na telefonu.

Americkou delegaci vede ministr zahraničních věcí Marco Rubio. Ukrajinci tam mají také zamindíra, ale klíčovou postavou jejich delegace je šéf prezidentovy kanceláře Andrij Jermak. A protože prezident Zelenský nechce přijít o šanci pohotově reagovat na vývoj jednání, je v Rijádu také, formálně na rozhovorech se saúdským korunním princem Mohammedem bin Salmánem.

Pokud ve středu navážou rozhovory s Rusy, povede je ministr zahraničí Lavrov. Témat je víc, když se Rusko mění z existenčního nepřítele ve strategického partnera, takže ukončení války na Ukrajině bude jen jedním z nich. Možná se obě delegace pobaví i o hrátkách Francie a Británie, které měly Trumpa znovu nějak sejmout. Někdejší evropští partneři, nyní protivníci, se stále utěšují nadějí, že současná změna v USA je jen dočasná, když už k ní z božího dopuštění došlo.

Byly tu přece pokusy Trumpa zabít ještě před volbami, což se málem povedlo, kdyby v Boulderu nečekaně neuhnul a odneslo to jen děravé ucho. Teď tu údajně byla šance sejmout Trumpa politicky. Šlo o to, rozvrátit jeho podporu ve vlastní straně, aby se mohlo zviklat pár přeběhlíků.

Zelenský v tom měl hrát roli návnady. Citace neuvedu, prý je to ze zpravodajských agentur. A nejspíš je to fejk, protože v naší televizi o tom nic neříkali.

Volo měl Trumpa vyvést z míry, aby se opravdu rozvztekal a ukázal, že si nezaslouží podporu svých váhavých poslanců. Ti by pak odhlasovali pokračování americké podpory Ukrajině a zkrocenému prezidentu by nezbylo než kývnout. Válka by se dál vlekla a Trump s Putinem by měl po ptákách.

Prý to vymysleli bývalý americký ministr zahraničí Blinken a jeho někdejší náměstkyně Nulandová, kteří dali Zelenskému před cestou do Washingtonu noty. Napřed však přijetí v Bílém domě z Trumpa vymámili francouzský prezident Macron a britský premiér Starmer při svých nečekaných a neplánovaných cestách do Washingtonu. Jenže Trump všechny převezl a pozoroval svůj brblající ukrajinský protějšek v klidu, než ho vlídně vypakoval slovy, že stejně není schopen nic ovlivnit.

Nastala ještě další věc, podpora Donalda Trumpa v americkém veřejném mínění se přehoupla do pozitivního skóre, čili víc je těch, kdo stojí na jeho straně než těch proti. Průzkum spojených sil Harvardovy univerzity a Harrisovy agentury nabídl dokonce skóre 42 : 38. To není u amerických prezidentů běžné. Biden se ve finále potácel u 20 procent přátelských hlasů. Takže ochota vystoupit proti Trumpovi spíše ochabuje.

Určité potvrzení zmíněného plánu se Zelenským v roli návnady jsem našel v rozsáhlém rozhovoru s ukrajinským prezidentem, který převzal z francouzských zdrojů list Wall Street Journal a uvedl jej 8. března na své názorové stránce (Bernard-Henri Lévy: Watching Trump from Ukraine).

Je to pohled hodně zpátky. Zmíněný rozhovor se odehrál 26. února, dva dny před onou historickou hádkou v Oválné pracovně, která tak pootočila kolem dějin. Lévy se v úvodu Zelenského ptá, jak se před cestou do Bílého domu cítí.

„Dobře. Ale nic není rozhodnuto,“ odpovídá Zelenský. „Stále nevím, jestli to prezident Trump chce, tedy jestli tam skutečně pojedu.“

Je problém v tom, že mu americký prezident nevěří? Nazval ho „diktátorem“.

Zelenský vybuchl smíchem:

„Ne, problém je v tom, že pořád nevím, proč to dělá. Nechápe, že Putinovi se nedá věřit a že …“ Zaváhal. „A že tu jsou naštěstí také Senát a Sněmovna. Je to na nich. Spoléhám na podporu obou stran a převažující silné veřejné mínění. Vzpomínáte, jak tomu bylo před dvěma lety? Když Kongres kladl otázky, poslouchal naše odpovědi, a potom odblokoval balík vojenské pomoci, na který jsme čekali dlouhé měsíce.“

Sáhnu tedy po nejhorším možném scénáři, píše Lévi. Může v tom Ukrajina pokračovat bez americké podpory?

„Bude to těžké,“ říká Zelenský. „Mají technologii. Mají zpravodajské informace. Představme si, že například Německo se rozhodne pro poskytnutí Patriotů – ale k tomu potřebují americký souhlas.“

Nevětří tedy v evropskou alternativu?

„Ovšem že ano. Věřím například Immanuelovi.“ Myslí tím francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ale vyslovuje jeho jméno se začátečním „I“, poznamenává k tomu Lévi. „Pokud k tomu washingtonskému setkání dojde, bude to díky jemu, Immanuelovi. Děkuji mu za to. Je to opravdový přítel, a také… Víte, že je i vojenský expert?“

Do Rijádu už Zelenský zamířil s jinými představami…

Zbyněk Fiala